Magdalena Kožená ve zlaté zbroji

Velké překvapení a nevšední podívanou uchystala návštěvníkům Rudolfina 24. února mezzosopranistka Magdalena Kožená, rezidenční host České filharmonie. A nebyla to jen světová premiéra skladby Ariadna má problém, důmyslná montáž z hudby Monteverdiho a Marka Ivanoviće. Koncertní síň se ten večer proměnila v hudební divadlo.

Na pomoc s originálním projektem si Magdalena Kožená povolala švýcarský soubor La Cetra Barockorchester z Basileje a také Ondřeje Havelku jako operního režiséra. Večer začal instrumentální skladbou Aria Quinta „sopra la Bergamasca“ a tre Marca Uccelliniho – se svůdnými rytmy malých barokních kytar a jemnými variacemi smyčců. Velmi dobře zvolený úvod: jednoduchá a výrazná skladba hned vtáhne posluchače do barokního světa a ukáže mu jej v té nejlíbivější taneční podobě. Soubor, který řídil od cembala umělecký vedoucí Andrea Marcon, čítal jen devět hráčů, samé vynikající osobnosti s brilantním a přirozeně uvolněným stylem; soubor natolik kvalitní, že i kdyby dále pokračoval jen on s instrumentální hudbou, byla bych i tak s programem spokojena.

Pak se již na pódiu objevila Magdalena Kožená v zářivě červené volně řasené toaletě s nevšedními velkými kapsami – jak se později ukázalo, ty měly v plánu večera svůj význam. S ohromnou emocionalitou a všemi delikátními finesami barokního stylu zazpívala árii odvrhnuté královny z Monteverdiho Korunovace Poppeiny. Aniž by odcházela a narušoval se potleskem tok hudby, nechala pak zaznít instrumentální sonatu „Ballo detto Pollicio“ Tarquinia Meruly a navázala na ni další Monteverdiho árií ze stejné opery. Dramatickým mocným hlasem plným zoufalství a se vzrušenými parlandy přednesla árii Octavie loučící se s vlastí Addio Roma, addio Patria, amici addio!. Jako vždy byla Magdalena Kožená v barokním oboru dokonalá, její interpretaci se nedalo vytknout ani to nejmenší.

Vtipný moment nastal před uvedením světové premiéry Ariadna má problém. Hudebníci již čekali nějakou dobu na pódiu, a nic se nedělo, pěvkyně nepřicházela. Andrea Marcon pronesl do publika omluvnou větu: Promiňte, Ariadna má problém, ale my možná taky. A šel do zákulisí zjistit, co se děje. Vzápětí už vyšli společně i se zpěvačkou a koncert mohl pokračovat. Tak trochu za tímhle happeningem tuším rukopis režiséra Ondřeje Havelky.

Ariadna má problém vznikla na přání pěvkyně přesně pro tento program, s nímž Kožená pojede i do dalších evropských měst. Má sloužit jako most k moderní hudbě Luciana Beria, kterou Magdalena Kožená zařadila před přestávkou. Do úryvků slavného Lamenta di Ariana Claudia Monteverdiho dokomponoval dirigent a zručný aranžér Marko Ivanović novou hudbu na libreto Ondřeje Havelky. Podstata a největší kouzlo skladby je v tom, že barokně patetický a vznešený nářek Théseem opuštěné Ariadny přechází v nově zkomponovaných částech do zcela neidealizovaných a nepřikrášlovaných komentářů. Asi takových, jak by je v dnešní době vyjádřila frustrovaná partnerka. Zcela nevybíravě. A namísto nepřízně bohů a osudu do hry vstupují zcela prozaické a přízemní rozpory. Moderní až slangová dikce se snoubí se současnou hudbou (skladba je v angličtině, bylo tu titulkovací zařízení) a střídá ušlechtilé původní verše. A ten kontrast je neuvěřitelně zábavný. Mezzosopranistka zde předvedla ohromný herecký a komediální talent, je bezprostřední, vkusná, s lehkostí přechází z polohy do polohy (v jedné chvíli se třeba Ariadna rozeštká, že dál nemůže pro smutek zpívat, a pak si zapůjčený kapesník strčí do ohromné kapsy v šatech a odmítá ho majiteli vydat). Zvládla zpaměti předlouhé a rychlé slovní kadence a při tom všem zpívala dost náročnou partituru s velkým rozsahem. Ariadna měla obrovský ohlas, a právem, byla to vybroušená zábava velkého formátu. Když si uvědomíme, co všechno se mohlo nevydařit (od hudební stránky až po špatné gagy nebo trapnost jejich provedení, k tomu je u humoru vždy jen krůček), tak tedy před všemi zúčastněnými tvůrci klobouk dolů.

Vynikající byla i Sequenza III Luciana Beria. Hlasová etuda až na závěrečné čtyřverší prakticky beze slov, používající všechny dostupné zvuky, jež jde s hlasem dělat, různé mňoukání, mlaskání, parlanda ze slabik s rychlostí kulometu, brumenda, halekání a tak dále. Všechna tahle hlasová kouzla přitom sloužila k vyjádření různých, protichůdných, rychle se měnících emocí. V tom se Berio velmi vhodně zařadil mezi barokní mistry, vždyť i tam, v hudbě šestnáctého a sedmnáctého století, zuřily bouře nově objevených citů. Magdalena Kožená byla v Sequenzi naprosto brilantní, opět zazářila její schopnost vyjádřit a rychle střídat výrazy a neomezená technická zdatnost, zazpívá opravdu všechno, i nemyslitelné.

Zlatý hřeb programu měl ovšem přijít až v druhé půlce koncertu. Po Mariniho instrumentální Passacaglii a quattro vstoupila mezzosopranistka v zlatém kostýmu antického bojovníka (Daniela Flejšarová, Kateřina Štefková), aby na malém barokně nasvíceném divadelním jevišti (Martin Černý) předvedla Monteverdiho Souboj Tankreda s Klorindou (režie Ondřej Havelka). Doslova předvedla, protože pantomimicky ztvárnila sama hned tři postavy – Vypravěče, Tankreda i Klorindu. Tento slavný madrigal je považován za poslední vývojový předstupeň před vznikem první opery. Pro publikum byla taková interpretace velice atraktivní, lépe se mohlo orientovat v ději a přiznejme, Magdaleně Kožené to v kostýmu velice slušelo. Na druhé straně všechny ty akce a pohyby, kdy se prakticky nezastavila, byly na hraně toho, co jde zvládnout při tak náročném partu, a vlastně mě dost rušily, nemohla jsem se na její zpěv soustředit a vychutnat si jej. V barokní opeře byl zpěvák statičtější, alespoň při složitých áriích, používala se vybraná gesta rukou, tohle mi připomínalo spíše pouliční divadlo, kde si herci museli poradit s lecčím. Zkrátka pro mě byla přece jen větším zážitkem první polovina koncertu.

Magdalena Kožená (mezzosoprán)
La Cetra Barockorchester Basel
Andrea Marcon (umělecký vedoucí)
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Daniela Flejšarová, Kateřina Štefková
Světelný design: Lukáš Pondělíček, Vít Bartoň
24. února 2016 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

program:
Marco Ucellini: Aria Quinta „sopra la Bergamasca“ a tre (from Sonate, arie e correnti Op. 3)
Claudio Monteverdi: Árie z opery Korunovace Poppeina
Tarquinio Merula: Sonata XXIV „Ballo detto Pollicio“ (from Canzoni overo sonate concertante per chiesa e camera Op. 12)
Claudio Monteverdi: Aria Addio Roma, addio Patria, amici addio! (from L’Incoronazione di Poppea)
Dario Castello: Sonata XV a quattro (from Sonate concertate in stil moderno, libro secondo)
Marko Ivanović, Claudio Monteverdi: Ariannne´s Query (objednávka skladby – světová premiéra)
=přestávka=
Luciano Berio: Sekvence III
Biagio Marini: Passacaglio a quattro (from Per ogni sorte di strumento musicale diversi generi di sonate, da chiesa, e da camera Op. 22)
Claudio Monteverdi: Souboj Tankreda a Klorindy

www.ceskafilharmonie.cz