Louskáčkovské putování od západu na východ

  1. 1
  2. 2
V letošním adventním čase jsem se vypravil zhlédnout a porovnat několik představení Louskáčka v pomyslné linii Ústí nad Labem – Praha – Brno - Bratislava.
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček a Myšák Plyšák – Marek Svobodník (Mikuláš), žáci Baletní přípravky ND – ND Praha 2015 (foto Martin Divíšek)

Baletní soubor Severočeského divadla v Ústí nad Labem hraje svou verzi Louskáčka již devět let (premiéra 2. listopadu 2007). Na základě tradiční verze Lva Ivanova ji vytvořil tehdejší šéf baletu Vladimír Nečas, výtvarníkem scény a kostýmů je známý Josef Jelínek. Ústecký Louskáček je milé představení, které potěší oko i sluch každého milovníka klasického zpracování vánočního příběhu o Klárce a Louskáčkovi. Malý soubor ústeckého baletu přistupuje k inscenaci velmi snaživým a sympatickým způsobem. Není prost technických chyb, ale to nesmazává celkový pozitivní dojem z představení. Jistě, některé pasáže jsou kvůli nedostatku tanečníků vynechány, ale hlavní osa příběhu zůstává. Tanec vloček (v deseti) a květinový valčík (osm tanečnic a čtyři tanečníci) vyznívají velmi mile a příjemně. Poté, co soubor v létě přišel o obě hlavní sólistky (Michaela Gumpfinger je na mateřské dovolené a Chiaki Honda odešla do Bratislavy), jsem byl zvědav, kdo se zhostí role Klárky. A zde je milým překvapením mladá Annamaria Voltolini z Itálie, která roli zvládá výtečně a prakticky bezchybně. Jejím partnerem v roli Prince byl 19. listopadu Jean-Michel Reuter a 9. prosince Vladimír Gončarov. Jean-Michel Reuter je také mladý, nadějný tanečník, který zaujme v sólových partiích, ovšem s jeho drobnější postavou měl velké potíže se zvedáním partnerky a několik zvedaček bylo nepovedených či vynechaných. Naopak dlouholetý člen ústeckého baletu Vladimír Gončarov neměl se zvedačkami žádné potíže, byly pěkné, ale zase chyboval v sólových partiích. Celkově ovšem člověk odchází z představení v ústeckém divadle s milými dojmy.

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček - SD Ústí n. L. (zdroj operabalet.cz)
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček – SD Ústí n. L. (zdroj operabalet.cz)

Pražský baletní divák je již léta ochuzen o klasické ztvárnění Louskáčka. V Národním divadle Praha po trochu zvláštní Vàmosově inscenaci běží od loňska titul Louskáček a Myšák Plyšák, který s klasickým vánočním příběhem Klárky a Louskáčka nemá vůbec nic společného. Ze strany znalců baletu zaznělo na tento titul již tolik kritiky, že nemá cenu ji opakovat. Náhradu může pražský divák hledat v Divadle Hybernia, o čemž byl na stránkách Opera Plus 8. prosince článek Louskáček pro děti a s dětmi v pražské Hybernii (zde), nebo v baletních přenosech kin Oko a Lucerna. V neděli 11. prosince promítalo kino Oko Louskáčka z Mariinského divadla v St. Petersburgu. Bezesporu je to nepřekonatelné představení ve vynikající choreografii Vasilyho Vainonena a bravurně tanečně zvládnuté v čele s hlavními sólisty Alinou Somovou a Vladimírem Škljarovem. Jak dlouho bude Praha postrádat inscenaci alespoň přibližující se takovémuto Louskáčkovi?

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, vánoční sen - First International Ballet School - Divadlo Hybernia Praha 2016 (foto Martin Malis)
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček, vánoční sen – First International Ballet School – Divadlo Hybernia Praha 2016 (foto Martin Malis)

Louskáček v Národním divadle Brno má ojedinělé postavení. Je to v současnosti jediná inscenace Louskáčka v Evropě od úspěšného kanadského choreografa Fernanda Naulta. V Kanadě a USA se hraje již od roku 1964, v Brně měla premiéru 10. října 2014 (v Bratislavě byla nastudována roku 2008, ale již se tři roky nehraje). Nault podle severoamerických tradic vytvořil skutečný pohádkový vánoční příběh, přejmenoval některé postavy a pozměnil částečně děj, ovšem při zachování tradiční osy příběhu. Jeho choreografii doplňuje bohatá scéna Petera Horna a kostýmy Ľudmily Várossové. Prakticky celý baletní soubor Národního divadla Brno je zapojen do pohádkové inscenace a navíc ještě přes šedesát dětí z baletních přípravek – a to je věc nevídaná! Vidět brněnského Louskáčka je tady skutečnou pastvou pro oči a samozřejmě i pro uši, kdy Čajkovského nesmrtelnou hudbu zkušeně interpretuje orchestr pod vedením Pavla Šnajdra. A co teprve když je v jedné z hlavních rolí Královny cukrovinek Eriko Wakizono jako v úterý 13. prosince. Ta hlavní je totiž taneční rolí a Klára zůstává celé představení malou dívkou a od konce prvního dějství je doprovázena Princem při svém putování do země cukrovinek. Slavné pas de deux ke konci představení tedy tančí Královna cukrovinek, vidět v něm Eriko Wakizono je jako vidět baletní sen. Ale i další si zaslouží pochvalu, Kavalír královny Ivan Popov, Sněhová královna Klaudia Radačovská a celý sbor za tanec vloček a květinový valčík. Snad jen role Drosselmeyra je v této inscenaci poněkud naddimenzována a začátek souboje myší s vojáčky trochu nelogický. Jako celek je ale brněnská inscenace Louskáčka hezkým představením.

Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček – Janáčkovo divadlo Brno 2014 (foto Ctibor Bachratý)
Petr Iljič Čajkovskij: Louskáček – Janáčkovo divadlo Brno 2014 (foto Ctibor Bachratý)
  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (3) “Louskáčkovské putování od západu na východ

  1. sbor Slovenského národního divadla na vysoké úrovni? já tady teda vždycky u klasiky trpím… sólisté možná, ale sbor, hlavně muži, na to se moc nedá dívat … byla jsem zvyklá na výborný pražský soubor, tak možná je to tím … každopádně většinou u klasiky v Bratislavě trpím

Napsat komentář

Reklama