Madama Butterfly 2016 v pražské Státní opeře

  1. 1
  2. 2

Ve svém repertoáru měla a má Státní opera hned několik inscenací oblíbených světových operních hitů, jejichž jevištní podoba postupně nevyhnutelně zestárla. Tak tomu bylo i u Pucciniho Madama Butterfly, jejíž premiéra se v režii Karla Jerneka konala v téže budově před plnými třiceti lety (1985) a jejíž trvání ukončila derniéra teprve v květnu 2015. Novou inscenaci nastudoval dirigent Martin Leginus v režijní koncepci Jiřího Heřmana a její premiéra byla dne 4. února tohoto roku, k podivu nás diváků, zrušena kvůli onemocnění obou představitelek Butterfly, bez náhradního termínu! Poprvé se inscenace hrála v den plánované druhé premiéry 9. února a v titulní roli vystoupila pohostinsky italská sopranistka Donata D’Annunzio Lombardi. Věru nestandardní situace.

Jiří Heřman, jemuž byla Pucciniho opera svěřena, je v této chvíli operním režisérem, na jehož inscenace se čeká s nadějí ne snad proto, že by divák očekával bezchybný, sterilní výklad opery, ale proto, že je jedním z mála operních režisérů, kteří dokáží divadelnímu dílu vtisknout svůj osobitý pohled. Heřman vždy usiluje o skutečný Gesamtkunstwerk, počínaje specifikou prostředí, v němž se bude hrát, a konče detailní prací s představiteli postav, s vytvářením jejich vztahů a dramatických situací, v nichž se projevují jejich charaktery. Věnuje každé nové operní inscenaci mimořádnou detailní pozornost. Má neobyčejně citlivý vztah k dramatičnosti hudby, ale také k její poetičnosti a dovede jí ve svých inscenacích v její potencionálně divadelní promluvě patřičně využít. Věnuje se nejen operní režii, ale občas také jiným dílům spojeným s hudbou, ať už to byla Lorcova Yerma v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích (2014), viz kritika zde, nebo inscenace nazvaná Franz Schubert: Zimní cesta ve starém prostorném dřevěném barrandovském ateliéru (2013), viz kritika zde. Vždy je veden snahou přečíst předlohu své inscenace po svém a převést ji do své optiky, která je mimořádně citlivá k prostředí, v němž se bude představení odehrávat. Každé jeho inscenaci předchází detailní studium díla a širokých souvislostí kolem jeho vzniku, pravidelně spolupracuje se specialisty na nejrůznější problematiku. Neváhá pro zvýraznění tématu a kvůli čitelnosti inscenačních záměrů užít i prostředků, které jsou u nás neobvyklé. Dokáže pro své umělecké vidění nadchnout spolupracovníky včetně dirigenta, pokud je jím umělec, který má dostatečný vztah k divadelní poetice.

V Pucciniho Butterfly vypráví režisér Heřman příběh, do něhož vstupuje prostřednictvím záměrné umělecké konstrukce, aniž by narušil děj, který se před divákem odvíjí. Přidává vysvětlující úvod, v němž představí bíle oděného mladíka, pozorovatele a svědka událostí, na které si ze svých dětských let nemůže pamatovat.

Giacomo Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Giacomo Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

On, nyní dítě amerických manželů, se kdysi narodil jako syn námořního důstojníka F. B. Pinkertona japonské matce poeticky zvané Madama Butterfly v dalekém Japonsku. Jiří Heřman si, jak je jeho zvykem, podrobně prostudoval japonské zvyky, prostředí cizí vzdálené země, jíž většina z nás dodnes nerozumí a nemůže rozumět. Výtvarná podoba inscenace je poetická, něžná, ale vzápětí je schopná zásahem obří vlny tsunami krutě smést všechno, co jí přijde do cesty. Heřman vypráví příběh, který obsahuje mnoho paralelních akcí, dokreslujících básnivou a sugestivní výtvarnou i zvukovou atmosféru Japonska. Vtahuje diváky do tajemného kouzla této země, vzbuzuje jejich zvědavost také předem nepřipraveným vývojem postav, jejichž identitu pochopíme teprve dodatečně. Před předehru dokonce vložil celý výjev v japonském zábavním podniku, kde se Pinkerton projevuje jako typický námořník, jehož kontakty se ženami neznají hranic. Frivolně si zpívá jakousi pijáckou písničku (mimochodem velmi přesvědčivě!). Nemá k mladičké Čo-Čo-San vyhraněný vztah, byť se s ní žení na devět set devadesát devět let… Její čistá naivita a oddanost v něm však zanechá daleko hlubší stopu, než by si dokázal připustit. Heřman staví proti sobě povýšeně povrchní a lehkomyslné chování amerických námořníků a jemný profesionální projev kultivovaných japonských gejš.

Součástí jevištního obrazu je nejen onen zmíněný bíle oděný mladík, ale také černá elegantní mladá vdova (Kate Pinkerton), několik gejš, které i pohybovými projevy podtrhují jinakost milié. Mladík přináší tašku a z ní černá paní a Pinkerton se zřejmým pohnutím vyjímají japonský vějíř. Odtud se odvíjí dávný příběh mladíkovy japonské matky a amerického otce. Scénický prostor je plný metafor, náznaků, názvuků na japonské prostředí. Scéna se průběžně proměňuje v souladu s působivým svícením. Svítí se z jeviště, ne z hlediště, jak bývá u nás zvykem. Divák je neustále překvapován.

Giacomo Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)
Giacomo Puccini: Madama Butterfly – ND Praha 2016 (foto Patrik Borecký)

Režisér záměrně vzbuzuje jeho zvědavost. Kdo je ten všudypřítomný mladík v bílém? Postupem akcí se jeho postavení víc a víc osvětluje. Syn Butterfly a námořního důstojníka Pinkertona hledá své kořeny, odkrývá zamlčovanou, tajemnou minulost. Zůstává dospělým i ve scénách, kdy býval ještě malý. A v těchto scénách mi přítomnost dítěte překvapivě chybí, byť chápu důslednost režisérova pojetí. S dítětem bývají na jevišti vždycky (?) problémy… Jenomže emotivní tragičnost osudu mladičké Butterfly spočívá právě v přetěžkém loučení s malým synem. Patrně neuvažuji správně – režisérovu koncepci je nutno respektovat.

Na scénografii režisér spolupracoval už poněkolikáté s Janem Lukáškem, výtvarnicí kostýmů je opět Alexandra Grusková, jejíž rukopis je tu záměrně prostý. Scénografii doplňují typické součásti japonských interiérů – posunovací stěny, nízké skříňky, slunečníky, vějířie, lampy, sošky bůžků. Důležitou roli mají sbor a balet (námořníci, gejši), na jevišti se odbývají některé japonské rituály, také jednoduchý čajový obřad.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Puccini: Madama Butterfly (ND Praha)

[Total: 90    Average: 2.9/5]

Související články


Reakcí (3) “Madama Butterfly 2016 v pražské Státní opeře

  1. Dobrý den, paní Janáčková. V závěru vaší recenze jsem četl o „přicházení do divadla s otevřenou duší“. Nádherná formulace. Děkuji za ni. Kéž bychom to dokázali všichni (a nejen v divadle). T. Hájek P. S. Upozornění pro „vykladače“ komentářů, kteří se na operaplus v poslední době objevují čím dále častěji: v mém komentáři není vůbec nic namířeno proti autorce recenze.

Napsat komentář