Liduschka (Baarová) jako reflexe dvacátého století s hudbou Aleše Březiny

  1. 1
  2. 2
Životní osudy české filmové star, oslavované a zatracované, zbožňované a vysmívané, ale přitom fascinující Lídy Baarové, lákají umělce napříč žánry. Oceňované dokumenty filmařky Heleny Třeštíkové, z nichž jeden měl premiéru v letošním roce, znají nejen milovníci stříbrného plátna, o rovněž letos premiérovaném velkofilmu režiséra Filipa Renče se rozporuplně hovoří u nás i v Německu. Divadlo J. K. Tyla v Plzni přispělo do této skládanky pohledů na osud Baarové svým vkladem. Ve světové premiéře uvedlo inscenaci Liduschka (Baarová) z pera dramatika a publicisty Karla Steigerwalda, který je rovněž autorem některých písňových textů, textaře Jiřího Ornesta a skladatele Aleše Březiny. S námětem přišel Roman Meluzín, do konce loňské sezony šéf muzikálového souboru Divadla J. K. Tyla, který inscenaci také režíroval.
A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) - Alžbeta Bartošová (Baarová) - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) – Alžbeta Bartošová (Baarová) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

Dílo uvádí muzikálový soubor, je prezentováno jako muzikál. Ale autoři sami jej charakterizují spíše jako dadaoperu a slovy Karla Steigerwalda „fantaskní grotesku šašků“. Na osudu Lídy Baarové mělo toto dílo ukázat rozporuplnost a tragédii celého dvacátého století.

Karel Steigerwald v sobě ani jako dramatik nezapře vynikajícího publicistu, břitkého politického komentátora, glosujícího s filosofickými postřehy dění kolem sebe. Inscenace skutečně není plnokrevným muzikálem. Směšuje v sobě nejen muzikál, ale také kabaret, politickou satiru a vzhledem ke své zkratkovosti a strohosti především novinářskou publicistiku. Chvíli vyznívá jako parodie, chvílemi má prvky dramatu. Spíše než pitoreskní groteskou je vážným, až tragickým kusem. V textu jsou zajímavé intelektuální postřehy a historické paralely. Konfrontuje i osudy Baarové, jíž vztah ke Goebbelsovi zničil život, s Janem Werichem, který se v padesátých letech stal prominentem komunistického režimu. Ale literární předloha chce postihnout příliš velký časový úsek, je v ní příliš mnoho prvků, příliš mnoho útržků, než aby působila kompaktně. Postavy přicházejí a odcházejí, aniž by se dílo soustředilo na hlubší postižení jejich charakterů a situací. V případě poměru Baarové a Goebbelse není psychologický aspekt jejich vztahu dostatečně vykreslen. Divák si tedy jen klade otázku, co na něm ta Baarová, krom jeho postavení, vlastně viděla.

A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) - Alžbeta Bartošová (Baarová), Petr Jeništa (Goebbels) - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) – Alžbeta Bartošová (Baarová), Petr Jeništa (Goebbels) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

Paradoxně tedy snaha o zachycení dvacátého století v českých poměrech neumožnila hlubší pojetí postav. Celek je tudíž spíše popisem událostí, reflexí dvacátého století, pod jejímž povrchem probublává neodbytná otázka, kterou historici tak nemají rádi – co by se stalo, kdyby tehdy… Mnohé z úvah, hodnocení, replik se během celého představení neúměrně často opakuje (především setkávání Baarové s Werichem na rybách, kdy se v různých variacích vrací totéž). Inscenace proto působí místy zdlouhavě. Company je pojata jako beztvará indiferentní hmota, pozadí pro v zásadě komorní příběh, které tam vlastně ani nemusí být. Způsobem zpracování tématu by tedy toto dílo spíše než velkému divadelnímu prostoru odpovídalo komornějšímu prostředí. A jeho přijetí u diváků by usnadnilo pár škrtů.

Celou inscenací se bohužel prolíná přílišný a velmi diskutabilní důraz na erotiku a sex, rozvíjení dvojsmyslných a oplzlých narážek. Goebbelsova obscénní píseň o tom, co prováděla Baarová s pány ve Třetí říši, je opravdu už hodně přes míru. To vše rozrušuje, shazuje dějovou linku a odvádí pozornost od vlastní podstaty kusu. Přitom vedle těchto takřka permanentních lascivností je v díle skryt i inteligentní až intelektuálský humor.

Také zpěvní texty Jiřího Ornesta jsou vkusné a poetické. A výborná hudba Aleše Březiny je žánrově pestrá. Odráží sice scénář, ale dokáže se vyhnout jeho popisnosti. Skladatel slučuje muzikálové prvky i názvuky na klasickou hudbu. Nápaditě používá různé hudební motivy – ať je to reminiscence na Rossiniho, Prodanou nevěstu, Leoncavallovy Komedianty, místy pracuje se zhudebněním textu podobně jako Leoš Janáček (soud s Baarovou), využívá hojně dobovou užitou hudbu. A samozřejmě komponuje vlastní čísla. Úvodní působivá píseň má charakter pravého šlágru (a nejen ona). V hudebním celku Březina dokáže reflektovat i běh času a proměnu postavy hlavní hrdinky. Na začátku představení zpívá Baarová něco jiného a jinak než v závěru, kdy už roztrpčená a zahořklá hovoří o odchodu z republiky. Umně prokomponované hudební útržky dávají vzniknout samostatnému, svébytnému celku s potřebnou hloubkou. Aleš Březina je sice autorem oper o Miladě Horákové a knězi Josefu Toufarovi, ale v Liduschce se zdá, jako by mu veselá, optimistická poloha seděla lépe než názvuky tragických tónů.

Hlavní roli vynikajícím způsobem ztvárnila v Plzni hostující Alžbeta Bartošová. Náročný part, vyžadující vyspělou pěveckou techniku, rozsah a schopnost provést šlágr operetního charakteru stejně jako muzikálový bluesový šanson, zvládla suverénně. Je výborná herecky i pohybově.

A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) - Alžbeta Bartošová (Baarová) - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) – Alžbeta Bartošová (Baarová) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)

Na jevišti, z něhož po celý večer prakticky nezmizí, vytvořila plnohodnotnou životnou postavu, které propůjčila celou škálu výrazů – od naivity, noblesy, povýšenosti až k obyčejnému strachu, zlomené zatrpklosti a touze po návratu časů, kdy se jako hvězda hřála na výsluní. Své postavě dokázala dát prvorepublikový šarm, jako by vskutku vystoupila z obrazu Dívky v modrém, stejně tak jako drzost prohlédnuvší ženy, která si, všemi odsouzena, už nemusí brát servítky.

Průvodci dějem jsou dva klauni – Battista a Pergolesi. Jejich jména jsou zřejmě narážkou na neapolského skladatele počátku osmnáctého století Giovanniho Battistu Pergolesiho, jehož slavná humorná intermezza mezi akty vážné opery odlehčovala tragický příběh. V Liduschce klauni vstupují do děje, mění svůj charakter, jsou hodní nebo zlí, úlisní či žoviální podle potřeby.

A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) - Jozef Hruškoci (Battista), Roman Říčař (Pergolesi) - DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
A. Březina/K. Steigerwald/J. Ornest: Liduschka (Baarová) – Jozef Hruškoci (Battista), Roman Říčař (Pergolesi) – DJKT Plzeň 2016 (foto Pavel Křivánek)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Březina/Steigerwald/Ornest: Liduschka (DJKT Plzeň 2016)

[Total: 14    Average: 3.2/5]

Související články


Napsat komentář