Ani ne deset minut před stanoveným začátkem závěrečného večera Letních slavností staré hudby doslova obléhala stolek dvou ustaraných pokladních pod schody do Španělského sálu ne méně než padesátka horlivých zájemců o zbylé vstupenky. Zda se nakonec nahoru dostali všichni, těžko říct; volné sedadlo jsem ale v sále široko daleko nezahlédl. Podobnou touhu nahlédnout do prostorů „vyvolených“ a být u toho měl určitě „obyčejný lid“ i před třemi stovkami let, když ve Versailles za Ludvíka XIV. dvorská kultura zažívala svá nejlepší léta barokního klasicismu.
Mlynářský synek z Florencie Giovanni Battista Lulli (Jean Baptiste Lully) působil ve dvorní kapele Ludvíka XIV. jako virtuózní houslista, ale i jako herec, zpěvák, tanečník a v neposlední řadě autor hudby baletní vložek a také hudby k řadě textů, včetně Moliérových. Lully byl přitom držitelem královského privilegia provádět opery a stál také v čele skvělé „Petite bande“ (Malé kapely), kterou pro něj král zřídil.
Důvěrnou znalost do sebemenších detailů zavedené, poměrně složité hierarchie a zažitých zvyklostí kulturního dění u dvora využila dramaturgyně Letních slavností staré hudby Jana Semerádová se svým týmem opravdu mistrovsky: na jedné straně ke skutečně rafinovanému sestavení programu večera z ukázek světské hudby nejen Lullyho, z jeho četných tragédie lyrique a comédie-ballet, ale i z partitur současníků a také Lullyho pokračovatelů (například skvostný Jen-Baptiste Stuck!), na straně druhé pak k důmyslně promyšlenému ozvláštnění večera. Potkat jsme se tak mohli s již zmíněnou “Petite bande“, představovanou (také zpívajícími!) hudebníky souboru Collegium Marianum v čele právě s jeho charismatickou principálkou Janou Semerádovou, s „Grands hautbois du Roi“ (Velkých králových hoboistů), za něž se převlékli členové Areny musicale, zcela nového dechového uskupení, letos založeného slovenským hobojistou Marcelem Plavcem. Na jednom z balkónů pak nechyběli ani „Les trompettes du Roy“ (Trubky krále), „Chapelle royale“ (Královi hudebníci) byli zastoupeni členy francouzského souboru Ensemble Lunaisiens, ze kterého vedle cembalisty Francoise Guerriera do Prahy přijeli jeho zakladatelé – tenorista Jean-Francois Novelli a barytonista Arnaud Marzorati.
Bylo by zbytečné a nespravedlivé z tohoto pozoruhodného večera vyjímat jednotlivosti často poloscénických a barokní gestikou obohacených provedení nabídnutých kompozic, vyzdvihovat jen některé z nakažlivě zapálených interpretů, z nichž nejeden v průběhu večera vystřídal víc nastrojů, či rozpitvávat a vzájemně srovnávat třeba výkony obou výtečných zpěváků nebo dokonale sehraného Collegia Marianum a teprve začínajícího, nesmírně sympatického souboru Arena Musicale. Jedno je ale jisté: Jen letmé nahlédnutí do nepřeberného bohatství hudebního odkazu Francie druhé poloviny sedmnáctého a začátku osmnáctého století, navíc ve špičkovém provedení, bylo skutečně fascinující, tím spíš pro v tomto ohledu takřka nepoznamenané publikum v Čechách.
Vedle úvodního festivalového programu, kterému kralovala německá sopranistka Dorothee Mields, a hned následujícího vystoupení španělského souboru Capella de Ministrers, doplnil trojlístek nejzdařilejších počinů letošního už dvanáctého ročníku Letních slavností staré hudby určitě právě koncert závěrečný. Festa!
Král přichází
Versailles Ludvíka XIV.
Les Lunaisiens
Jean-François Novelli – tenor
Arnaud Marzorati – baryton
Collegium Marianum
Jana Semerádová – flauto traverso
Arena Musicale
Marcel Plavec – hoboj
Letní slavnosti staré hudby 2011
8.srpna 2011 Španělský sál Pražského hradu
program:
M.A.Charpantier, A.D.Philidor, J.B.Lully, M.R. de Lalande, J.B.Stuck, M.Marais
Související články
- Letní slavnosti staré hudby 2012: Don Quixote i anglická barokní opera
- Na příští léto se do Prahy už ohlásil Don Quijote
- Malá milá domácí hudba
Komentář
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?










Škoda jen, že tak skvělý festival využívá služeb tak nesmírně nabubřelé a arogantní agentury, která mu dělá PR. Takové přezíravé až přidrzlé chování a (ne)vstřícnost nejenom k hostům, ale i k mnohým novinářům by si nedovolili ani v Salzburgu. Věřím, že pro příští ročníky si organizátoři najdou mezi PR agenturami kvalitní, která se krom rozesílání PR o všem možném i nemožném na všechny adresy, o které kdy zavadila a tvrdých požadavkům, umí k novinářům i hostů, včetně umělců také přiměřeně a slušně chovat!
Držím palce příštím ročníkům a přeji šťastnou ruku ve volbě PR společnosti pro příště.