Libreto k Dvořákově a Kvapilově Rusalce

  1. 1
  2. 2


Pokud se po představení Rusalky optáte diváků, o čem že vlastně Rusalka je, dostane se vám většinou odpovědi, že o věrné lásce Prince a Rusalky, která nemohla být naplněna, protože Princ byl pozemský člověk a Rusalka víla z pohádky, což dost dobře nejde dohromady, včítaje v to hlavní záplatku opery. Při bližším vyptávání zjistíte, že diváci představení většinou nejsou schopni konkrétně vnímat libreto Rusalky až na známé věty, jako kupříkladu „Měsíčku na nebi hlubokém…“, že je vlastně neslyší a ani slyšet nechtějí, jsouce zcela opanováni hudbou a vlastní inscenací, jež svou vizuální podobou diváka také zahlcuje. Je toho na diváka vlastně až příliš moc – hudba, zpěv, kulisy, kostýmy, protagonisté a jejich vizáž, herecké výkony a já nevím co ještě. Zabývat se konkrétní podobou libreta v průběhu inscenace Rusalky je tak až nepřípadné, respektive skoro nemožné. Tedy důvody pro to, že diváci nejen obsah opery Rusalka neznají a nesledují libreto ve všech jeho záhybech, jsou minimálně tři. V přívalu hudby nejsou schopni jednotlivá zpívaná slova a věty vůbec rozeznat, emoce hudby je taková, že převažuje zcela nad zpívaným textem, který se zdá být druhotným a hlavně se divák domnívá, že obsah opery je jednoduchý, že ho zná a že v jednotlivostech se není zapotřebí jím více zabývat.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (17) “Libreto k Dvořákově a Kvapilově Rusalce

  1. Absolutní souhlas! Je to tak, jak píše pan Srstka. Tuhle operu náš divák nezná jinak , než v nakašírovaných kulisách a ve všeobecně vžité představě, že jde o pohádkový dětský příběh.
    Není to tak a dokazují to mnohé zahraniční produkce, které vyzdvihují psychologický podtext libreta a dokázaly se odprostit od tůní, zámecké studny a kuchtíků. Pak teprve vyplyne na povrch neuvěřitelná krása hudby, její až mrazivě psychologický dopad a také to, že opera je o lidské touze odlišovat se od ostatních, o morálce a nestálosi, o zradě a hledání smyslu života, o zatracení, vině a trestu, o tom, jak silně je vnímán závazek člověka k člověku…

    Není to ani v nejmenším pohádka, je to silné psychologické drama.

    Podívejte se na inscenace Roberta Carsena, na inscenace německých divadel. Zapomeňte na kašírku a pohádkový les a zámek. Uvidíte, jak silně budete vnímat psychologii všech postav a hudba bude najednou úplně jinou, než jste doposud znali. Podle mne je hudba tak silná, že silnější Dvořák nenapsal.

  2. Já bych řekla, že na Rusalce je zajímavé to, že může diváka oslovit už v dětství, kdy ji vnímá jako pohádku a později v dospělosti v ní objevuje zmiňovanou psychologickou hloubku. Takhle to cítím já, byla to moje první opera, bylo mi 5 let, inscenace byla klasická, "pohádková", obsazení Haken, Blachut, Červinková – a byl to pro mě zážitek, který nastartoval moji celoživotní lásku k operní hudbě. Dodnes patří k mým nejmilejším operám. Takže neodsuzovala bych tak jednoznačně tradiční "pohádkové" inscenace této opery, ale zároveň jsem otevřena i pro ty moderní.

  3. Na tom, že diváci v zahraničí libreto znají a u nás ne, není vůbec nic divného. Protože v zahraničí, pokud se opera dává v češtině, běží souběžně text libreta minimálně ve dvou světových jazycích buď přímo na displeji u každého sedadla nebo nad jevištěm a je tam možno v případě zájmu tento text podrobně sledovat ( i když překlady určitě nejsou přesné). Zatímco u nás, protože se opera dává v rodném jazyce, divák nemá možnost titulků a pokud pěvcům není rozumět, tak má smůlu.

  4. Bianco, nemáte pravdu – v Národním v Praze (co to je za nesmysl Národní v Praze, Národní je jen JEDNO a to prostě JE v Praze, ale to by bylo na déle) se nové inscenace českých oper dávají s českými titulky, jak mi osobně sdělil šéf opery inspirovali se v tom i jiným českým divadlem, ale zapomněl jsem kterým.
    Jinak mi z opět zajímavého eseje není úplně jasné, čí dcerou Rusalka tedy vlastně je: Z věty "rusalkami, které jsou sestrami Rusalky a dcerami Vodníka" lze soudit, že Rusalka je dcerou Vodníka, ale z věty "Rusalka dle scénické poznámky je od začátku opery přítomna na scéně a přihlíží koketérii vodních žínek s jejím otcem" vyplývá, že je tu ještě jiná žena, jejíž otcem vodním je – a Rusalka to není (pokud však nešlo o záměnu zájmen: se svým otcem – s jejím otcem).

  5. Bianco, divák v Národním divadle si může číst české titulky i u českých oper. A je to docela dobrý nápad. Takže neznalost libreta je spíše problém nekulturnosti národa a jeho neochoty se na představení připravit. Víte kolik už jsem potkal v zahraničí lidí, kteří si s sebou nesli obsah opery nebo celé libreto? Kolik z těch, které znám, si doma studuje souvislosti díla, než ho navštíví? V zahraničí jsou také běžné tzv. gesprach s dramaturgem a inscenátory, což pomáhá lepšímu pochopení děl (zejména méně známých a hodnotnějších). U nás nic.
    Ale můžeme si za to sami.

  6. Děkuji za článek, myslím, že zvlášť na téma Rusalka je takových potřeba co nejvíc. Ani já v Rusalce nevidím pohádku pro děti a právě zejména na základě jejího libreta. Takže ještě jednou díky. Jen snad poznámka, že na fotce z posledního nastudování Rusalky v ND je s Alešem Brisceinem Dana Burešová, ne Maria Kobielska.
    Ad bianca a Tantris: V ND opravdu poslední premiéry českých oper jsou česky titulkovány. Mně osobně to přijde sice trochu zbytečné, ale možná že není. Třeba u Věci Makropulos s poměrně složitou fabulí se to dost hodí. Pokud se nemýlím, dalším operním divadlem, které u nás česky titulkuje české opery, je Národní divadlo Brno. Aspoň si pamatuju, že mají takto titulkovanou Prodanou nevěstu. S Příhodami lišky Bystroušky, které jsem tam z českých oper viděla naposledy, si teď nejsem jistá…
    Ad Tantris: Rusalka přihíží koketerii lesních žínek s jejím otcem = koketerii lesních žínek s Rusalčiným otcem. Rusalka přihlíží koketerii lesních žínek se svým otcem – může znamenat i to, že žínky koketují se svým vlastním otcem. Taky si dost zakládám na správném užití zájmena svůj, jenže někdy i ono nabízí dva možné výklady.

    Bára

  7. Khaile, můžete mi prosím vysvětlit, na základě čeho považujete náš národ za nekulturní ? Já osobně se považuji za docela kulturního člověka, ale do opery si rozhodně libreto nenosím. A děj opery si každý může přečíst v programu, pokud si ho zakoupí, takže ani ten si nemusí s sebou nosit. Jedince, kteří během opery sledují místo dění na jevišti donesený text libreta na klíně, případně mají celou partitutu a operu si "dirigují", řadím spíš mezi podivíny.

    Odkud víte, že čeští operní diváci chodí na představení nepřipraveni, že se s dějem, případně libretem neseznámili třeba doma? S kolika diváky jste o tom mluvil že děláte závěry o celém národě? Já bych řekla, že už to, že se někdo na operní představení vypraví, svědčí o určité kulturní úrovni toho člověka. "

  8. Z nějakého důvodu se mi neotiskl komentář, tak kdyby se tu později objevil, tak někdo tenhle smažte, ať tu není dvakrát totéž. ;-)
    Nechci se tu moc babrat v češtině, ale neodpustím si to, protože jsem taky tak trochu "češtinář". Jistě že posesivní zájmeno "svůj" přivlastňuje podmětu, ovšem problém v chápání může nastat (a tak jsem to ve svém komentáři myslela), když ve větě jsou dva různí původci dvou různých dějů – v tomto případě: Rusalka přihlíží, zatímco žínky koketují. Doporučuji srovnat zejména s odstavcem "Zadruhé" a dále v následujícím odkazu. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=630&dotaz=sv%C5%AFj Zvláště pak věty "Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti." nebo "Prosím vás o omluvení mé dcery." se tomuto případu podobají. V obou by teoreticky mělo být "své", ale v praxi se takto formulovaná věta jeví jako poněkud problematická.

    Bára

  9. Bianco, dovolím si glosovat, i když to směřovala na Khaila: vy si opravdu myslíte, že už samotná návštěva svědčí o kulturnosti člověka? To snad ne – co ty desítky snobů? Lidí, z jejichž zaslechnutých řečí zjistíte, že je jim to úplně ukradené, nebo nic nechápou? Nedělejme si iluze – do divadla se vždy chodilo (někdy hlavně) kvůli jiným důvodům než se kulturně povznášet. A k našemu národu: Kde jinde by se tleskalo těm zvěrstvům, která vidíme a hlavně slyšíme na jevišti? Jak je možné, že u nás i premiéry zejí prázdnodou? Nebo koncerty – např. FOK hrál ve středu (opět) před poloprázdným sálem. Atd atd.

  10. Já nevím, jak to máme v Praze, ale v Brně jsou před každou premiérou besedy o představení (opera, činohra i balet), takže, kdo chce, může se jít o tom víc dozvědět. Neviděla jsem v Brně Rusalku, u Jakobína a Prodané nevěsty titulky nemáme, ale třeba u Lišky Bystroušky jsou. :-)

    Tantrisi, zastala bych se Blanky v tom, že uvedla doslovně Národní divadlo v Praze, protože Národní divadlo je i v Brně! :-)

    Co do Rusalky já jsem zastáncem klasického pojetí a takové ty překombinované objevy "nového", co před tím režisérem ještě nikdo neobjevil, mě docela otravuje. Hudba se mi může líbit, jak chce, přesto, když mám před sebou holé jeviště a pěvce oblečené v některých případech v "hadrech", ve kterých bych se styděla vyjít na ulici, nemám z toho už to správné potěšení! :-(

  11. Pro biancu alias bobulu.

    Reagoval jsem jenom na to, co jste psala vy výše:
    … " není nic divného na tom, že čtenáři libreto neznají"…

    Vy chodíte do divadla na operu bez toho, abyste se předem seznámila s historickými soouvislostmi vzniku díla, znala předlohu a děj? Já tedy ne a libreto si vždy čtu dopředu, protože pak chápu hudbu a psychologii v kontextu díla a nezajímají mne jenom pohledné a vnadné sóistky a efektní árie. Odnáším si tak z divadla mnohem, mnohem víc :-).

  12. Milá Dano, ani jsem si nevšiml, že Blanka uvedla Národní divadlo v Prazte – ušklíbl jsem se, protože jsem toto spojení použil i já sám. Proč to brněnské (a ostravské) není národní někdo někdy někde (Divadelní noviny? Hermann?) rozebíral, ale pamatuji si jen útržky a nebudu se do toho pouštět.

  13. Musím moc poděkovat za nááádherný příspěvek. Pana Srstku čtu vždycky ráda, vždycky se poučím a vždycky jsem naprosto nadšena úrovní jeho příspěvků. Mám dojem, že po něm je těžké cokoliv na operaplus zvěřejňovat… Málokdo dokáže jeho kvality dosáhnout!
    A teď k Rusalce a mému pohledu, který mnohé rozesměje. Ale nedá mi to! Boží stvoření na Zemi sleduje nejen počínání lidí, ale i jiných bytostí, které se na tom velkém Božím díle podílejí. Naši předkové byli s přírodou více spjati, byli její součástí, a proto jim bylo ve větší míře dovoleno vidět i bytosti jiných úrovní než lidských. Zamyslete se, jak by si člověk jinak vymyslel všechny ty skřítky, elfy, rusalky, bludičky, vodníky, obry (viz řecké báje, mýty, legendy a konečně i pohádky)? Někteří je zkrátka a dobře vnímali. Záměrně nechci použít slovo viděli, znám pár lidí, jimž je tato schopnost dána i dnes a pravděpodobně nejde jen o naše obvyklé vnímání svtěa. Takže jsem hodně dlouho přemýšlela o tom, co si vlastně Dvořák myslel o tom vodním světě, když se rozhodl Rusalku napsat. Znal také lidi s podobnými vlastnostmi: Dle mého soudu ano, protože i z duchovního hlediska náš svět propojil se světem bytostných ( = pomocníci Božího díla na Zemi, běžně námi nevnímaní). Promísit tyto dva světy nelze. Kdyby to šlo, dávno by promísené byly. Přesto ale existují vedle sebe a snad se i někdy stalo, že se člověk pokusil proniknout k nim.
    Další pro mě zajímavý rys je ten docela silný erotický podtext. Princ na Rusalku docela naléhá, vyčítá jí chlad a v tom okamžiku se zjeví to erotické pokušení i příslib v podobě Cizí kněžny. Princ mu podlehne a tím se spustí mechanizmy zpětného působení ( „boží mlýny“). Přestože na sebe vzal zodpovědnost za Rusalku, sám ji k sobě pozval, neodolal pokušení. Obrovský etický problém, v opeře řešený nakonec prokletím nejvíce zraněné bytosti. (Kolik znáte takových případů ještě dnes ve svém okolí? Pokud to prokletí budeme chápat jako symbol – je mnoho lidí, kteří zranění jiným člověkem, raději zvolí osamocení. Nejsou i oni jakési bludičky ve světě lidí?)
    Samotný závěr opery pak vyvolává opravdu silné mrazení. Dvořákovi se podařilo do té jednoduché závěrečné Rusalčiny věty vložit podle mého všechnu moudrost lidského světa. Mnohé naše činy lze sice litovat, ale to, co jsme udělali a vyřkli, nejde vzít zpět. A tak tato opera končí odvoláním na jedinou jistotu tohoto světa, odvoláním se na samotného Stvořitele.

    Je krásné, že si nicméně každý z nás může vybrat, který pohled na inscenování Rusalky zvolí. Ať pro někoho pouhá pohádka, pro jiného příběh lásky a zrady, pořád zůstane jednou z nejvíce uváděných českých oper ve světě! A my se radujme, že nás mohou lidé po celém světě vnímat skrze tuto hudbu. Že nám ji dokonce mohou závidět! Protože mě osobně kromě naší hudby obecně nenapadá, čím bych se měla chlubit, na co bych měla být až tak hrdá. :-(

Napsat komentář