Marian Lapšanský chce být v penzi zahradníkem

12.2.2010 01:00 Jitka Novotná

Hru na klavír studoval na konzervatoři v Bratislavě v letech (absolvoval roku 1968) a pak také na pražské Akademii múzických umění (do roku 1973). V druhé polovině sedmdesátých let působil tři roky jako sólista Státní filharmonieKošice, od roku 1978 je sólistou Slovenské filharmonie. Od let osmdesátých se datuje jeho spolupráce v klavírním duu s Peterem Toperczerem. Je také dlouholetým pedagogem, již řadu let profesorem na VŠMU v Bratislavě, hru na klavír vyučuje i na pražské HAMU. Oceňován je také jeho dlouhodobý přínos při organizování hudebního života na Slovensku. V pondělí dostane možnost setkání s klavíristou Marianem Lapšanským po určitém čase zase pražské publikum, při abonentním večeru rozhlasových symfoniků v Dvořákově síni Rudolfina, a to při Mozartově Klavírním koncertu d moll, s dirigentem Vladimírem Válkem.

„V severnej časti Rimavskej doliny v obkľúčení majestátnych hôr, na križovatke troch ciest do Rimavskej Soboty, Brezna a Muráňa leží malebné mestečko Tisovec s bohatou kultúrnou históriou a stáročnou železiarskou tradíciou…“, dočteme se na webové stránce rodné obce Mariana Lapšanského. Mistře, jak na ni vzpomínáte?

Ako na miesto veľmi šťastného detstva.

Překvapila mě informace, že jste se několik let věnoval také studiu hry na housle. Dařilo se vám? A byla taková zkušenost užitečná?

Husličky mi šli lepšie ako klavír, ale s klavírom som sa mohol viac vyhrať. Na husle som cvičil, na klavíri prehrával napr. aj klavírne výťahy z opier, úpravy symfónií, jednoducho všetko možné, len aby som sa vyhol stupniciam.

Čím zvítězil klavír?

Nevedel som sa vzdať všestrannosti klavíra a na oba nástroje som už neskôr nemal čas.

Musel vás zaujmout na nejvyšší míru, protože jste s ním sklidil bezpočet úspěchů. Prošel jste někdy i obdobím, kdy jste ke klavíru usedal vyloženě nerad?

Všetci máme dni, prípadne obdobia, keď nás práca baví menej. Je to väčšinou vtedy, keď sa nám nedarí. Stačí také obdobie prekonať a zas je všetko v poriadku. Mňa občas prestalo baviť cvičenie, hudba nikdy.

Rozsáhlé je vaše pedagogické působení. Co považujete v práci s mladými interprety za podstatné?

Odkryť a rozvíjať ich osobnosť, ich tvorivosť, ich individuálny prístup. Viesť ich veľmi zavčasu k samostatnosti. Je to úplne nevyhnutný predpoklad pre ich ďalší rozvoj – po skončení štúdií.

Jako manažer se významnou měrou podílíte na chodu mnohých institucí a kulturních podniků. Které z vlastních kroků v této sféře považujete za opravdu zdařilé?

Veľmi užitočné sa stali vo svojej dobe Medzinárodné interpretačné kurzy v Piešťanoch, taká je aj Hummelová klavírna súťaž v Bratislave či Stredoeurópsky festival koncertného umenia v Žiline. Ale aj menšie podujatia – ako festival Musica Nobilis pod Tatrami. Mám radosť, keď ktorákoľvek z týchto akcií sa stane niekomu odrazovým mostíkom pre ďalšiu kariéru. Napr. Peter Schreier objavil Magdalenu Koženú práve na kurzoch v Piešťanoch.

Když jste roku 2004 usedl do křesla generálního ředitele Slovenské filharmonie, nabídl jste post šéfdirigenta Vladimíru Válkovi. Proč padla volba na něj?

Vladimíra Válka som poznal ako výborného dirigenta a vychovávateľa orchestrov, ktorý pozdvihol napr. SOČR na dnešnú veľmi vysokú a aj v zahraničí vysoko rešpektovanú úroveň.

V Bratislavě jste spolupracovali tři sezony, setkáváte se pochopitelně na mnohých jiných pódiích. Vybavíte si ještě, kdy to bylo vůbec poprvé a jaký dojem ve vás tehdy zanechal?

S Mirkom sme sa stretli pred mnohými rokmi – mal som vtedy dva koncerty s Českou filharmóniou – v Piešťanoch dirigoval Válek, v Bratislave Václav Neumann. Obidva koncerty boli pre mňa veľkou inšpiráciou.

Nakolik vám už zmíněná funkce v čele Slovenské filharmonie „svázala ruce pianisty“? Kolik koncertů za rok v současnosti zhruba hrajete?

Musel som hodne ubrať – z počtu koncertov. Nie z cvičenia. Kedysi som len koncertoval – mal som pocit, že som dosť vyťažený. Potom som začal učiť a neskôr aj organizovať rôzne podujatia – a myslel som, že viac sa nedá robiť. Teraz to robím všetko + vediem Slovenskú filharmóniu. Takže čas je veľmi relativný. Pri dobrej organizácii práce mám čas na všetko, čo chcem robiť. Pravda je, že z toho všetkého ma najviac baví hranie. Keď po učení či po práci v SF sadnem ku klavíru, mám naozaj pocit relaxu. Čo bola predtým fráza „moja práca – moje hobby“, je teraz skutočný zážitok.

Se SOČRem tentokrát přednesete Mozartův Koncert č. 20 d moll, proč na něj padla volba?

Mozartova tvorba je jednou z najzásadnejších a najobsažnejších v hudobnej histórii. Pod krásnym zovňajškom sa skrývajú netušené hĺbky. Rád ich objavujem.

Jaká další příjemná vystoupení či nahrávací projekty vás v nadcházejícím období čekají?

Ešte tento mesiac hrám v Krakove Čajkovského Koncert G dur, potom v španielskiej Murcii Griega, teším sa aj na koncerty v Minsku či Istanbule. A teším sa aj na svoju záhradu, lebo vzhľadom na blížiacu sa penziu pokúšam sa urobiť zo seba záhradníka. Hrať sa predsa nedá večne.

Děkujeme za rozhovor!