Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    23.7.2010 06:40 Pavel Šimáček

Jestliže si u nás někdy stěžujeme, že to, co posloucháme, zdaleka není světová špička, pak na poli tzv. poučené interpretace, můžeme být pyšní. Koncertní jednatelství FOK pravidelně zve do své řady Stará hudba vynikající ansámbly i jednotlivce, sami se můžeme pyšnit soubory, které slaví úspěchy i v zahraničí: ať už jde o Musicu Floreu, Collegium 1704, Ensemble Inegal či další. Stoprocentně k nim patří i Collegium Marianum, které opět nadchlo na zahajovacím koncertu festivalu Letní slavnosti staré hudby.

Sestavit program prakticky jen ze skladeb neznámého českého skladatele Františka Jiránka (můžete si o něm přečíst zde) je unikátní počin, bohužel v Rudolfinu zaplnil jen přízemí, a to ještě ne zcela. Ti, kdo se nedostavili, mohou jen litovat, protože jak Collegium, tak sólista a sólistky podali výkony, o nichž lze mluvit jen v superlativech.

Program zahájila Sinfonia D dur (mimochodem jediná skladba, která se dochovala v Praze) upomínající na předehry barokních oper. Jiránkova hudba je silně inspirovaná italskou tradicí a myslím, že se nemůže nelíbit: stojí na pomezí pozdního baroka a tzv. galantního stylu a je v tom nejlepším slova smyslu lehce poslouchatelná, není přitom jednotvárná a často překvapí nečekanými postupy. Okolo mne sedělo převážně zahraniční „turistické“ publikum a podle reakcí bylo velmi spokojeno. Od této skladby až do konce koncertu bylo také úžasné sledovat, jak všechny v souboru hra baví a jak jí doslova dýchají.

Jako první sólový nástroj se představil fagot. Ital Sergio Azzolini, mimo jiné vítěz soutěže Pražského jara z roku 1986 a nositel dalších ocenění, působil sympaticky již na úvodní tiskové konferenci. Z Jiránkova díla se zachovaly dva kompletní fagotové koncerty (hrabě Morzin měl ve své kapele evidentně vynikajícího fagotistu) a dva nedokončené: Azzolini má v plánu je dokomponovat. Jak bylo řečeno, je Jiránkova hudba ovlivněna hudbou italskou a ta pro Azzoliniho znamená především zpěvnost. Mottem letošního festivalu je virtuozita. Virtuózní hru si představujeme jako co nejvíc not, rychlou, pokud možno hlasitou… Azzolini ji vidí spíš jako „sfumato“ – lahodnost, měkkost, ale především odstíněnost, s důrazem na nuance a detaily. V souladu s tímto názorem provedl oba kompletní Jiránkovy koncerty. Do hudby byl zcela ponořen, některé tóny tvořil doslova celým tělem, táhlými pohyby si vychutnával pomalé pasáže a tančil při rychlých se závratnými běhy. Part fagotu je navíc v této skladbě vysloveně vtipný, což jistě přispělo k úspěchu u publika, které s potleskem ani nečekalo na konec skladby. Zaujala mě také měkkost zvuku barokního fagotu, tento nástroj jsem mělz moderních verzí zařazen jako mnohem průraznější a tvrdší. V koncertu F dur fagotista skvěle provedl náročnou třetí větu. Azzoliniho role se během večera neomezila jen na úlohu sólisty, fagotový part hrál i při všech ostatních skladbách.

Jana Semerádová zahrála Koncert pro příčnou flétnu G dur, jenž zazněl již v rámci Barokních podvečerů Collegia Marianum. Krajní allegrové vědy daly vyniknout její technické dokonalosti a hbitosti prstů, adagio pak jejímu prožitku. Perfektně pracovala také s dechem, mnohdy se nadýchnutí ani nedalo postřehnout.

Houslový koncert d moll provedla ruská rodačka Marina Kataržnova, odbornice na hru na barokní housle, na Moskevské konzervatoři vede třídu barokních houslí. Skladba pochází z Jiránkova pozdějšího, drážďanského, období, není již tolik uhlazená, ozývají se v ní prvky Sturm und Drang. Houslistka ji zahrála naprosto s přehledem, včetně virtuózní kadence ve třetí větě.

Večer korunoval Koncert pro flauto traverso, fagot a smyčce g moll „La notte“ Jiránkova učitele Antonia Vivaldiho (s oběma sólistkami a sólistou). Ten obecenstvo uvedl doslova „do varu“. ZAčíná Largem, při kterém bylo na všech patrné hluboké soustředění na všechny detaily a krásné pianissimo. V rychlých částech to pak ale soubor, troufám si říct, přímo „rozbalil“ a sluchový zážitek z náhlých dynamických změn byl výborný. Hlavní role však patřila Janě Semerádové a Sergiu Azzolinimu, kteří spolu vedli neuvěřitelně vtipný dialog, podpořený i pohyby a mimikou.

Shrnuto: jednalo se o prvotřídní koncert jak z hlediska úrovně interpretace, tak výběru skladeb pro parné dny, kdy člověk čeká rozptýlení , jehož se mu dostalo na té nejvyšší úrovni. V sobotu přijede do Břevnova zahrát specialista na klavichord Miklós Spányi a v pondělí 26. července zahraje španělské renesanční skladby Accademia del Piacere v Trojském zámku. Já se Vám zase ozvu až po koncertu souboru Harmonie Universelle (28. července, na programu jsou Schmelzer, Biber a Muffat).

 

Letní slavnosti staré hudby 2010
Sergio Azzolini – barokní fagot
Katarina Kataržnova – housle, koncertní mistr
Jana Semerádová – flauto traverso, umělecká vedoucí
Collegium Marianum
Dvořákova síň Rudolfina, Praha 22. července

Program:
František Jiránek:
- Sinfonia D dur
- Koncert pro fagot g moll
- Koncert pro flauto traverso G dur
- Koncert pro housle d moll
- Koncert pro fagot F dur
Antonio Vivaldi:
- Koncert pro flauto traverso, fagot a smyčce g moll „La notte“, RV 104

www.letnislavnosti.cz

 

Související články

• Collegium Marianum hrálo Královské téma
• Collegium Marianum a Tomáš Král u Svatého hrobu
• Divadlo pro Krále Slunce na Hradě pražském