Les Arts Florissants: Sedmá kniha madrigalů

Svatava Barančicová, 26.05.2014 19:48

Po necelých dvaceti letech se na program Pražského jara vrátil francouzský soubor Les Arts Florissants, a to s ambiciózním projektem: ve Dvořákově síni 25. května provedl kompletní Monteverdiho Sedmou knihu madrigalů. Sbírka z roku 1619 nese název Concerto, obsahuje dvacet devět skladeb a je mimořádná tím, že namísto vícehlasých madrigalů nabízí většinou dueta, tercetta i sólové písně, provázené recitativy a koncertními čísly pro kapelu (kromě continua také flétny a housle). Na konci sbírky je dokonce balet Tirsi e Clori, pastorální scéna určená k provádění s tancem a s mohutným sborovým závěrem. Když přihlédneme k námětu textů – což je poezie adorující lásku – není divu, že se nabízelo pojednat souborné provedení Sedmé knihy madrigalů jako svého druhu imaginární operu. Britský tenorista a dirigent souboru Paul Agnew pozměnil katalogizované pořadí madrigalů tak, aby dosáhl většího kontrastu a rozmanitosti. Vnesl do provedení dynamiku i určitý „dějový vývoj“, byť se jedná spíše o vývoj různých emocí zamilovaných partnerů.Paul Agnew si na pomoc přizval skupinu pěvců různých národností: australskou sopranistku Miriam Allan, britskou sopranistku Mhairi Lawson, francouzskou altistku Lucile Richardot, amerického tenoristu Zacharyho Wildera a basbarytonistu Lisandra Abadieho z Argentiny. Dvě ústřední dvojice tenorů a sopránů, které nejčastěji zpívaly mužské či ženské duety, byly zajímavě zkombinované co do barvy hlasu: Wilder měl světlejší, dominující tenor, zatímco Agnew zpíval vřelým sametově jemným a barevným tenorem. Miriam Allan měla také světlejší soprán, zatímco druhý soprán v podání Mhairi Lawson byl flétnově poddajný, temnější. Prvně jmenované zpěvačky se ukázaly spíše jako týmové hráčky (Allan měla sice sólové číslo Jak lahodné je pro mě, ale zpívala jej velmi prostě, nezajímavě, bez ozdob), kdykoli ale nastoupili tenoristé, byl to zážitek. Bylo vidět, že cítí, co zpívají, a touží to předat dál, jejich sóla měla operní náboj. Zachary Wilder zpíval moc hezky dlouhé Milostné loučení, s proměnlivým výrazem, jednou jako operní árii, za chvíli jako prostou píseň. Paul Agnew přednesl bohatě ornamenty zdobený roztoužený monolog Nikdy nespatřím hvězdy, krásný byl jejich společný duet Zklamané naděje. Skvěle dopadla i tria s basbarytonistou Abadiem, například zvukomalebné Ptáčku, jenž hlas ke zpěvu ladíš, Je půvabná ta orosená růže nebo Hle, jsem připravena přijímat polibky, kde opakované výrazné slabiky v textu tvoří efektní zvukové a rytmické struktury. Bylo zajímavé sledovat, jak stejný motiv přednesl každý sólista jinak, s jiným výrazem či ozdobami.Francouzska Richardot nastoupila k pětici pěvců až po přestávce a předvedla svůj krásný, tvárný a výkonný alt v dlouhém sólovém recitativu rytíře nazvaném Milostný dopis: Kdyby mé nyvé pohledy. Zpívala s doprovodem loutny, velmi vášnivě, s dramatickými pauzami a množstvím barokních ozdob. Klasické kvarteto hlasů od sopránu po bas se tu objevilo jen snad jednou (Ty spíš? Ach kruté srdce), z větší části zaznělo à capella bez doprovodu.

Z instrumentalistů byli nejvíc exponovaní loutnisté, bez nich se neobešel jediný madrigal, většinou ve spojení buď s cembalem, nebo harmoniem. Je škoda, že Monteverdi nevčlenil mezi madrigaly ještě více instrumentálních meziher a tanců pro celou kapelu, zněly půvabně a tvořily veselý odlehčující kontrast ke všemu tomu nyvému milostnému lkaní, opěvování, loučení a vzývání.

Hodnocení autorky recenze: 80 %

Pražské jaro 2014
Miriam Allan (soprán)
Mhairi Lawson (soprán)
Lucile Richardot (alt)
Paul Agnew (tenor)
Zachary Wilder (tenor)
Lisandro Abadie (bas)
Les Arts Florissants
– Tami Troman (housle)
– Benjamin Scherer (housle)
– Samantha Montgomery (viola)
– Jean-Luc Thonnerieux (viola)
– Joseph Carver (violone)
– Atsushi Sakai (viola da gamba)
– Sébastien Marq (zobcová flétna)
– Michelle Tellier (zobcová flétna)
– Massimo Moscardo (basová loutna)
– Thomas Dunford (basová loutna)
– Marie Van Rhijn (cembalo)
– Florian Carré (cembalo)
25. května 2014 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha