Marco Beasley zpívá o Neapoli: zní to jako sen, ale je to realita!

  1. 1
  2. 2

Slavnostní zahájení 18. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae, pro letošek nazvaného Italské slunce, pořadatelé svěřili italskému souboru Accordone, a vsadili tak na jistotu: charismatičtí hudebníci, kterým na pódiu dominuje zpěvák Marco Beasley, se na jižní Moravu vrátí již potřetí a natěšené publikum už lístky na jejich dva koncerty (1. června, zámek Moravský Krumlov, 2. června, zámek Slavkov u Brna) téměř rozebralo. Tenor Marco Beasley (1957) vyrostl v nejmuzikálnějším italském městě Neapoli a na univerzitě v Boloni navštěvoval kurzy múzických umění a vokální hudby období renesance a baroka. V osmdesátých letech pro něj bylo zásadní setkání s nezapomenutelnou Cathy Berberian. Nelze určit, čím si Marco Beasley tak snadno podmaňuje publikum, zda kouzlem svého krásného hlasu se skutečně neslýchaným rozsahem, schopností nenásilně a přesto intenzivně komunikovat s hledištěm nebo zcela mimořádnou a nezapomenutelnou pódiovou prezentací.
V programu Storie di Napoli (Neapolské příběhy), kterým zahajujete letošní „italský“ ročník festivalu, se vyznáváte z lásky ke svému rodnému městu. V čem spočívá kouzlo Neapole, na kterou nelze zapomenout ani po dlouhých letech života strávených v jiných skvostných městech?

Neapol je město, které přežilo řadu erupcí sopky Vesuv, město s úchvatně krásnou krajinou, s rozsáhlým zálivem, ve kterém ostrovy Capri, Ischia a Procida ideálně propojují město s otevřeným mořem… Neapol je magická, protože její obyvatelé (mnohdy fatalisté, ale nikdy osudu odevzdaní), jsou kdykoli ochotni se usmát, vyprávět vtipy či přinášet prosté filozofické návody na život. Co vyprávím, zní možná jako sen, ale je to čistá realita.

Máte podobně vřelý vztah k některému z dalších měst či oblastí Itálie?

Vztah je utvářen dvěma osobami: já se cítím šťastný, kdykoli se mi daří navázat dobré vztahy s ostatními, ať už jsem kdekoli.

Můžete krátce představit oba koncertní programy, s nimiž letos vystoupíte v rámci festivalu Concentus Moraviae, Storie di Napoli (Neapolské příběhy) spolu se souborem Accordone a Racconte di Mezzanotte (Půlnoční vyprávění) na sólovém recitálu 4. června ve vzácném románském řeznovickém kostele?

Neapolské příběhy nejsou programem staré hudby, jsou ale programem věnovaným „starému“ městu a jeho obyvatelům. Repertoár je ve skutečnosti cestou trvající pět století, od renesance až po současnost, a tvůrci hudby jsou synové města nebo prostí milenci, ti, kteří ve městě žili, i ti, kteří město opustili a vydali se za štěstím do jiných zemí. Všichni ale mají v srdci hlubokou lásku ke svým kořenům. Půlnoční příběhy jsou o něco intimnější, je to příběh, který hudebně popisuje rozličné podoby lásky.Vaše spolupráce se souborem Accordone, jmenovitě s jeho uměleckým vedoucím Guidem Morinim, který je sám cembalistou, není zcela běžná…

Ano, je rozhodně neobyčejná. S Guidem se známe od roku 1983 a s loutnistou Stefanem Roccem dokonce od roku 1979. Se Stefanem jsme coby vysokoškolští studenti byli dokonce spolubydlícími. Dlouholeté přátelství pro mě hodně znamená, protože když se dnes sejdeme na jevišti, a často se jedná o velmi významná světová podia, nezapomínáme na zásadní momenty, které jsme spolu prožili. Pojí nás doby, kdy jsme byli otevření dobrodružství a plni životních nadějí, které se postupem času proměňovaly, ale i naplňovaly.

Účinkujete na festivalu Concentus Moraviae už potřetí. S jakými pocity se vracíte na jižní Moravu?

Účast na tomto festivalu je pro mě vždy výjimečná: vloni, při druhém vystoupení, jsem měl jasný dojem, že lidé svým potleskem říkají: vítejte zpět. Srdečné, hluboké porozumění. Bude to znít jako lichotka, ale podle mého názoru programy festivalu Concentus Moraviae vždy výborně vytyčí cestu a skvěle je tak posluchačům zpřístupní.

Znáte českou hudbu, zpíval jste někdy některé dílo českého skladatele?

Znám Jana Dismase Zelenku, jednou jsem zpíval jeho nádherná Responsoria.

Kdo byl vaším profesorem zpěvu, kde jste se naučil tak mistrovsky ovládat téměř veškeré hlasové polohy?

Moc děkuji, ale já jsem pěvecký samouk. Ano, navštěvoval jsem v Itálii nepříliš známé letní kurzy v Pamparato, především jsem se pak účastnil desetidenní mistrovské dílny Cathy Berberian, během níž mi tato báječná osobnost potvrdila všechny mé dojmy o zpívání. Na rozhovory, které jsme spolu vedli, nikdy nezapomenu, ona byla plná nápadů, nadšení, smíchu…

Vaše jevištní prezence je specifická, velmi dramatická. Jaký vztah máte k opeře a speciálně k opeře italské?

Více než z opery čerpá můj způsob zpěvu z divadla, z činohry. V Neapoli navíc vidíte živoucí divadlo každý den na ulici: gesto, výraz, intonace… Něco, co zřejmě pochází z commedia dell’arte, ale je to součástí každodenního života.Lze vůbec odlišit, která národnost ve vaší osobnosti převažuje, zda ta anglická po otci, nebo ta italská po matce? Nebo jde o dokonalé prolnutí obojího?

Myslím, že se ve mně obě národnosti prolnuly. Moje angličtina bohužel není dokonalá, ani můj přízvuk. Ale jakási rozvážnost, sebeovládání, to je typické pro otcovu zemi.

Brno, v jehož okolí se festival Concentus Moraviae koná, je zvláštním způsobem spojeno se jménem italského dramatika a spisovatele Silvia Pellica: byl za své revoluční názory Habsburky vězněn na Špilberku, nyní má v Brně svou ulici, pamětní desku… Je jeho osobnost podobně proslulá i v Itálii?

Ano, je jednou z nejdůležitějších postav italského Risorgimenta, dnes moderními institucemi tak trochu opomíjenou. Jeho text Le mie prigioni (Má vězení), tedy i kapitoly o Špilberku, jsme studovali ve škole.

Budete zpívat v kraji vinařů; pijete víno?

Mám velmi rád víno, ale nejsem jeho velkým konzumentem.

Máte přesto svého oblíbeného vinaře, oblíbené víno?

Bydlím v regionu Ligurie, kde se pěstuje velmi, velmi dobré bílé víno. A celá Ligurie sousedí s Piemonte, krajem Barbaresca, Barola, Nebiola… co dodat?!

Už jenom něco dobrého k jídlu! Prozradil byste nakonec, jaké kuchyni dáváte přednost?

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář