Letošní Concentus Moraviae zahájen

  1. 1
  2. 2
V sobotu 1. 6. 2013 byl v Rytířském sále zámku v Moravském Krumlově zahájen 18. ročník festivalu Concetus Moraviae. Publikum vítá starosta hostitelského Moravského Krumlova Tomáš Třetina, pod pódiem je umístěno třináct praporů všech festivalových měst.

Včera, v sobotu 1. června hostil renesanční zámek v Moravském Krumlově slavnostní zahajovací ceremoniál a koncert 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu 13 měst Concentus Moraviae. Staré hudbě se tento festival věnuje pravidelně; ročníky renesanční, barokní až klasicistní hudby si získaly zvučné evropské renomé a díky organizační, dramaturgické i interpretační kvalitě je festival řazen do naprosté špičky středoevropských festivalů staré hudby. U příležitosti zahájení festivalu jsme oslovili jeho dramaturga, respektovaného dirigenta a virtuózního cembalistu Václava Lukse.

Mohl byste představit základní kameny mozaiky programů letošního ročníku MHF Concentus Moraviae, kterou jste nazval Italské slunce?

V dramaturgii letošního ročníku festivalu se prolíná několik linií. Jsem rád, že napříč programovým spektrem dramaturgie se nám podařilo představit nesmírně pestrou a různorodou kulturu jednotlivých italských měst a regionů a nabídnout publiku pouť fascinující kulturní krajinou barokní Itálie. Nesmíme zapomenout, že Itálie nebyla po dlouhá staletí jednolitým státním celkem a každý region si utvářel vlastní nezaměnitelné kulturní klima, které se pochopitelně odrazilo i na podobě hudby. Díky tomu představují nejen města jako Benátky, Řím nebo Neapol, ale i řada dalších třeba daleko méně známých center, samostatné fascinující kapitoly dějin hudby.

V roce, ve kterém si připomínáme 300 let od úmrtí Arcangela Corelliho (1653–1713), jsme pochopitelně nemohli opomenout dílo tohoto člena proslulé Arkádské akademie a geniálního houslisty a skladatele. V dramaturgii festivalových koncertů však i občas opustíme Apeninský poloostrov, abychom sledovali výraznou stopu italského ducha do zaalpské Evropy, především pak do našich zemí. Na koncertech souboru Musica Florea (italská hudba z Kroměřížského archivu), Ensemble Berlin – Praha (sonáty Jana Dismase Zelenky) nebo Capella Anna (italský Bach) si připomeneme, jak mohutné bylo vyzařování italského vlivu do celé Evropy.

Velmi se podařil jakýsi minicyklus klávesových recitálů, kde bych rád vyzvedl především koncert Andrei Marcona na nově zrestaurovaných varhanách v nádherném prostředí doubravnického kostela Povýšení sv. Kříže a recitál francouzské cembalistky Céline Frisch. V programové nabídce italského ročníku nesmí pochopitelně chybět ani opera, která je v dramaturgii festivalu zastoupena jednak provedením opery Calisto benátského skladatele Francesca Cavalliho v osobitém pojetí souboru Collegium Marianum a loutkoherecké kompanie s názvem Buchty a loutky, nebo na koncertě Magdaleny Kožené s proslulým souborem Venice Baroque Orchestra.

Máte k některému z měst či míst v Itálii mimořádně blízký vztah?

V poslední době jsem měl díky práci na opeře Olimpiade Josefa Myslivečka, která byla zkomponována pro slavné neapolské divadlo San Carlo, příležitost pravidelně navštěvovat toto fascinující město. Neapol mě opravdu okouzlila a přirostla mi k srdci.

Vaše pracovní tempo je obdivuhodné, množství vašich orchestrálních i sólistických projektů téměř omračující. Přibral jste si letos navíc i práci dramaturga. Co tato činnost vlastně představuje a jak se připravuje podobně rozsáhlá dramaturgická plocha?

Díky tomu, že téma letošního festivalu je mi velice blízké, byla i příprava dramaturgie velmi radostným procesem. Italská hudba minulých staletí je však skutečně nesmírně široké téma. Opravdovou výzvou bylo najít správnou rovnováhu mezi prezentací velkých jmen skladatelů jako Arcangelo Corelli, Antonio Vivaldi nebo Claudio Monteverdi a odhalením oněch méně známých kapitol dějin italské hudby, které jsou však pro mě osobně obzvláště přitažlivé. Je prostě důležité se v tak rozsáhlém tématu neztratit; vytyčení hlavních tematických linií v první fázi plánování dramaturgie je nutným krokem. U tématu, které je mi blízké a kde se mohu opřít o vlastní bohaté zkušenosti, není příliš obtížné načrtnout první hrubé obrysy dramaturgie. Jejich naplnění smysluplným obsahem, který navíc musí reflektovat reálné ekonomické možnosti – to je nelehká mravenčí práce. Nesmím zapomenout zmínit dobrou duši festivalu a první dámu produkce Jitku Mikovou, která hraje hlavní roli v komunikaci s navrženými umělci a bez níž by byla realizace festivalu těžko představitelná.

Na zahajovacím koncertu festivalu Concentus Moraviae vystoupil 1. 6. 2013 v Moravském Krumlově italský soubor Accordone

Ačkoli předpokládám, že jste do své dramaturgie zařadil vesměs své oblíbené interprety a vámi obdivovaná díla, těší vás u některého z koncertů obzvlášť, že se zdařila jeho realizace?

Na festivalu Concentus Moravia velmi oceňuji významný sociální aspekt a skutečnost, že jedinečný formát tohoto festivalu umožňuje setkávání hudebníků a vytváření společných projektů. V minulosti již nejednou vznikly z iniciativy festivalu pozoruhodné projekty, které spojily hudebníky, kteří by se bez tohoto impulsu nejspíš těžko setkávali. Vznikl pak projekt a umělecké přátelství, které se prokázalo být životaschopným i mimo rámec festivalu. Z takových výsledků přesahujících rámec festivalu mám pak opravdu velkou radost a podobné naděje vkládám například do letošního propojení barytonisty Tomáše Krále s italskou sopranistkou Robertou Invernizzi. Těší mě rovněž, že se podařilo realizovat první tuzemské vystoupení francouzského souboru Café Zimmermann, jehož dlouhodobými členy jsou i dva čeští skvělí instrumentalisté: kontrabasista Luděk Braný a violoncellista Petr Skalka.

Momentálně slavíte úspěch s Myslivečkovou operou Olimpiade. Je podle vás „Il divino Boemo“ více italským nebo českým skladatelem?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář