Letní Letná 2016: Cirque Le Roux a plnokrevné divadlo

V inscenaci, v níž účinkují pouze čtyři interpreti, a přesto vytváří iluzi opulentního scénického díla, se soubor inspiroval poetikou klasické grotesky a dle vlastních slov také trochu filmem noir, ačkoli přísně vzato tento žánr je typický až pro čtyřicátá léta a samotná výprava inscenace evokuje prostředí třicátých let. Módní společnost z doby míru a prosperity, uhlazená elegance, rafinovanost, požitkářství, ale také ještě starosvětské rekvizity včetně vzorovaných tapet a stařičkého gramofonu. Atmosféru inscenace tedy pomáhá budovat především její vizuální složka – light design využívající hojně přítmí a kouře, scéna i kostýmy v kombinaci bílé a černé barvy, navozující dojem trojrozměrného, leč černobílého filmu.

Slon v pokoji je metafora, která v češtině nemá přesný ekvivalent, snad nejvíce se jí blíží “kostlivec ve skříni”. V tomto případě je oním problémem, jenž je na první pohled zřejmý, ale přesto přehlížený, intrikující nevěrná novomanželka (Lolita Costet), která se chystá vzít osud do svých rukou, ať už jakoukoli cestou. Vedle křehké koketní falešnice figuruje v inscenaci hřmotný manžel s nakroucenými kníry cirkusového siláka (Yannick Thomas), kavalír s žoviálním vystupováním a touhou svést kohokoli bez ohledu na pohlaví (Philip Rosenberg) a popletený sluha maskující provokování nadřízených za neschopnost (Gregory Arsenal). Interpreti si pro sebe vybudovali originální typy, vytvořili jim individuální gestiku, mimiku a přizpůsobují svým charakterům i čistě technické prostředky – neboť akrobacie a pohybová iluze je stále podstatnou složkou díla, jinak by to už nebyl nový cirkus.

A tak je inscenace sledem různých situací, v nichž se rozvíjí čtyřúhelník vztahů a zůstává zde i jakési napětí z vývoje zápletky. Nezříká se situačního humoru odkazujícího na gagy němého filmu, ani nadsázky, s níž performeři ironizují sami sebe, třebas v pokusu o baletní kreaci. V menší míře se v inscenaci i hovoří a sem tam pronesou herci i české slovo za bouřlivého ohlasu domácího publika. I vprostřed malého monologu se pak s chutí vrhnou do akrobatického čísla.

Výmluvnost pohledů a výrazů v tvářích většinou i beze slov stačí k vyjádření nálady, která z nich dělá chvíli spojence, chvíli protivníky. Akrobacií na rukou či párovou akrobacií je inscenace prošpikovaná, ale všechny výstupy se dějí jakoby mimoděk a s velkou lehkostí. Režisérkou inscenace je mimka Charlotte Saliou, která se od klaunérie (vytvořila ženského klauna Jackie Star) dostala k vytváření celovečerních představení, Elephant je jejím třetím dílem. V inscenaci je patrný právě vliv klaunérie a kabaretu, který se promísil s novocirkusovými zkušenostmi performerů.

Nechybí ani poetické scény, jako je směs tance a ekvilibristiky v téměř milostném duetu mezi novomanželem a jeho drobnou chotí. Mladí muži pak vytvářejí tanečně-akrobatický duet za doprovodu čtyřiadvaceti rozsvícených stínítek starých lamp, které se od stropu snášejí a stoupají na téměř neviditelných lankách. Vizuální efekt scény někdy odvádí pozornost od výkonů umělců do té míry, že publikum nestačí dostatečně ocenit jejich aktuální výkon. Je to směs grotesky, která se vymkla filmovému plátnu, fyzického divadla a cirkusových technik, jež jsou přísně podřízené dramaturgii. Divák vnímá mistrovství, ale nejedná se o přímou exhibici.

Hudbu částečně zkomponovala a do koláže propojila skladatelka a pianistka Alexandra Streliski, která pracovala s různými žánry, od vlastních minimalistických klavírních pasáží po motivy z operety a westernu. V inscenaci je promyšleno mnoho detailů, především pokud jde o scénu a rekvizity, načasování jednotlivých výstupů, převleky, téměř filmové střihy nebo titulky v úvodu. Nejnáročnější pohybové číslo je schované do finále, kdy performeři vztyčí uprostřed scény čínskou tyč a až v těch posledních minutách se vlastně věnují vytváření čisté podívané.

Celá inscenace je plnokrevným divadlem, které v první minutě chytne a v sedmdesáté páté jen velmi nerado pustí. Uchvacuje nejen, či ne primárně, výkony performerů, ale právě svou jednotností a opojnou atmosférou. Je důkazem, že nový cirkus skutečně lze přetavit do divadelního představení se vším všudy, aniž by byla do pozadí odsunuta technika a vytříbenost výkonů, a rozhodně je to jedna z cest, které mají budoucnost a šanci oslovit početné publikum, jež touží po něčem novém.

Hodnocení autorky recenze: 100%

Letní Letná 2016
The Elephant in the Room
Koncept: Cirque Le Roux
Režie: Charlotte Saliou
Choreografie: Brad Musgrove
Hudba: Alexandra Steliski
Kostýmy: Chamone Productions – Emily Ockenfels, Clarisse Baudiere
Světla: Herve Dile
Premiéra 2014
(psáno z reprízy 23. 8. 2016 Letná Praha)

Učinkují – Gregory Arsenal, Yannick Thomas, Philip Rosenberg, Lolita Costet

www.letniletna.cz
www.cirqueleroux.com