Malá mořská víla vplula do Stavovského divadla

  1. 1
  2. 2
Dlouho očekávanou premiéru baletu Malá mořská víla představil Balet Národního divadla na prknech Stavovského divadla 10. a 11. listopadu. Za inscenací nového titulu pro celou rodinu stojí silný tvůrčí tým, který se na obdobném úkolu setkává již podruhé: režijní tandem SKUTR, tedy Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, spolu s choreografem Janem Kodetem, hudebním skladatelem Zbyňkem Matějů, scénografem Jakubem Kopeckým, kostýmní výtvarnicí Alexandrou Gruskovou a dalšími spolupracovníky a specialisty vizuálního umění. V roce 2013 přivedli k životu temnou lužickosrbskou pověst o čarodějnickém učni Krabatovi, nyní sáhli po pohádkové předloze Hanse Christiana Andersena.
Z. Matějů: Malá mořská víla - Alina Nanu (Malá mořská víla) - ND Praha 2016 (foto Martin Divíšek)
Z. Matějů: Malá mořská víla – Alina Nanu (Malá mořská víla) – ND Praha 2016 (foto Martin Divíšek)

Andersenovy pohádky jsou prodchnuté melancholií a tragikou, stesky jeho vlastního života. Příběh o Malé mořské víle, která obětuje svou nesmrtelnost a vábivý hlas vodní nymfy pro lásku k Princi, jenž její cit neopětuje a křehké nadpřirozené stvoření odsoudí k záhubě, má zvláštní osud i moc – stal se nesmrtelným motivem jak ve výsostně elitistické oblasti vysoké kultury, tak v populárním kulturním průmyslu: do té první sféry jej uvedla už v devatenáctém století česká hudba, když se vodní žínka z moře převtělila v Dvořákovu Rusalku z hlubin lesních tůní, v té druhé sféře je přítomen prostřednictvím kreslených filmů z dílny studia Walta Disneyho. Tragédie zoufale oddané ženy na straně jedné a rozverná pohádka na straně druhé. K jakému řešení se uchýlit pro případ taneční inscenace?

Malá mořská víla na scéně Stavovského divadla líčí příběh o nešťastné přepjaté lásce, přitom svým pojetím nabízí divákům vizuální podívanou ne nepodobnou postupům filmové tvorby. Co je na ní nejsilnější? Především soudobá hudba Zbyňka Matějů, která dosahuje obdivuhodné kvality a barvitosti, ona je tím, co udržuje skutečnou dramatičnost děje. Ačkoli jde, zřejmě z praktických důvodů, o spojení nahrávky a živé hry, vzniká materiál monumentální i minimalistický současně. Z hudební plochy vždy jasně vystupuje základní rytmická linka, nad níž se klenou motivy svěřené tu jednotlivým nástrojům, tu celé sekci. Na první poslech zarazí její trvalá disharmoničnost, s níž si musí poradit jak diváci, tak interpreti. Ačkoli se počítá i s dětským publikem, není tu ani stopa po podbízivých melodiích, skladatel staví atmosféru inscenace na zvukových prostředcích, které jsou někdy i mimohudební, nebojí se v některých místech elektroakustické postprodukce. Reprodukovaně zaznívá zpěv mořských vil, ale také ruchy, pak ale vzduch prochvěje živě konejšivý melodický zvuk harfy. Perkuse a drnkání na smyčcové nástroje se nesou prostorem jako skřípot ráhnoví na princově škuneru. Hudba je velikou devizou tohoto díla a je v ní obsaženo nejvíce fantazie.

Choreografie je stylově trochu zdrženlivá. Jan Kodet opatrně pracuje s dědictvím moderního tance, s estetikou krásných těl tanečníků, které staví do geometrických formací a čistých linií. Jistěže, estetická podívaná je cosi, co se od pohádkového baletu očekává, takže forma byla očekávatelná a přesně naplňuje to, co naplňovat má, jenom jde o kontrast vůči hudbě, v níž Zbyněk Matějů využil ty nejsoučasnější trendy, zatímco pohybová stránka inscenace je o mnoho uměřenější. Nevyužívá ani docela všechny možnosti, pokud jde o rytmické změny v hudbě a možnosti přiřadit nové progresivní pohybové prvky k rozličným hudebním motivům (jakkoli nepochybuji o tom, že choreografova fantazie by se v tomto směru mohla rozletět mnohem dál, kdyby tvořil na nějaké alternativnější scéně). Velký důraz klade na práci paží, rukou.

Podvodní svět sám o sobě inspiruje k nápodobě pohybu mořských chaluh a právě tak se vlní celé paže tanečnic, směřující především vzhůru k pomyslné hladině. Některá gesta však odkazují spíš k inspiraci orientálním tancem, což je zvláštní řešení. Gestem je popisován také jinak pohybem těžko vyjádřitelný atribut, jakým je zpěv, okouzlující hlas mořských panen (jinak se ale choreografie tradiční baletní pantomimě pokud možno vyhýbá). Při duetech, kterých bohužel není mnoho, ačkoli jsou pohybově nejbohatší, má také důležitou roli gesto, vzájemné dotýkání rukou muže a ženy především. Jak snový duet spící Malé mořské víly s Princem, tak duet Prince a Cizí princezny (odkaz na Cizí kněžnu z Rusalky?), by mohly posloužit jako koncertní čísla na mezinárodní galapředstavení, v nichž mívá Balet Národního divadla ambice předvádět nová autorská čísla ze svého repertoáru. Tanečníci na scéně tráví čas také manipulací s dekoracemi, je to trochu něco za něco – funkční části scénografie jsou jistě zejména pro dětské publikum okouzlující jako velké hračky.

První část baletu se odehrává v podmořském království a je především předlouhou expozicí tohoto světa a postav – při vší malebnosti sborů a jejich kruhových formací, tanec mořských vil a tvorů začne být v jisté chvíli dosti monotónní. Je však třeba vyzdvihnout sehranost tanečníků. Kromě Malé mořské víly, jež není signifikantně odlišena kostýmem, ale po většinu času se na ni upíná výraznější bodové světlo, jsou akcentovány další role. Jednak postava Babičky (na druhé premiéře tančené křehkou Miho Ogimoto), postavy v symbolické bílé říze, jež se snaží nejen rozmluvit dívce její probuzenou vášeň, ale později i riskuje život pro její záchranu, jednak postava kamaráda Serafína (druhý obsazený Jonáš Dolník) – to je zřejmě inspirace Disneym, protože přímo v Andersenovi žádná další mužská postava tohoto typu nevystupuje. Ačkoli se chová hravě a Malou mořskou vílu škádlí, jako kdyby byl její bratr, nakonec v tragickém finále při snaze o její záchranu dobrovolně zemře, zřejmě byl tedy také nakažen vášnivou láskou… (Jen by možná nebylo zcela zřejmé, že skutečně umírá, kdyby to nebylo zdůrazněno v programu.) Není jasné, proč režiséři vložili do baletu tuto epizodu, která ještě znásobuje tragičnost příběhu, a co jí chtěli vyjádřit. Jako by tím na postavu Malé mořské víly padl stín viny a výčitky za jiný zbytečně zmařený život.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Matějů: Malá mořská víla (ND Praha)

[Total: 29    Average: 4.1/5]

Související články


Napsat komentář