Mahler v Berlíně: Abbado, von Otter a Kaufmann

Ne zcela vyprodán byl zvláštní koncert Berlínských filharmoniků ke stému výročí Mahlerova úmrtí ve středu 18.května 2011 v berlínské Filharmonii. Někdejší dlouholetý šéf orchestru Claudio Abbado řídil Adagio z Desáté symfonie a Píseň o Zemi, se sólisty Anne-Sophie von Otter a Jonasem Kaufmannem.


Vrcholem koncertu byl hned úvod – mohutná violová sekce orchestru v Adagiu zazářila po všech stránkách, Abbadovu intenci naplnila stoprocentně. Tím inspirovala i další skupiny Filharmoniků ke koncertování v původním smyslu slova, které pochází od latinského concertare, tedy soutěžit. Méně uspokojivě ovšem vyzněla Píseň o Zemi. Jonas Kaufmann byl z velké části špatně nebo dokonce sotva slyšet, byl buď překryt orchestrem nebo mu dílo jako takové nekonvenovalo, a to ani v prostších místech, jako je třeba třetí část. Kaufmann se znovu a znovu snažil o belcanto, avšak ani pokus o jakési schubertovsko – lisztovské zabarvení nepřinesl potřebný hudební efekt. Domnívám se, že navíc ani sám zpěvák nebyl se svým výkonem spokojen, čemuž nasvědčovala i jeho gestika a mimika. Inu, uzpívat Lohengrina ještě neznamená zvládnout Píseň o zemi… Anne-Sophie von Otter hájila švédské barvy i svým oblečením, specifickou těžkost čili “nevděčnost“ Mahlerovy partitury však nezvládla ani ona ke stoprocentní spokojenosti. Pouze závěrečné „…ewig …ewig“ dostalo potřebnou výrazovou hloubku – to ovšem je také ideální hlasová poloha pro hlubší ženský hlas. Filharmonici, kteří excelovali v Adagiu, nečekaně začali ztrácet svoji koncentrovanost a příslovečnou preciznost. Konflikt mezi flétnou a hobojem na začátku čtvrté věty byl logickým vyústěním nejistoty či patřičné neobeznámenosti s touto partiturou. Kam se vytratilo například pianissimo celého orchestru, které Berlínští filharmonici za Karajana ovládali jako žádné jiné těleso? Při vší té kráse jsem v Písni neslyšel jediný dynamický rozdíl ve dřevech. Je znát, že Abbado dnes klade důraz výlučně na interpretaci a ne na „handwerk“. Oduševnělost je jedna věc, ale stavět na ne zcela stoprocentním základě též není dost dobře možné. Jakkoli povrchně by zněla otázka, položená Filharmonikům před koncertem – s kým že by tentokrát Mahlera raději hráli, zda s Abbadem nebo Rattlem – u Písně o Zemi si vůbec nejsem jistý, že by to milánský mistr vyhrál. Skoro všude jsem postrádal kvazi-debussovské barvy, kterými partitura hýří jako málokde jinde u Mahlera. Že frenetické ovace patřily především Abbadovi, to na tomto zjištění nic nezmění.

Jistě, Abbado prošel pozoruhodným vývojem uměleckým i lidským. Jestli je ale současné automatické skloňování Abbada a Mahlera skutečně oprávněné, to tedy nevím. Během koncertu jsem si musel vzpomenout, jak často jsou interpreti nejlepší v něčem, s čím nejsou až tak běžně spojováni: ať je to Gulda se Chopinem, Talich s Čajkovským či Abbado s Dvořákem. Abbadova Novosvětská v Palermu s Berlínskými filharmoniky byla mimořádná, u jeho Mahlera jsem ale postrádal patřičné intelektuální zázemí v podobě důvěrné znalosti celé mahlerovské historie, tedy toho, co bylo „kdysi“ samozřejmé u Bernsteina (první cyklus s Newyorskými filharmoniky!) či u Kubelíka, o Walterovi ani nemluvě. Takže – dobrý koncert na vysoké úrovni, ale žádná hvězdná hodina hudby.


V souvislosti s letošním jubilejním rokem si neodpustím vyzvednout tři osobnosti, díky kterým Gustav Mahler není prorokem ve své vlasti: Profesora Jiřího Rychetského z Humpolce, který spolu s Václavem Neumannem Mahlera zbavoval vrstev zapomenutí. Dále manžele Poukarovy z Jihlavy, jejichž celoživotní promahlerovské aktivity kulminovaly v instalování Mahlerova pomníku v roce 2010. A konečně inženýra Milana Paláka z Ostravy, který dva roky po vydání krásného atlasu po stopách Leoše Janáčka na Hukvaldsku přišel s atlasem po stopách Gustava Mahlera v zemích českých. Dílem, jehož význam pro mahlerovské bádání nelze ani docenit a které je odbornou veřejností samozřejmě stále znovu citováno. Krom toho je Milan Palák také prezidentem Společnosti Beno Blachuta, kde vedle řady dalších hodnotných počinů vydal jako první v řadě historických nahrávek ostravského tenora záznam téměř neznámé produkce Písně o Zemi v češtině z roku 1962. Alois Klíma na ní diriguje Symfonický orchestr Československého rozhlasu.

Berliner Philharmoniker – Claudio Abbado – Gustav Mahler
Berliner Philharmoniker
Dirigent: Claudio Abbado
Anne Sofie von Otter (mezzosoprán)
Jonas Kaufmann (tenor)
18.května 2011 Filharmonie Berlín

Gustav Mahler:
Adagio from the Symphony No. 10 (Performing version by Deryck Cooke)
Das Lied von der Erde

Související články


Reakcí (13) “Mahler v Berlíně: Abbado, von Otter a Kaufmann

  1. Ad předchozí komentář: Proč hned tak zhurta? Kaufmann zpívá na vysoké úrovni podstatně déle, než Villazon. I písňovému repertoáru se věnuje – viz jeho Schubertova Die schöne Müllerin. Že mu ne zcela vyšel jeden koncert nic neznamená. Navíc, ne každý musí nutně být mistr přes Mahlera.

  2. leonora3:
    veru tak, preco hned tak zhurta? Kaufmann ma cez 40 rokov, a spieva 20 rokov na scene. Svoj repertoir vybera velmi starostlivo a s uspechom spieva na vsetkych svetovych scenach. A v niektorych roliach je snad najlepsi z ostatnych (Werther a potvrdi to snad kazdy, kto ho ako Werthera videl). Menej sa mi pacil ako Cavaradossi (v Mnichove s Karitou Matilla ), ale inde, napr. v Met bol prave v tejto roli uspesnejsi, nez predchadzajuci Cavaradossiovia v Bondyho inscenacii.
    V porovnani s inymi opernymi super-stars je disciplinovany. Pokial viem, vyhyba sa crossover a len postupne prechadza na role dramatickejsie.
    Samozrejme, nie vsetko musi vyjst a tak to mohlo byt i s Mahlerom. Nakoniec, podla recenzie to neboli vyhrady a pripomienky len k nemu.

    Pre casom som citala rozhovor s Kaufmannom na "operachic" a vychadza mi z neho, ze je to premyslavy a inteligentny solista a myslim, ze zrovnavanie s Villazonom na zaklade jednoho koncertu nie je na mieste. Sama sa velmi tesim na jeho letny recital v Mnichove v ramci Operneho festivalu Mnichov.

  3. No to si teda nemůžu pomoci, Kaufmann a nejlepší Werther??? Álvarez ho strčí hravě do kapsy, celkově lepší byl aspoń před rokem či dvěma i N.Shikoff. Kam jste Leonoro dala uši?? Bylo to řečeno přesně: Kaufmann je stejný marketingový produkt jako Villazón, do dvou tří let nejpozději je po něm. Karel

  4. leonora3:
    Vazeni, prestante uz s tymi marketingovymi produktami. Alvarezov marketing nie je o nic mensi nez Kaufmannov. Podla vsetkeho asi robite v reklame, alebo podobnom podnikani, ked nieci uspech hned pripisujete marketingu.
    Marketing zo spatneho spevaka hviezdu opernych podii nikdy neurobi. Pokial mate na mysli Villazona, tak je to smutny pripad. Ale i on chytil za srdce, ked spieval v Salzburgu Alfreda.

    Myslim, ze usi aj srdce (a snad aj rozum aspon zatial) mam tam, kde ho mam mat, i pri pocuvani opery.
    Alvareza (dufam, ze myslite Marcella, lebo Alvarezov je v opernom svete viac) som pocula viackrat. Nepocula som ho ako Werthera, a nepopieram, ze mohol byt vytecny aj tam , ale debata sa tu viedla o Kaufmannovi a nie o nom a Schikoffovi.

  5. Rád bych vyjádřil důrazný nesouhlas s autorem článku. Nejedná se mi přímo o tento koncert, ale o pana Abbada – Slyšel jste někdy nějakou Mahlerovu symfonii v podání Lucerne Festival Orchestra pod taktovkou Abbada? Předpokládám, že ne, jinak by jste nemohl tvrdit nic ve smyslu toho, že mu Mahler nesedí.

  6. Anonymní 22:53: Samozřejmě, že slyšel, a v některých ohledech ho mám mnohem raději. Abbadovi nahrávky s berlínskou filharmonií rád nemám, ale ty, které nahrává v posledních letech s Lucerne Festival Orchestra přímo miluji. Se stářím je prostě lepší. Vyvozovat z jednoho nepovedeného koncertu závěry, že mu Mahler nesedí, jsou naprosto nesmyslné.

  7. To už je opravdu vrchol shazovat C.Abbada. Kdo je autor článku? Jakou má kvalifikaci k tak přísnému hodnocení? Ve svém článku autor používá pouze fráze (souboj flétny s hobojem, nekoncetrovanost apod.). Pokud si troufá kritizovat, tak ať uvede čísla taktů, konkrétní chyby. A pokud hodnotí přístup C.Abbada (interpretace vs. handwerk), tak jej upozorňuji, že u orchestrů charakteru Berliner Philharmoniker dirigent technickou preciznost hráčů předpokládá automaticky. Recenze se dělí na dvě skupiny: a) laická – kde posluchač vyjádří svůj osobní dojem (pak se ale nemá pouštět do kritiky, pouze říci – nelíbilo se mi to) b) profesionální – tzn. s detailním rozborem skladby

  8. Předchozí, už jste nám to jednou řekl, že Mahlera s Abbadem milujete, nemusíte to psát znovu, číst umíme :-) Nezdá se vám, že umění je především záležitostí osobního vkusu? Neberte prosím druhému právo na to, aby se mu interpretace Mahlera líbila víc od někoho jiného než Vám. Navíc jste na tom koncertu bezpochyby nebyl. Karel

  9. leonora3:
    napsala jsem ze Kaufmann je "snad" nejlepsi Werther, ale na vasi radu
    jsem si na youtube vyslechla i konkurenci a pokud mohu srovnavat zive predstaveni (Staatsoper Viden z ledna s Kaufmannem) a pouze nahravky celym spektrem tenoru od Corelliho, Geddu, Dominga az po vami zmineneho Alvareza (nic proti nemu, jako Cavaradossimu mu dam prednost, videla jsem je oba na scene) ted muzu rict, ze se mne Kaufmann jako " nestastne zamilovany snilek" libil nejvic.
    Asi se libi jako Werther aj jinym, kdyz pred rokem-dva za nahravku Decca z Parize s dirigentem Michelem Plason dostali vyznamne celosvetove oceneni.

Napsat komentář