Malá rekapitulace uplynulé sezony Opery ND

  1. 1
  2. 2

Chceme-li hodnotit právě končící sezonu 2015/2016 obou operních souborů Národního divadla, tedy souboru Národního divadla a Státní opery, ohlédněme se o nějaký ten rok zpět do doby, kdy spojené operní soubory pod názvem Opera Národního divadla vznikaly, tedy do sezony 2012/2013. Tehdy byl ředitelem Národního divadla Ondřej Černý (do 8. září 2012), potom řídil Národní divadlo ve dnech 9. až 13. září 2012 pracovník Ministerstva kultury Martin Sankot a po něm převzal řízení divadla Václav Pelouch, který ve funkci pověřeného ředitele setrval až do začátku sezony 2013/2014, kdy jej vystřídal řádně jmenovaný ředitel Národního divadla Jan Burian.

Národní divadlo (foto archiv)
Národní divadlo (foto archiv)

Sezona 2012/2013 zastihla nově vzniklé dvojsouboří Národního divadla za vedení nezkušeného šéfa opery Rocca, šéfdirigentem Opery Národního divadla byl tehdy Jaroslav Kyzlink. Už v následující sezoně nastaly pod Burianovým vedením v Opeře Národního divadla zásadní organizační změny. Operním souborům Národního divadla a Státní opery byla posílena jistá forma relativní samostatnosti tím, že hudebním ředitelem operního souboru Národního divadla byl jmenován dirigent Robert Jindra a hudebním ředitelem souboru Státní opery Martin Leginus, obě opery pod společným názvem Opera Národního divadla začala vést ve funkci ředitelky Silvia Hroncová, uměleckým ředitelem se stal Petr Kofroň. Po jediné sezoně odešel Robert Jindra, který zároveň pokračoval v řízení operního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě jako hudební ředitel. Ať již se tato situace vyvinula v Národním divadle a následně i v Ostravě za jakýchkoli okolností, v současné době dirigent Robert Jindra už jistě ví, že ztratil oba tyto posty především proto, že se snažil sedět na dvou židlích, a nakonec mu (jak už to ostatně často bývá) nezbyla žádná. Takové poučení by bylo dirigentovi ve starším věku jistě osudné, pro Roberta Jindru je to však, doufám, spíše cenná zkušenost, která v budoucnu negativně neovlivní jeho další uměleckou kariéru.

Místo hudebního ředitele operního souboru Národního divadla zůstalo po Jindrově odchodu celé dvě sezony neobsazené a jeho funkci vykonával umělecký ředitel Opery Národního divadla Petr Kofroň. Teprve od 1. srpna letošního roku převezme roli hudebního ředitele operního souboru Národního divadla Jaroslav Kyzlink a vrátí se svým způsobem podruhé do téže řeky. Mezitím však na jaře tohoto roku odešel hudební ředitel souboru Státní opery Martin Leginus a na jeho míso nastoupí rovněž od 1. srpna 2016 Andreas Sebastian Weiser. Kruh se tedy svým způsobem uzavírá, také díky plánované rekonstrukci Státní opery, během níž bude její soubor hrát v historické budově Národního divadla, na zájezdech a také v Hudebním divadle v Karlíně.

Státní opera (foto archiv)
Státní opera (foto archiv)

Zatímco v první sezoně 2012/2013 ohlásilo Národní divadlo na scéně zlaté kapličky, Státní opery a Stavovského divadla jenom šest premiér a sezona následující 2013/2014, již s rozšířeným vedením operních souborů, jich přinesla pět, další sezona 2014/2015, již plně v kompetenci nového vedení obou operních souborů, připravila počtem jedenácti premiér značné zintenzivnění práce. Pod uměleckým vedením Petra Kofroně se dramaturgie Opery Národního divadla rozmáchla i do oblasti oper u nás neznámých a nehraných. Dvě české opery – znovuobjevenou Fibichovu operu Pád Arkuna a Janáčkovu operu Z mrtvého domu – provázela Mozartova Kouzelná flétna, Boitův Mefistofeles, Verdiho Macbeth, Musorgského Boris Godunov, Humperdinckův Jeníček a Mařenka, Straussova Salome a několik oper divákům zcela neznámých (Nová země Aloise Háby, Šostakovičovy malé opery Orango a Antiformalistický jarmark, Rudá Marie Jana Kučery).

Právě skončená sezona 2015/2016 navazuje na předchozí sezonu počtem devíti premiér a má částečně také obdobnou dramaturgickou stavbu. Uvádí však jen jedinou českou operu, Juliettu (Snář) Bohuslava Martinů v historické budově Národního divadla, z dalších oper dvacátého století také Straussovu Elektru ve Státní opeře a jediný večer, nazvaný Lost Objects, od trojice skladatelů Michaela Gordona, Davida Langa a Julie Wolfe na Nové scéně. Ostatní inscenace směřují k doplnění repertoáru o víceméně běžnější opery – o Giordanova André Chéniera a dvě jednoaktovky – Stravinského Slavíka a Čajkovského Jolantu v historické budově Národního divadla, ve Státní opeře Pucciniho Madama Butterfly, Belliniho Norma a Gounodova opera Romeo a Julie a Rossiniho Popelka ve Stavovském divadle. Zajímavá sestava inscenačních týmů nevedla pochopitelně pokaždé k vytvoření pozoruhodné inscenace, avšak výsledek divadelní umělecké práce bývá, jak víme, vždycky nejistý.

Národní divadlo (foto archiv)
Národní divadlo (foto archiv)

Ve stručnosti se zmiňme o jednotlivých inscenacích sezony. Sezonu 2015/2016 zahájila inscenace Belliniho Normy, chystaná pro zájezd do Japonska a hudebně kvalitně připravená dlouholetým spolupracovníkem Státní opery Enricem Dovicem. Nepřesvědčivě ji režijně zpracoval mladý japonský režisér Tomo Sugao na scéně známého slovenského scénografa Borise Kudličky a v kostýmech Alexandry Gruskové  s jedním sólistickým obsazením. Obtížnou roli Normy zvládla na velmi dobré úrovni Marie Fajtová, Adalgisu Jana Horáková-Levicová a Polliona Aleš Briscein.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář