Loser(s): novocirkusové zásnuby se současným tancem

  1. 1
  2. 2

Mezinárodní festival nového cirkusu a pohybového divadla Letní Letná, který patří k nejoblíbenějším prázdninovým projektům v Praze, se letos koná už po jedenácté. Jeho program se rok od roku rozrůstá a spolu s ním i nejrůznější žánrové přesahy, experimenty, neobvyklá spojení, která bourají hranice a zažité představy o tom, co čekat od inscenací zařazených do škatulky s názvem „nový cirkus“. Jedním z nejočekávanějších projektů letošního festivalu byla premiérová inscenace Loser(s), která nabízí spojení současného tance a klasické akrobacie, a to neobyčejně promyšlenou a zdařilou formou.Projekt vznikl ze spolupráce jednoho ze členů artistického dua DaeMen Petra Horníčka a úspěšného choreografa i pedagoga současného tance Jarka Cemerka. Z jeho živého a dynamického stylu vzniklo ve spojení se skupinou akrobatů a performerů originální dílo, které přijalo odlehčenou atmosféru cirkusové manéže, přineslo téma k zamyšlení a především po všech stránkách profesionální výkony. Opět se ukazuje, jak jsou si pohybová umění ve své podstatě blízká a jak zbytečné je někdy snažit se vymezovat jejich žánry a styly, ačkoli si to naše pozitivisticky vycvičené myšlení žádá. Typologie budiž ponechána systematické vědě, volnost umění.Kde začít dříve? Inscenace Loser(s) totiž diváka baví ve všech aspektech. Základní téma patří k těm nejčastějším a nadčasovým – vztahy mezi mužem a ženou, boj o lásku, vzplanutí, naše odlišné světy, projevy ženského a mužského prvku. Jarek Cemerek téma nezkoumá, ale zobrazuje tu určitý stereotyp v dobrém slova smyslu. V době, kdy se v praktickém životě snažíme zatlačit do pozadí rozdíly mezi pohlavími a kdy si muži a ženy vyměňují své role, stojíme u přerodu v novou společnost, která ale tak trochu neví, kdo kam patří a co vůbec si se sebou má jedinec počít. Pravděpodobně jde o nezvratný proces. Ale je právem umělce vyjadřovat se k současnému světu a předestřít svůj názor prostředky, které jsou mu nejbližší. Loser(s) jsou tedy pohybovou oslavou ženskosti, mužnosti, různých atributů dvou světů.

Zdánlivě vážné téma ovšem choreograf a režisér v jedné osobě „shodí“ už na samém začátku. Představení je pojato pro diváky jako let – uvaděčky oblečené jako letušky, travesti letuška (beatboxer Ondřej Havlík), která účastníkům letu nabídne film. Film o mužích a ženě. Pět na jednoho, tedy jednu. Jednu s alter egem. Jako objekt lásky a svodů figuruje totiž žena v rudých šatech, ztvárněná dvěma performerkami – tanečnicí Janou Vránou, která coby lyrický zjev rozehrává měkké taneční pasáže, a akrobatkou Janou Telcovou, jež je zásadní postavou artistických čísel se skupinou pěti mužů. (Základní situace tím trochu připomíná inscenaci Muži Adély Laštovkové Stodolové.)

Vezmeme-li v úvahu, že inscenace Loser(s) je pro akrobaty prvním setkáním se současným tancem, jsou jejich výkony obdivuhodné. Dramaturgie jim vychází vstříc oddělenými obrazy, které na sebe navazují, ale nenutí je bezhlavě kombinovat techniky. V každém je v popředí jiná kvalita: taneční výjevy střídají akrobatická čísla, pokaždé tak, aby se vyjevil určitý aspekt vztahu nebo situace v nejjasnějších konturách a s přidanou dávkou humoru. Nechybí taneční milostný duet, který ukolébá atmosféru do klidu a ticha, ani dynamické choreografické pasáže, se kterými se musí pětice performerů popasovat v rychlém tempu. Je cítit nadšení a skutečně individuální přístup, protože akrobaté vklouzli do tance jako do druhé přirozenosti, našli pružnost a měkkost pohybu, pohybují se synchronně, pracují s energií získanou švihem a odrazem ze země.Akrobatické vložky jsou postaveny na jiných principech a diváci jim přihlížejí se zatajeným dechem. Jádrem těchto artistických kousků je manipulace s ženou-akrobatkou, která ale není v jejich rukou loutkou, ale rovnocennou partnerkou – praktická nutnost komunikace souhry tu přirozeně odpovídá vyznění inscenace. Výstupy, jež zahrnují hrané souboje mezi muži, prvky body drummingu nebo humornou vložku ze sportovního zápolení, patří k dynamickým a přitom odlehčeným. Sóla Jany Vrány nasazují dramaturgii na lyrickou notu. Zatímco performerka Jana Telcová je z principu použité techniky nucena vyrovnat se silou, napětím a kontrolou svého těla mužům, tanečnice se může rozpohybovat měkce a volně a dodat na jeviště esenci ženskosti. Ondřej Havlík zvládá svůj performerský multitasking na jedničku. Je hercem i hudebníkem v jedné osobě, protože obstarává s mikrofonem a mixážním pultem všechny zvukové a hudební prvky sám, od konkrétních zvuků po úryvky písní, a současně se na scéně proměňuje v letušku.

A co je nejdůležitější, diváci se od začátku do konce výborně baví, což je důležité, protože program Letní Letné má svým návštěvníkům přinést především rozptýlení od všedních dnů. Možná, že při všem humoru a dechberoucích artistických číslech jsou vážnější myšlenky inscenace odsouvány do pozadí, ale diváci určitě ocení komplexnost celého kusu a právě prostřednictvím zábavy si mohou nenásilně odnést náměty k zamyšlení. Letní Letná je místem, kde se servíruje zábava s přidanou hodnotou, kde nejde jen o technické výkony, ale o setkání tvůrců a inscenátorů s dobrými nápady, a kde se i naše česká novocirkusová scéna může učit. Festival probíhá od 17. srpna až do 2. září, program je po celé dny nabitý představeními pro děti i dospělé a praktickými dílnami (kompletní přehled najdete na www.letniletna.cz). Inscenace Loser(s) je jen jedním typem představení, jež je možné zhlédnout na festivalu, který by rozhodně neměl být opomenut jako pouhá zábava a exhibice. Nový cirkus vyrůstá sice z tradice manéže, ale budeme-li v historii couvat zpět ke kořenům tance, baletu, pantomimy, akrobacie a dalších mimických umění, dospějeme k překvapivě blízkým počátkům. Pokud se tato umění v současnosti stále více sbližují, je to obloukem nalezená paralela, která společné kořeny jen potvrzuje.

Hodnocení autorky recenze: 100 %

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Cemerek: Loser(s) (Letní Letná 2014)

 

Související články


Napsat komentář