Léto v New Yorku aneb 50 let festivalu Mostly Mozart

Rozhovor s ředitelkou hudebního programu Lincoln Center Hanako Yamaguchi

Festival Mostly Mozart patří mezi největší a nejznámější letní festivaly klasické hudby na světě. Jaké byly okolnosti a vize, které vedly před padesáti lety k založení tohoto festivalu? Proč vznikl v New Yorku festival věnovaný právě Mozartovi? A jaké je tajemství jeho úspěchu, který trvá dodnes?

Mostly Mozart má neuvěřitelný úspěch již od prvního ročníku. V roce 1966 vznikl jako čistě mozartovský festival: šestadvacet programů, délka čtyři týdny, vstupenka stála tři dolary, a když jste si jich koupili deset, byla každá jen za dva. Okamžitě tak festival provázely davy lidí a vzrušení.

Ptáte se, proč Mozart? Málokterý skladatel, pokud je mi známo, napsal podobné množství skladeb. Tuším, že zkomponoval na 835 děl či jejich fragmentů, a to ve všech možných žánrech: psal symfonie, koncerty, komorní hudbu, opery… Zkrátka obsáhl takřka vše. Tím pádem bylo snadné vystavět koncertní programy na jeho díle. A pak je tu samozřejmě jeho hudba, jeho vytříbený, překrásný styl, který pro nás představoval hezký protiklad k běžné koncertní sezoně v průběhu roku. V létě Mozart působí takřka jako sklenička osvěžujícího ryzlinku. Pochopitelně to nezůstalo jen na něm: postupně byl přidán Haydn, Schubert a Beethoven, načež nastala fáze mostly Mozart [převážně, hlavně Mozart]. Mezi lidmi byl už tento termín nějakou dobu užíván, a tak si myslím tvůrci řekli, že je to chytlavá fráze, a rozhodli se toho využít. Dnes už je pevnou součástí festivalu a ten název znají lidé všude na světě.

Mostly Mozart přináší nejen díla, která jsou populární a která publikum vyžaduje, a to zejména z barokní a klasicistní epochy, ale letos byl spuštěn ambiciózní projekt „50 for 50″, jehož cílem je uvést padesát premiér u příležitosti padesátého výročí založení festivalu. Rezidenčním ansámblem pro tuto soudobou složku je International Contemporary Ensemble (ICE). Jakým způsobem bude posluchačům v New Yorku letos nabídnuta soudobá hudba?

V devadesátých letech do programové struktury festivalu významně zasáhla Jane Moss, umělecká ředitelka. Jednou ze změn, které do ní vnesla, bylo místo rezidenčního skladatele. V minulosti jimi byli například Magnus Lindberg, John Adams, George Benjamin, o kterém se ještě zmíním později, Kaija Saariaho… Letos jsme se však místo soustředění se na jednoho skladatele rozhodli pro mnoho rozsáhlých děl, a to jak od již etablovaných autorů, tak od studentů kompozice. Jejich díla pak budou provedena rozličnými způsoby naším rezidenčním ansámblem, International Contemporary Ensemble. Jedná se o prvotřídní, v New Yorku působící uskupení. Letos v létě se objeví v několika různých formátech, mimo jiné na třech koncertech pod širým nebem.

International Contemporary Ensemble vystoupí celkem patnáctkrát vždy na patnáct minut, pokaždé s jiným programem, takže nových skladeb zazní opravdu požehnaně. Tyto open air koncerty budou navíc zdarma. Někdo o nich bude vědět dopředu a záměrně na ně dorazí, někdo se naopak jen bude procházet kolem a natrefí na ně náhodou. Je mezi nimi také interaktivní koncert s vědomostní hrou, která vyžaduje aktivní účast publika, a jsem si jistá, že to bude zábava. Ještě bych ráda připomněla, že International Contemporary Ensemble je součástí několika dalších programů, a to včetně late night koncertů.

Na druhou stranu, Mostly Mozart si zve řadu mezinárodně uznávaných zpěváků a instrumentalistů. Mohla byste se podělit z tohoto hlediska o festivalové priority?

Kromě uvádění a prezentování světově známých umělců, jakými jsou letos například Emanuel Ax, Emerson String Quartet nebo Joshua Bell, Mostly Mozart je také znám svou snahou představovat newyorskému publiku mladé či neznámé umělce (v minulosti to byli třeba Cecilia Bartoli nebo Mitsuko Uchida). Letos jsme si pozvali Martina Helmchena, což je podle mě opravdový „mozartovec” a přesně ten typ umělce, který se hodí pro náš festival.

Obecně lze také říci, že základním tématem letošního léta je Mozart a opera. Rozhodli jsme se pro scénické ztvárnění, takže interpreti zpívají v kostýmech a orchestr je z jeviště pryč, protože nastupují kulisy a projekce. Nikdy předtím jsme to nedělali, ale jde přesně o změny v duchu ředitelky Jane Moss, která neustále přichází s něčím novým.

Mostly Mozart je ukotven svým vlastním festivalovým orchestrem, který vystupuje v David Geffen Hall v Lincolnově centru, hlavní koncertní síni kulturního kampusu. Co utváří orchestr a jací dirigenti s ním budou letos spolupracovat?

Orchestr řídí Louis Langrée, který je naším hudebním ředitelem. Má bohaté zkušenosti jak s historickými, tak moderními nástroji. Náš komorní orchestr čítá dvaačtyřicet členů, pokaždé těch samých, přičemž většina z nich je z New Yorku či okolí. Je fascinující, jak hned na první zkoušce působí dojmem, že spolu hráli naposledy teprve včera. Jsou už jako jedna velká rodina. Louis je pro ně neuvěřitelným lídrem. Funkci ředitele zastává už přes deset let a tento orchestr má skutečně úžasný styl, vhodný pro klasicistní repertoár: lehké frázování, málo vibrata, výjimečné sjednocení skupiny.

Co se týče dalších dirigentů, letos máme – a to bych chtěla zdůraznit – dva v New Yorku debutující umělce, což je vždycky vzrušující. Prvním z nich je Andrés Orozco-Estrada, v Kolumbii narozený, ve Vídni vzdělaný dirigent. Pravidelně vystupuje v Houstonu, Frankfurtu a Londýně. Druhým v New Yorku debutujícím umělcem je britský dirigent Matthew Halls, který má bohaté zkušenosti také s romantickým projevem a repertoárem.

Na festival byla pozvána celá řada hostujících umělců – jmenujme například Freiburger Barockorchester nebo z jiného soudku Mark Morris Dance Group. Také jejich program se bude točit kolem Mozarta. Mohla byste nám to trochu přiblížit?

Mám radost, že se ptáte zrovna na tento koncert, nebo spíše performanci, protože tu jsem si opravdu zamilovala. Mozart Dances je kus, který si Lincolnovo centrum objednalo u Mark Morris Dance Group v roce 2006 u příležitosti dvoustého padesátého výročí Mozartova narození. Nejsem si jistá, jestli Mark Morris předtím dělal choreografie na Mozartovu hudbu, myslím, že zrovna Mozart není pro tanečníky a choreografy zrovna oblíbeným či „pohodlným” skladatelem, zejména kvůli jeho strukturovanosti a specifické artikulaci. Musí to být pro ně výzva. Nicméně Mark je nejen vynikající tanečník a choreograf, ale také muzikant. Má obrovské rytmické cítění a je nesmírně muzikální, což je patrné i na jeho choreografiích. Ten večer má tři části: Mozartův klavírní koncert z raného období, klavírní koncert z pozdějšího období a Sonátu pro dva klavíry. Je to prostě a jednoduše úchvatné. Nádherný tanec a krásná hudba dohromady tvoří výjimečný celek. Navíc, hudba bude živá, Mark Morris se svými tanečníky nikdy nevystupuje bez hudebníků.

Freiburger Barockorchester se stal součástí programu Lincolnova centra už v průběhu roku a nyní jí je i v průběhu léta. Jsou mým oblíbeným orchestrem, věnujícím se poučené interpretaci. Možná bych to neměla říkat takhle naplno, spíš by mělo zaznít, že ten soubor je snad „jedním z mnoha”, ale pro mě jsou prostě úplně na špičce. Já už o nich vlastně neuvažuji jako o ansámblu zaměřeném na historickou interpretaci. Je to prostě výjimečné uskupení hudebníků, navíc velmi všestranných, o čemž svědčí i jejich rozmanité programy. Toto léto se představí v Così fan tutte (pod vedením Louise Langrée) a Idomeneovi (s René Jacobsem). Obě opery jsou prováděny v podobě inscenovaného koncertu.

Festival Mostly Mozart se dostává z budov na náměstí, kde se mísí obyvatelé New Yorku s návštěvníky. Kromě toho se na jednom pódiu v roli účastníků setkávají jak profesionálové, tak amatéři. V jakém duchu se letos ponesou tyto bezplatné koncerty?

Mostly Mozart byl vždycky o dostupnosti. Tradice úvodních bezplatných orchestrálních koncertů trvá již několik let. Letos se tento zahajovací koncert konal v Damrosch Parku, který je součástí kampusu Lincolnova centra. V parku můžete využít připravených sedadel nebo si donést vlastní deku, lahev vína a sednout si téměř kamkoliv. Na tomto venkovním zahájení se letos představila vycházející hvězda, houslistka Simone Porter, za doprovodu festivalového orchestru pod vedením Louise Langrée. Jak jsem již zmínila dříve, International Contemporary Ensemble bude venku na náměstí dělat řadu „mikrokoncertů”, no a pak máme ještě the public domain, což je projekt Davida Langa, držitele Pulitzerovy ceny, opět na zakázku pro Lincolnovo centrum. David Lang píše úžasné vokální skladby. V tomto případě bude pěvecké osazenstvo sestávat z dobrovolníků, profesionálů, amatérů, dětí, sborových zpěváků, prostě kohokoli, kdo se zaregistruje a přihlásí na naší webové stránce. Zkoušky budou probíhat v různých skupinách a už teď máme kolem tisícovky účinkujících. Bude to docela velký počin, ale jsme nadšeni z toho, že můžeme takovýmto způsobem propojit komunitu zase trochu jinak.

Váš festival nesestává jen z téměř třicítky hlavních koncertů, konaných během července a srpna, ale zahrnuje také menší akce, například noční koncerty, koncerty před koncerty (ty na mě udělaly zvlášť velký dojem), bezplatné „mikrokoncerty”, hudební improvizace, výstavy a filmová promítání. Jednoduše řečeno, jedná se o „mega” festival klasické hudby, který po svém zpřístupňuje „kulturní alternativu” letní dovolené. Jaký je o festival zájem? Daří se vám přitahovat nové publikum?

Řekla bych, že Mostly Mozart má pro každého něco. Pracovali jsme na tom, aby se z něj stal festival plný nových zážitků a objevů v mnoha ohledech. Ty noční koncerty, o nichž jste se zmínila, jsme po vzoru Mozarta pojmenovali A Little Night Music [Malá noční hudba]. Začali jsme s nimi již před více než deseti lety. Umožňují nám poskytnout jiný druh zážitku: intimnější, v kabaretním prostředí, s možností dát si víno, vodu, to všechno při svíčkách a v bezprostřední blízkosti účinkujících, kteří často s obecenstvem komunikují. Koncerty začínají v deset hodin večer, před nimi vždy probíhá jiný koncert, na který si můžete zajít, anebo si místo toho zajít na večeři a dorazit až na tyto noční akce. Letos jsme měli na programu například úžasný a vtipný kus od Ligetiho, hraný na cembalo, který zazněl ve společnosti skladeb Johanna Sebastiana Bacha, kromě jiných. Něco takového jen tak někde neuslyšíte.

Už jsem zmínila jméno George Benjamin. Jeho opera Written on Skin byla na našem festivalu provedena loni v létě a podle mě jde o jedno z největších děl posledních let. To je třeba příklad toho, co se může stát na Mostly Mozart. Jestli kdy budete mít příležitost, určitě se na ni podívejte, je to neuvěřitelné dílo. Nedokážu ho ani popsat, ale hluboce mě zasáhlo a nikdy na to nezapomenu.

Pořádáme také řadu doprovodných akcí, například panelové diskuze se specialisty z Mozart Society of America, letos se jejich prezentace zaměří právě na opery. Pak ony zmiňované “před” koncerty, které předcházejí orchestrální koncerty. Na nich mohou vlastníci vstupenky slyšet sólisty nadcházejícího vystoupení v recitálové „poloze“, anebo na těchto akcích představujeme úplně nové tváře. Myslím, že jsme se za ty roky dost zásadně posunuli a vyvinuli a domnívám se, že se jedná o strhující festival.

Jestli mohu, ráda bych tento rozhovor uzavřela poněkud osobnější otázkou: kým je pro vás Wolfgang Amadeus Mozart a co pro vás osobně jeho hudba znamená?

Já se k Mozartovi dostala v době, kdy jsem studovala hru na klavír. Tehdy se mi jeho hudba zdála snadná. Postupně jsem ale začala chápat a vnímat sílu, hloubku jeho hudby a interpretace jeho děl pro mě začala být výzvou. Posluchači se může Mozart jevit jednoduchý a elegantní, ale to je jen povrch. Za onou vnějškovou kultivovaností se ukrývá komplexní zranitelnost. Pro mě osobně se Mozart stal, pochopitelně, synonymem léta v New Yorku.

Děkuji za rozhovor.

 

www.mostlymozart.org

Autorka je redaktorkou Českého rozhlasu
Překlad Barbora Voráčková