Metropolitní opera v New Yorku loni objevila kanadského dirigenta Yannicka Nézet-Séguina (1975) prostřednictvím operní mecenášky Jacqueline Desmarais (1929) (na fotografii s manželem), která zastává jednu z řídících funkci (managing director) tohoto operního domu. Kanadskému státnímu rozhlasu CBC/Societé Radio-Canada loni při příležitosti premiéry Carmen v MET sdělila: „Jsem nesmírně hrdá, že jsem se podílela na finanční podpoře této nové inscenace. Vždycky jsem říkala, že až to jednou udělám, bude to pro Kanaďana. Je to tedy moje a Yannickova první inscenace.“

Kdo vlastně je ta tajemná dáma, která nedává žádné rozhovory a ani se neukazuje běžně na veřejnosti, pokud to není absolutně nevyhnutelné v souvislosti s propagaci nějaké kulturní události, kterou obyčejně financuje? Jejím manželem je Paul Desmarais Sr. (1927), finančník a nejbohatší občan provincie Québec. Majetek rodiny se odhaduje na částku blízkou 4.5 bilionu dolarů, což „stačí“ k zařazení mezi prvních 5-7 nejmovitějších obyvatel Kanady. Na rozdíl i od mnohých úspěšných podnikatelů v Česku se rodina Desmarais úmyslně a systematicky vyhýbá jakékoli veřejné okázalosti, a tak zjistit cokoli bližšího z jejich soukromého života je úkol téměř nemožný.
Jako dlouholetý příznivec dirigenta Yannicka Nézet-Séguina jsem Madame Desmarais vděčný už jen za to, že ho prosadila do Metropolitní opery, kam by se jen na základě svého umu propracovával o poznání obtížněji. Také nemám v úmyslu snižovat nebo vyzdvihovat finanční situaci této zámožné kanadské rodiny. Podařilo se mi ale objevit materiál, který umožňuje podívat se – s jistou dávkou ironie – na jeden aspekt jejich soukromého života, v němž klasická hudba hraje roli důležitou skoro jako peníze. Chcete-li, podívejte se se mnou:
Loni 30. srpna oslavovala paní Jacqueline Desmarais, také známá jako Jackie nebo Madame, svoje osmdesáté narozeniny. Na oslavu této události jí připravila rodina malý, v jejich podání intimní večírek na jejich vlastním venkovském sídle, zvaném Domaine de Sagard v oblasti Charlevoix, což je místo s neuvěřitelně krásnou přírodou, asi pět hodin jízdy autem na sever od Montrealu, podél řeky svatého Vavřince. Nejbližší městečko je St. Simon.

V roce 2002 investoval Paul Desmarais 10 milionů dolarů do stavby luxusní rezidence v této oblasti. Pozemek čítá 75 kilometrů čtverečních (ano, čtete dobře), stavba je celá z betonu a obytná plocha odpovídá asi 50 menším rodinným domkům. Ve stavebním povolení je objekt přitom uveden jako „habitation saisonniere“ neboli „chalet“ (chata). V okolí se nachází dvaatřicet jezer, ale také bažantnice a velké golfové hřiště. Přístup po silnici číslo 170 je pod stálou kontrolou. I když by se někomu podařilo oklamat první kontrolu a pustili by ho dál, musel by překonat dalších deset kilometrů, než by vůbec dorazil k oné „chatě“, jíž ve zdejším tisku také přirovnávali k zámkům (a pošetilosti) bavorského krále Ludvika II.

Středem celé události byla samozřejmě Jackie, která byla vyšnořena jako stará bohatá Angličanka z Westmountu (narážka na zdejší historicky znepřátelené jazykové skupiny), kolem krku ji visely diamanty za několik milionů dolarů a ve tvářích byl patrný Botox. Proč ji neudělat radost, ať to stojí, co to stojí!
Není nad bezpečnost a zachování tajemství! Žádné osobní auto nebylo vpuštěno za první závoru. Personál musel jet připravenými autobusy a během cesty byla vysvětlena pravidla hry: Okamžitě vypnout mobily, zdržovat se ve vyhrazených prostorách, řídit se pokyny bezpečnostní služby a především používat venkovní toalety, připravené pro tento večer. Bohužel ale nastal malér: Venkovní toalety přestaly být po čase používatelné a ke zděšení pozvaných hostů především té úplně nejvyšší kategorie se musely i pro ostatní zpřístupnit královské toalety v „chatě“. Jak jen mít vše pod kontrolou…

Náročné přípravy této události přitom docela dobře odstartovaly už několik dní předem. V nekonečných zahradách ve francouzském stylu byl vztyčen obrovský stan jako koncertní sál, jemuž vévodila kýčovitá socha á la Rodin. Za 400 tisíc dolarů byla z celého světa přivezena květinová výzdoba, hlavně orchideje. Čas na zkoušku měl také L’Orchestre Metropolitan za účasti Bushe Sr.. Monsieur sice chtěl pozvat prestižnější L’Orchestre Symphonique de Montréal, ale kolektivní smlouva odborů tohoto hudebního tělesa se mu postavila do cesty, a tak se musel spokojit „jen“ s druhým orchestrem. Nepodařilo se mi zjistit, zda dirigoval Yannick Nézet-Séguin.
Je pravda, že když už máte všechno, je někdy velmi obtížné najít vhodný dárek. Jackie ale přesto děkovala všem se slzami v očích: „On m’a dit que je n’avais pas le temps de faire un discours, mais je suis émue et je veux remercier… „. „Bylo mi řečeno, že nemám čas na proslov, ale jsem dojata a chci poděkovat…“ Mají možná všechno, jen ten čas jim chybí…
Související články
- List z Kanady: L’Oratoire v Montrealu, varhany a Philippe Bélanger
- List z Kanady: Toronto, Ifigenie a Susan Graham
- List Kanady: Roy Thomson Hall Toronto
Komentáře: 2
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?









Leonora3:
Byt tak bohata a ovlivnovat charakter produkcii (a to samozrejme "managing director" moze)! V clanku NY Times ze dna 7/7som citala, ze do novej inscenacie Carmen v Met usili 550 kostymov a pretoze Madame Desmarais financne podporila Carmen, tak malu ochutnavka z jej bohatstva sa dostalo i nam, obycajnym smrtelnikom s priemernymi platmi. "Thank you Madame."
P.S. I ked pre nas je to vcelku jedno a uz od miliona $ vyssie penazne cifry su pre nas malo srozumitelne, predsa si myslim Vaclave Tome, ze bohatstvo rodiny Desmarais sa pocita na miliardy a nie biliony (pozor "a billion" v amer.anglictine znaci " jedna miliarda" v cestine.
@ Leonora3:
Dekuji za pripominku a zmineny clanek v NY Times.
Krome uz zminenych 550 kostymu pro Carmen z minule sezony je tam take napsano, ze uz nyni chystaji novy kostym pro R. Fleming pro Capriccio v pristi sezone. Bude na to potreba 300 hodin prace, polovina na prisivani malych koralku a bude to ve stylu 20. let minuleho stoleti. A cena? Odhaduji ji minimalne na $10,000! Kdyz jsme u tech zavratnych cisel, tak priznavam, ze ‘bilion’ v cestine neexistuje, ekvivalent je ‘miliarda’. Za mych dob v Cesku byl uz tisic hodne penez. Dosahnout na milion (o miliardach a bilionech ani nemluve) je i ted sen, ktery je lepsi si nechat zajit – s vyjimkou kategorie lidi Madame Desmarais. Doufejme, ze jeste nejakou dalsi novou inscenaci v Met zaplati. Merci!
VT