Libreto k Dvořákově a Kvapilově Rusalce

10. 12. 2009 01:00 Jiří Srstka

Pokud se po představení Rusalky optáte diváků, o čem že vlastně Rusalka je, dostane se vám většinou odpovědi, že o věrné lásce Prince a Rusalky, která nemohla být naplněna, protože Princ byl pozemský člověk a Rusalka víla z pohádky, což dost dobře nejde dohromady, včítaje v to hlavní záplatku opery. Při bližším vyptávání zjistíte, že diváci představení většinou nejsou schopni konkrétně vnímat libreto Rusalky až na známé věty, jako kupříkladu „Měsíčku na nebi hlubokém…“, že je vlastně neslyší a ani slyšet nechtějí, jsouce zcela opanováni hudbou a vlastní inscenací, jež svou vizuální podobou diváka také zahlcuje. Je toho na diváka vlastně až příliš moc – hudba, zpěv, kulisy, kostýmy, protagonisté a jejich vizáž, herecké výkony a já nevím co ještě. Zabývat se konkrétní podobou libreta v průběhu inscenace Rusalky je tak až nepřípadné, respektive skoro nemožné. Tedy důvody pro to, že diváci nejen obsah opery Rusalka neznají a nesledují libreto ve všech jeho záhybech, jsou minimálně tři. V přívalu hudby nejsou schopni jednotlivá zpívaná slova a věty vůbec rozeznat, emoce hudby je taková, že převažuje zcela nad zpívaným textem, který se zdá být druhotným a hlavně se divák domnívá, že obsah opery je jednoduchý, že ho zná a že v jednotlivostech se není zapotřebí jím více zabývat.

Rusalka – ND Praha 1901 – R.Maturová (Rusalka), B.Pták (Princ)

Rusalka – ND Praha 2009 – D.Burešová (Rusalka), A.Briscein (Princ)

V zahraničí, kde se Rusalka poměrně často uvádí, tomu tak z větší části není. Nejen diváci, ale především inscenační tým, nad libretem dlouze uvažuje a analyzuje jej. Většinou nejednoznačné výsledky se pak snaží vtělit do inscenační podoby představení, ve kterém se často brutálně škrtá. Čistý čas opery se – pochopitelně v závislosti na tempech nastolených dirigentem – blíží i tak ke třem hodinám (v ustálené verzi, hrané v českých divadlech tři hodiny přesahuje) a pokud se k takovému nějakému představení dostane český divák, je upřímně zděšen a nadává na takovou inscenaci, kudy chodí. Český divák je totiž v naprosté většině prodchnut konzervativními, povýtce romantizujícími podobami Rusalky nejen z divadla, ale i z televize, s tím, že si vůbec nedokáže představit jiného vodníka, než toho hodného tatíčka, jevově splývajícího s podobou Eduarda Hakena, byť mnohdy z libreta vyplývá, že jde o poměrně brutálního „vodního muže“.

Rusalka – MET New York – režie O.Schenk

Rusalka – Opéra nationale Paříž -režie R.Carsen

Domnívám se, že tato romantizující představa českého diváka oplývá sentimentalismem, který již zcela není na místě, protože vnímání tehdejšího diváka, tedy diváka v době, kdy Rusalka vznikla, bylo zcela odlišné od současného, svým způsobem racionálně determinovaného vnímání, které již ze svého časového a dějinného ukotvení nemůže obsah opery vnímat jako divák tehdejší. Tedy stručně řečeno nelze tehdejšího diváka zaměňovat pro účely vnímání obsahu opery s divákem současným a pokud současný divák tvrdí, že ho ve všem oslovuje romantismus této opery jako v době jejího vzniku, nemůže mít zcela pravdu na rozdíl od vnímání diváků tehdejších, jak se můžeme pouze dohadovat. Na konci 19.století bylo umění přímo zaplaveno romantismem v nejrůznějších uměleckých žánrech (pravda,Rusalka měla premiéru v roce 1901), ve velké části z dnešního pohledu bylo i hutným balastem, který již dnes nejde strávit a to právě díky odlišnému, především racionalizovanému pohledu současného diváka. Nutno též podotknout, že tehdejší autoři romantizujících děl nebrali velké ohledy na nějaké racionální či jiné významy toho, co do svých děl umístili. Brali tedy odkud mohli, jen aby mohli docílit zásadního efektu romantického díla – sentimentalizující a smutné katarze v tom smyslu, že láska nedošla svého naplnění, byla vykoupena smrtí obou či jednoho z milující se dvojice, protože se nedokázala ubránit všednosti a lásce nepřejícím zákonitostem tohoto světa.
Tím vůbec nechci říci, že Kvapil s Dvořákem brali v případě Rusalky kde mohli se zacílením na tento základní efekt, domnívám se však, že se určitě nesnažili o to, aby jejich dílo mělo za každou cenu jasné výkladové kontury, a že spíš podléhali příběhu a pochopitelně též jeho sladkobolné podobě.

Rusalka – ND Praha 1901

Rusalka – ND Praha 2009

Pokud blíže zkoumáme libreto Rusalky, zjistíme, že spoustu věcí je nejasných, a že se můžeme pouze domnívat, jak tomu asi skutečně je. Samotný začátek Rusalky je vlastně šokující. Lesní žínky koketují s Vodníkem. Nejde jen o hubičky, ale i o lože Vodníkovo ve zcela jasném slova smyslu. Problém spočívá především v tom, že divák většinou zaměňuje vodní žínky, tu efemérní vodní havěť, s rusalkami, které jsou sestrami Rusalky a dcerami Vodníka, a které na scéně nikdy neuvidíme, pouze je slyšíme z pozadí, respektive z nitra jezera. Mimochodem Rusalka dle scénické poznámky je od začátku opery přítomna na scéně a přihlíží koketérii vodních žínek s jejím otcem, který je k sobě, byť žertovně, láká. Zavržená Rusalka se pak stává bludičkou, která má zcela jiných charakter než rusalky či vodní žínky. Bludička bloudí nekonečně vodními mokřinami a láká k sobě lidi proto, aby zahynuli. Jde tedy zřejmě v případě Rusalky o pomstu všem lidem, která byla způsobena zradou Princovou. Takže pozor! Pokud se chceme v ději alespoň trochu orientovat, musíme z hlediska motivu i příběhu rozlišovat vodní žínky, rusalky a bludičky s tím, že rusalky na scéně vůbec neuvidíme a bludičku pouze jednu – zavrženou Rusalku. K totálnímu zmatení dochází ve třetím jednání, kdy Vodník zamění lesní žínky, které ho v prvním jednání sváděly se svými dcerami, tedy rusalkami (chtělo by se říct „vodnicemi“) tímto veršem: “Nelaškujte plaše, děti moje zlatovlasé, rodná voda naše, lidským rmutem zkalila se“. Mluví ovšem k vodním žínkám, nikoli k rusalkám! Charakteristiku bludiček se pak dozvíme ve třetím jednání ze zpěvu rusalek, jak jinak než pod vodou: “Lákej lidi svitem svým, na rozcestí těkej teď, světýlkem svým modravým do hrobu jim svěť! Na hrobech a rozcestích jiných sester najdeš rej, v reje vodních sester svých už se nevracej!“ Nicméně, proč se ostatní bludičky hojí na lidském plemeni, se dozvíme asi z charakteristiky lidí, podaných výstižně Ježibabou na začátku třetího jednání: “Člověk je člověkem teprve, v cizí krev když ruku stopil, zbrocen když vášní až do krve bližního krví se opil.“ Je to zajímavá charakteristika i s přihlédnutím k tomu, že Ježibaba zřejmě není ze světa nadpřirozených lesních příšer, ale jde snad o člověka, což jde z libreta dovodit ze zpěvu Rusalky v prvním jednání: “Sama jsi živlem, sama jsi člověkem.“. Třetí jednání nás však opět uvede v pochybnosti, neboť Ježibaba při scéně s Hajným a Kuchtíkem zpívá: “Pro peklo ať roste, prokletý rod váš….“ Ježibaba se na jednu stranu stýká se starou Hátou, kterou též na scéně nikdy neuvidíme – pozor na záměnu s Hátou z Prodané nevěsty – na druhou stranu bez problémů komunikuje s obyvateli vodní říše. Nemá však zcela zjevně schopnost vkročit bez újmy do jezera a je především velice reálná na rozdíl od ostatních obyvatel vodní říše. Nedefinovatelná Ježibaba je tak hnací silou celého děje. Ona přetvoří Rusalku na člověka, ona navrhne Rusalce, aby zabila nožem (jak pozemské!) Prince, a když to Rusalka odmítne, nepomůže jí a nechá jí napospas jejímu osudu bludičky (zdali proměna do podoby bludičky je osudově automatická, nebo zdali ji někdo způsobí, třeba Ježibaba, se z libreta nedozvíme). Z hlediska stavby dramatu je také zajímavé, že v prvním jednání Ježibaba, byť v podmiňovacím způsobu, vypoví celý příběh tak, jak se bude odehrávat až do posledních minut opery: “A když lásku neokusíš na světě, zavržena žíti musíš v hlubinách zas prokletě… ztratíš-li tu lásku, po níž tvůj cit prahne, kletba vodních mocí zas tě v hloubku stáhne… prokleta-li se vrátíš ve vodníkovu říš ,miláčka svého také zahubíš…“ V činohře by se řeklo, že už koneckonců není o čem hrát, když je vše vyzrazeno, pro operu to však zcela zjevně neplatí. Předpověďmi toho, co se stane v blízkém budoucnu stane, se opera ostatně jen hemží.

Rusalka – MET New York – D.Zajick (Ježibaba), R.Fleming (Rusalka)

Rusalka – Opéra nationale Paříž

Mimochodem Ježibaba je nápadně podobná Cizí kněžně. O Cizí kněžně nevíme vůbec nic a její podobnost s Ježibabou nám především připomene její poslední strmá pěvecká fráze z 2.jednání, směřovaná na Prince: “V hlubinu pekla bezejmennou, pospěšte za svou vyvolenou!“ Koneckonců, proč by se Ježibaba v přeměně za Cizí kněžnu nemohla dostat na zámek stejně jako Vodník? Nelze si též nepovšimnout toho, že Ježibaba i Cizí kněžna jsou rozsahem hlasu velice podobné role, tedy jde o altové role, byť Cizí kněžna v závěru druhého jednání jde tónově nad úroveň altového rozsahu. V minulosti se často stávalo, že Ježibabu a Cizí kněžnu zpívala jedna představitelka, byť to bylo asi především z hlediska úspornosti. Logiky nemá závěr druhého jednání ani za mák.Vodník prokleje Prince: “V jinou spěš náruč spěš a spěš! Objetí jejímu neujdeš!“, čímž opět předznamená vyústění děje opery. Cizí kněžna se Vodníka pranic nepoleká a odchází se shora uvedenou frází na rtech od Prince, kterého vlastně získala odehnáním Rusalky tak, jak chtěla a zřejmě už o něj dále nejeví z blíže neurčených důvodů zájem a posílá ho za Rusalkou do pekla. Její motivace se snad dá vysvětlit vstupní frází na začátku 2.jednání: “Ne, není to láska, hněvivý je to cit, že jiná dlí, kde já jsem chtěla být a že jsem jeho míti neměla, ať štěstí obou zhyne docela“.
I milostný vztah Rusalky a Prince má v ději své podivnosti. Po zjevení Rusalky Princovi (dle scénické poznámky vyjde Rusalka z chalupy na břehu jezera bosa a v popelavých šatech nuzného dítěte ) i Princ předjímá chmurně romantický závěr opery : “Vím,že jsi kouzlo, které mine a rozplyne se v mlžný rej, leč dokud čas náš neuplyne, ó pohádko má neprchej.“

Rusalka – ND Praha 1901

Rusalka – ND Praha 2009 -Š.Kocán (Vodník)

V druhém jednání se dozvíme přímo od Prince, jak dlouho Rusalka pobyla na zámku, než se jí princ rozhodl pojmout za ženu: “Již týden dlíš mi po boku…“ V době, kdy je svatební veselí v plném běhu, Rusalka po rozhovoru s Vodníkem vyběhne zoufalá ze síně k rybníku, rozkládajícímu se před zámkem (jde mimochodem o neřešitelný inscenační oříšek ve smyslu přesunu z interiéru do exteriéru, neboť z téhož rybníka zpívá Vodník svou proslulou árii „Celý svět nedá ti, nedá“), a když je Princ upozorněn Cizí kněžnou, že Rusalka prchla, laxně odpoví: “Kam prchla? Milý bůh to ví.“ a věnuje se dále Cizí kněžně přes ten fakt, že svatební veselí by mělo právě vrcholit. Ovšem bez nevěsty a to Prince vůbec nerozhází. To, že v závěru opery přijde za Rusalkou již jako za bludičkou, můžeme těžko na základě všech okolností v relaci k jeho vrtkavosti, nestálosti a slabošství odvozovat od jeho lásky k Rusalce, spíše však je důvodem prokletí, které spadlo na jeho hlavu, pokud ovšem tímto prokletím vůbec není láska jako taková či fakt, že se smísily dva nespojitelné světy a vznikne z toho osobní katastrofa dvou milenců. Takový výklad by byl jistě jedním z nejhezčích dějových momentů opery, pokud je tak však diváky chápán.

Rusalka – Opéra nationale Paříž

Kvapil s Dvořákem však navíc do romantického příběhu prazvláštně zakotvili úlohu Boha. Jistě si dokážeme představit, že na jedné straně příběhu existuje svět lidí, který je naštěstí mistrně dokreslen tím, co zpívají Hajný s Kuchtíkem, a že na druhé straně stojí pohádkový svět lesních živlů v čele s Vodníkem a Ježibabou, s tou, jak již bylo řečeno, vlastně jen tak napůl. Stejně tak jde pochopit, že lidé ve svém světě věří v Boha, který je v opeře neustále v textu akcentován a to pochopitelně v textu pozemských lidí („Němá-li ústa tvá, bůh to ví… ať nás Pánbůh chrání…Pánbůh dej, Pánbůh dej, ve zdraví ho zachovej… kam prchla, milý bůh to ví… pro živého boha, strýčku jdi tam sám… zaklínám Boha i běsy“). Je však otázkou, do jaké míry pohádkový svět lesních živlů podléhá „pravomoci“ Boha, protože se koneckonců neustále propojuje se světem lidí, a do jaké míry kouzla, fungující prokletí a vše s tím spojené jsou v souladu s tvrzenou přítomností Boží. Na tuto otázku nenajdeme pochopitelně v opeře odpověď až na zcela nejasný závěr, kdy poslední slova Rusalky jsou: “Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou, za všechno, čím klet jest osud můj – lidská duše, bůh tě pomiluj.“ V závěru tedy vstupuje Bůh jako takový do lesního světa strašidelných živlů, pokud se Rusalka s jeho existencí neseznámila v průběhu svého pobytu na zámku a nekonvertovala i v tomto smyslu do světa lidí.

Rusalka – ND Praha 1901 – R.Maturová (Rusalka)

Výše uvedené úvahy byly podány pochopitelně v patřičné nadsázce, protože ve skutečnosti jde především o fantastickou hudbu Rusalky a libreto je jako u každého hudebně dramatického díla oprávněně až na druhém místě. Nicméně nesmíme zapomenout, že opera se inscenuje na jevišti, a že inscenací dochází k divadelní vizualizaci opery, která se musí opírat nejen o hudbu, ale především o libreto. Nutno podotknout, že převedení Rusalky do scénické podoby je z rejstříku českých oper ten nejobtížnější úkol snad vyjma Příhod lišky Bystroušky. Je otázkou, do jaké míry jsou dnes inscenátoři schopni inscenovat Rusalku v tradiční podobě tak, aby se inscenace nestala místo romantické komickou. Zahraniční inscenace Rusalky, kde jak inscenátoři, tak diváci nejsou zatíženi tradičními výklady země původu díla, jsou však právě často podloženy podobnými a oprávněnými úvahami. Výsledkem jsou inscenační podoby Rusalky, o kterých jsem již mluvil, ale které bych rozhodně nezatracoval, pokud svou povahou nejdou proti Dvořákově hudbě jako takové, a pokud jejich logika má pevnou výkladovou bázi, o kterou se může inscenace opřít. Pokud tomu tak není, můžeme pouze zvolat spolu s Vodníkem: “Pomstím se pomstím, kam říš má dosahá!“ Jde však o to, kam až dnes naše říše dosahá, že.

Autor je ředitelem DILIA – Divadelní, literární, audiovizuální agentury

... článek pokračuje na další stránce >>>

Vaše jméno:

Poslat článek na email:

Připojit vzkaz:

Související články

Komentáře: 17

Khail dne 10.12.2009 v 08:43

Absolutní souhlas! Je to tak, jak píše pan Srstka. Tuhle operu náš divák nezná jinak , než v nakašírovaných kulisách a ve všeobecně vžité představě, že jde o pohádkový dětský příběh.
Není to tak a dokazují to mnohé zahraniční produkce, které vyzdvihují psychologický podtext libreta a dokázaly se odprostit od tůní, zámecké studny a kuchtíků. Pak teprve vyplyne na povrch neuvěřitelná krása hudby, její až mrazivě psychologický dopad a také to, že opera je o lidské touze odlišovat se od ostatních, o morálce a nestálosi, o zradě a hledání smyslu života, o zatracení, vině a trestu, o tom, jak silně je vnímán závazek člověka k člověku…

Není to ani v nejmenším pohádka, je to silné psychologické drama.

Podívejte se na inscenace Roberta Carsena, na inscenace německých divadel. Zapomeňte na kašírku a pohádkový les a zámek. Uvidíte, jak silně budete vnímat psychologii všech postav a hudba bude najednou úplně jinou, než jste doposud znali. Podle mne je hudba tak silná, že silnější Dvořák nenapsal.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
bianca dne 10.12.2009 v 10:36

Já bych řekla, že na Rusalce je zajímavé to, že může diváka oslovit už v dětství, kdy ji vnímá jako pohádku a později v dospělosti v ní objevuje zmiňovanou psychologickou hloubku. Takhle to cítím já, byla to moje první opera, bylo mi 5 let, inscenace byla klasická, "pohádková", obsazení Haken, Blachut, Červinková – a byl to pro mě zážitek, který nastartoval moji celoživotní lásku k operní hudbě. Dodnes patří k mým nejmilejším operám. Takže neodsuzovala bych tak jednoznačně tradiční "pohádkové" inscenace této opery, ale zároveň jsem otevřena i pro ty moderní.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
bianca dne 10.12.2009 v 10:57

Na tom, že diváci v zahraničí libreto znají a u nás ne, není vůbec nic divného. Protože v zahraničí, pokud se opera dává v češtině, běží souběžně text libreta minimálně ve dvou světových jazycích buď přímo na displeji u každého sedadla nebo nad jevištěm a je tam možno v případě zájmu tento text podrobně sledovat ( i když překlady určitě nejsou přesné). Zatímco u nás, protože se opera dává v rodném jazyce, divák nemá možnost titulků a pokud pěvcům není rozumět, tak má smůlu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 10.12.2009 v 12:18

Bianco, nemáte pravdu – v Národním v Praze (co to je za nesmysl Národní v Praze, Národní je jen JEDNO a to prostě JE v Praze, ale to by bylo na déle) se nové inscenace českých oper dávají s českými titulky, jak mi osobně sdělil šéf opery inspirovali se v tom i jiným českým divadlem, ale zapomněl jsem kterým.
Jinak mi z opět zajímavého eseje není úplně jasné, čí dcerou Rusalka tedy vlastně je: Z věty "rusalkami, které jsou sestrami Rusalky a dcerami Vodníka" lze soudit, že Rusalka je dcerou Vodníka, ale z věty "Rusalka dle scénické poznámky je od začátku opery přítomna na scéně a přihlíží koketérii vodních žínek s jejím otcem" vyplývá, že je tu ještě jiná žena, jejíž otcem vodním je – a Rusalka to není (pokud však nešlo o záměnu zájmen: se svým otcem – s jejím otcem).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 10.12.2009 v 12:27

Bianco, divák v Národním divadle si může číst české titulky i u českých oper. A je to docela dobrý nápad. Takže neznalost libreta je spíše problém nekulturnosti národa a jeho neochoty se na představení připravit. Víte kolik už jsem potkal v zahraničí lidí, kteří si s sebou nesli obsah opery nebo celé libreto? Kolik z těch, které znám, si doma studuje souvislosti díla, než ho navštíví? V zahraničí jsou také běžné tzv. gesprach s dramaturgem a inscenátory, což pomáhá lepšímu pochopení děl (zejména méně známých a hodnotnějších). U nás nic.
Ale můžeme si za to sami.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.12.2009 v 12:59

Děkuji za článek, myslím, že zvlášť na téma Rusalka je takových potřeba co nejvíc. Ani já v Rusalce nevidím pohádku pro děti a právě zejména na základě jejího libreta. Takže ještě jednou díky. Jen snad poznámka, že na fotce z posledního nastudování Rusalky v ND je s Alešem Brisceinem Dana Burešová, ne Maria Kobielska.
Ad bianca a Tantris: V ND opravdu poslední premiéry českých oper jsou česky titulkovány. Mně osobně to přijde sice trochu zbytečné, ale možná že není. Třeba u Věci Makropulos s poměrně složitou fabulí se to dost hodí. Pokud se nemýlím, dalším operním divadlem, které u nás česky titulkuje české opery, je Národní divadlo Brno. Aspoň si pamatuju, že mají takto titulkovanou Prodanou nevěstu. S Příhodami lišky Bystroušky, které jsem tam z českých oper viděla naposledy, si teď nejsem jistá…
Ad Tantris: Rusalka přihíží koketerii lesních žínek s jejím otcem = koketerii lesních žínek s Rusalčiným otcem. Rusalka přihlíží koketerii lesních žínek se svým otcem – může znamenat i to, že žínky koketují se svým vlastním otcem. Taky si dost zakládám na správném užití zájmena svůj, jenže někdy i ono nabízí dva možné výklady.

Bára

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 10.12.2009 v 14:18

Milá Báro, máte naši pochvalu, na jedné z fotografií je skutečně D.Burešová a ne M.Kobielska, jak bylo uvedeno. Již jsme opravili. Pro úplnost nutno dodat, že pan doktor Srstka je v této zaměně nevinně, došlo k ní při přepisu. Každopádně děkujeme za upozornění.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
bianca dne 10.12.2009 v 21:25

Khaile, můžete mi prosím vysvětlit, na základě čeho považujete náš národ za nekulturní ? Já osobně se považuji za docela kulturního člověka, ale do opery si rozhodně libreto nenosím. A děj opery si každý může přečíst v programu, pokud si ho zakoupí, takže ani ten si nemusí s sebou nosit. Jedince, kteří během opery sledují místo dění na jevišti donesený text libreta na klíně, případně mají celou partitutu a operu si "dirigují", řadím spíš mezi podivíny.

Odkud víte, že čeští operní diváci chodí na představení nepřipraveni, že se s dějem, případně libretem neseznámili třeba doma? S kolika diváky jste o tom mluvil že děláte závěry o celém národě? Já bych řekla, že už to, že se někdo na operní představení vypraví, svědčí o určité kulturní úrovni toho člověka. "

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.12.2009 v 21:38

V zalezitosti zajmen "svym" a "jejim" ma pravdu Tantris a ne Bara. "Rusalka prihlizi koketerii lesnich zinek se svym otcem" znamena, ze otec je Rusalcin, ne lesnich zinek. Zajmeno "svuj" ve vete privlastnuje k podmetu a tim je v teto vete "Rusalka".

cestinar

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 11.12.2009 v 00:54

Z nějakého důvodu se mi neotiskl komentář, tak kdyby se tu později objevil, tak někdo tenhle smažte, ať tu není dvakrát totéž. ;-)
Nechci se tu moc babrat v češtině, ale neodpustím si to, protože jsem taky tak trochu "češtinář". Jistě že posesivní zájmeno "svůj" přivlastňuje podmětu, ovšem problém v chápání může nastat (a tak jsem to ve svém komentáři myslela), když ve větě jsou dva různí původci dvou různých dějů – v tomto případě: Rusalka přihlíží, zatímco žínky koketují. Doporučuji srovnat zejména s odstavcem "Zadruhé" a dále v následujícím odkazu. http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=630&dotaz=sv%C5%AFj Zvláště pak věty "Prosím vás o omluvení mé nepřítomnosti." nebo "Prosím vás o omluvení mé dcery." se tomuto případu podobají. V obou by teoreticky mělo být "své", ale v praxi se takto formulovaná věta jeví jako poněkud problematická.

Bára

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 11.12.2009 v 08:39

Bianco, dovolím si glosovat, i když to směřovala na Khaila: vy si opravdu myslíte, že už samotná návštěva svědčí o kulturnosti člověka? To snad ne – co ty desítky snobů? Lidí, z jejichž zaslechnutých řečí zjistíte, že je jim to úplně ukradené, nebo nic nechápou? Nedělejme si iluze – do divadla se vždy chodilo (někdy hlavně) kvůli jiným důvodům než se kulturně povznášet. A k našemu národu: Kde jinde by se tleskalo těm zvěrstvům, která vidíme a hlavně slyšíme na jevišti? Jak je možné, že u nás i premiéry zejí prázdnodou? Nebo koncerty – např. FOK hrál ve středu (opět) před poloprázdným sálem. Atd atd.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dana Šimková dne 11.12.2009 v 09:55

Já nevím, jak to máme v Praze, ale v Brně jsou před každou premiérou besedy o představení (opera, činohra i balet), takže, kdo chce, může se jít o tom víc dozvědět. Neviděla jsem v Brně Rusalku, u Jakobína a Prodané nevěsty titulky nemáme, ale třeba u Lišky Bystroušky jsou. :-)

Tantrisi, zastala bych se Blanky v tom, že uvedla doslovně Národní divadlo v Praze, protože Národní divadlo je i v Brně! :-)

Co do Rusalky já jsem zastáncem klasického pojetí a takové ty překombinované objevy "nového", co před tím režisérem ještě nikdo neobjevil, mě docela otravuje. Hudba se mi může líbit, jak chce, přesto, když mám před sebou holé jeviště a pěvce oblečené v některých případech v "hadrech", ve kterých bych se styděla vyjít na ulici, nemám z toho už to správné potěšení! :-(

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 11.12.2009 v 10:26

Pro biancu alias bobulu.

Reagoval jsem jenom na to, co jste psala vy výše:
… " není nic divného na tom, že čtenáři libreto neznají"…

Vy chodíte do divadla na operu bez toho, abyste se předem seznámila s historickými soouvislostmi vzniku díla, znala předlohu a děj? Já tedy ne a libreto si vždy čtu dopředu, protože pak chápu hudbu a psychologii v kontextu díla a nezajímají mne jenom pohledné a vnadné sóistky a efektní árie. Odnáším si tak z divadla mnohem, mnohem víc :-).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Tantris1978 dne 11.12.2009 v 10:58

Milá Dano, ani jsem si nevšiml, že Blanka uvedla Národní divadlo v Prazte – ušklíbl jsem se, protože jsem toto spojení použil i já sám. Proč to brněnské (a ostravské) není národní někdo někdy někde (Divadelní noviny? Hermann?) rozebíral, ale pamatuji si jen útržky a nebudu se do toho pouštět.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dana Šimková dne 11.12.2009 v 13:54

Ahoj, Tantrisi, jasně, teď to čtu. Četla jsem několik článků zaráz a zamotala jsem se, kde bylo co použito. :-D Národní máme aspoň v názvu… :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.12.2009 v 09:02

Musím moc poděkovat za nááádherný příspěvek. Pana Srstku čtu vždycky ráda, vždycky se poučím a vždycky jsem naprosto nadšena úrovní jeho příspěvků. Mám dojem, že po něm je těžké cokoliv na operaplus zvěřejňovat… Málokdo dokáže jeho kvality dosáhnout!
A teď k Rusalce a mému pohledu, který mnohé rozesměje. Ale nedá mi to! Boží stvoření na Zemi sleduje nejen počínání lidí, ale i jiných bytostí, které se na tom velkém Božím díle podílejí. Naši předkové byli s přírodou více spjati, byli její součástí, a proto jim bylo ve větší míře dovoleno vidět i bytosti jiných úrovní než lidských. Zamyslete se, jak by si člověk jinak vymyslel všechny ty skřítky, elfy, rusalky, bludičky, vodníky, obry (viz řecké báje, mýty, legendy a konečně i pohádky)? Někteří je zkrátka a dobře vnímali. Záměrně nechci použít slovo viděli, znám pár lidí, jimž je tato schopnost dána i dnes a pravděpodobně nejde jen o naše obvyklé vnímání svtěa. Takže jsem hodně dlouho přemýšlela o tom, co si vlastně Dvořák myslel o tom vodním světě, když se rozhodl Rusalku napsat. Znal také lidi s podobnými vlastnostmi: Dle mého soudu ano, protože i z duchovního hlediska náš svět propojil se světem bytostných ( = pomocníci Božího díla na Zemi, běžně námi nevnímaní). Promísit tyto dva světy nelze. Kdyby to šlo, dávno by promísené byly. Přesto ale existují vedle sebe a snad se i někdy stalo, že se člověk pokusil proniknout k nim.
Další pro mě zajímavý rys je ten docela silný erotický podtext. Princ na Rusalku docela naléhá, vyčítá jí chlad a v tom okamžiku se zjeví to erotické pokušení i příslib v podobě Cizí kněžny. Princ mu podlehne a tím se spustí mechanizmy zpětného působení ( „boží mlýny“). Přestože na sebe vzal zodpovědnost za Rusalku, sám ji k sobě pozval, neodolal pokušení. Obrovský etický problém, v opeře řešený nakonec prokletím nejvíce zraněné bytosti. (Kolik znáte takových případů ještě dnes ve svém okolí? Pokud to prokletí budeme chápat jako symbol – je mnoho lidí, kteří zranění jiným člověkem, raději zvolí osamocení. Nejsou i oni jakési bludičky ve světě lidí?)
Samotný závěr opery pak vyvolává opravdu silné mrazení. Dvořákovi se podařilo do té jednoduché závěrečné Rusalčiny věty vložit podle mého všechnu moudrost lidského světa. Mnohé naše činy lze sice litovat, ale to, co jsme udělali a vyřkli, nejde vzít zpět. A tak tato opera končí odvoláním na jedinou jistotu tohoto světa, odvoláním se na samotného Stvořitele.

Je krásné, že si nicméně každý z nás může vybrat, který pohled na inscenování Rusalky zvolí. Ať pro někoho pouhá pohádka, pro jiného příběh lásky a zrady, pořád zůstane jednou z nejvíce uváděných českých oper ve světě! A my se radujme, že nás mohou lidé po celém světě vnímat skrze tuto hudbu. Že nám ji dokonce mohou závidět! Protože mě osobně kromě naší hudby obecně nenapadá, čím bych se měla chlubit, na co bych měla být až tak hrdá. :-(

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jitka dne 14.1.2010 v 09:16

Není tam na HROBECH a rozcestích,ale na HORÁCH a rozcestích jiných sester najdeš rej….

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

ZAČÁTEK STRÁNKY

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:

Před přidáním svého prvního komentáře na Operu Plus se musíte zaregistrovat:

středa 19. 6. 2013

Charles-Édouard Lefebvre
francouzský skladatel
(19. 6. 1843 - 8. 9. 1917)

Magický svět divadla a hudby uchovaný na fotkách

Eduard Haken jako slavný a dodnes nepřekonaný Kecal. Nespočet operních fandů na něj dodnes...

Více
Ostravský balet: Igor Vejsada se loučí!
SOČR – směr Japonsko!
Smetana absolutním vítězem!
Dirigent Friedrich Haider v roli učitele
Do Ostravy se sjeli mladí dirigenti, naši ale chybí

Další články >

Národní divadlo Brno: provizorium na entou

Soubory Národního divadla Brno vyjma opery řídí provizorní šéfové Všechny umělecké soubory Národního divadla Brno s výjimkou...

Více
Konec ministryně kultury Hanákové?
Ondřej Černý vs. Ministerstvo kultury
Plzeň – evropské kulturní město: urovnání sporů?
O novém řediteli brněnského ND je předem rozhodnuto?
Ateliér divadelních kostýmů ve Vídni má zvuk

Další články >

Mizerná Bystrouška v Brně

Mizerná Bystrouška uzavřela festival Divadelní svět Brno Mizerná a nechápající. Taková byla inscenace Janáčkovy...

Více
Dvě vdovy v ND
Matthias Goerne předvedl svůj osobitý interpretační styl

Další články >

Rosenkavalier bez kulis, zato s Garančou

Každý, kdo navštívil ve středu 12. června Drážďany, se mohl přesvědčit, že hladina Labe...

Více
Senát o opeře v Praze