Mariana Rewerski: Z Buenos Aires až do Prahy

16.12.2009 01:00 Redakce

Letošní pražský Rinaldo Georga Friedricha Händela sklidil nečekaný, ale bezesporu zasloužený ohlas. Zatím všechna jeho představení ve Stavovském divadle byla od jarní premiéry až dosud zcela zaplněna. Kdo tuto inscenaci viděl, tomu přitom určitě utkvěla v paměti představitelka titulní role, argentinská mezzopranistka Mariana Rewerski, do té doby u nás nepříliš známá. Debutovala v polovině devadesátých let ve známém Teatro Colón v Buenos Aires a vystupuje nejen v opeře (například jako Mozartova Dorabella, Massenetova Charlotta či Brittenova Hermina), ale velmi intenzivně se věnuje i interpretaci barokní hudby (především Rameau, Purcell a Cavalli). Spolupracuje přitom s takovými legendami, jako je například William Christie. Zdaleka nejen v pražském Rinaldovi byla Mariana Rewerski v posledních měsících opakovaně k vidění a slyšení i u nás. To byl také hlavní důvod, proč jsme se rozhodli ji vyzpovídat.

Studovala jste nejen zpěv, ale i klavír a dirigování. Proč to všechno najednou? A proč nakonec zvítězil zpěv?

Zpívat a hrát na klavír jsem začala už jako malá holka, obojí bylo přirozenou součástí mého dětství. Stejně tak dirigování jsem začala studovat velmi brzo, vlastně to bylo vedení pěveckého sboru. Mohu řící, že to byla moje první hudební – ale nejenom hudební – škola. Dirigování a skladba, stejně tak jako úpravy aranžmá pro pěvecké sbory, byly součástí mého přirozeného hudebního vývoje. I když pro nedostatek času jsem tyto aktivity už musela zastavit. Když jsem dostudovala hru na klavír, byla jsem už zpěvačkou a měla za sebou debut ve známém operním domě – Teatro Colón v Buenos Aires. Jako milovnici hudby, divadla a poezie se mi zdál zpěv jako úžasný prostředek, kterým můžete všechny vyjádřit současně.

koncert s Collegiem 1704 a dirigentem V.Luksem

Absolvovala jste také pěvecké kurzy u takových legend, jako je Montserrat Caballé, Thomas Hampson a Reri Grist. Co přesně jste si od nich odnesla?

Mistrovské kurzy dávají možnost zaposlouchat se, inspirovat se a naučit se něco od velkých umělců. Když mladý zpěvák začíná svou kariéru, potřebuje často vědět, jak na to. Potřebuje radu a jakési „požehnání“ od někoho, kdo už něčeho dosáhl a ví velmi dobře, co je k úspěchu potřeba. Jsme strašně šťastná, že jsem tyhle lidi mohla potkat, stejně tak jako ty ostatní, kteří třeba nejsou tak slavní, ale dali mi mnoho energie a předali mně svoje zkušenosti a svůj přístup k interpretaci hudby různých stylů a období. Myslím, že to je to nejdůležitější, co jsem se od nich naučila. Každý člověk je individualita a každý umělec má tak právo hledat svoji cestu a vizi hudební interpretace, kterou mu setkání s takovými učiteli může pomoci obohatit.

G.F.Händel: Rinaldo (Praha 2009 – M.Rewerski-Rinaldo, M.Fajtová-Armida)

Zdá se, že poslední dobou čím dál víc tíhnete k barokní hudbě. Je to tak? Pokud ano, proč?

Barokní hudba byla vždy a stále je v mém životě přítomna. Můj první sólový part byl Bachovo Vánoční oratorium, když mi bylo čtrnáct let. V Teatro Colón jsem debutovala s Bachem a Vivaldim, když mi bylo teprve dvacet, a je dost možné, že tahle vystoupení poznamenala můj život natolik, že tito a další barokní autoři budou těmi, ke kterým budu vždycky mít blízko. Jsem ale daleka barokní hudební „specializace“. Zpívám Brittena a Stravinského, Mozarta a Rossiniho, Schuberta, Berga i středověkou hudbu se stejným zalíbením a věřím, že každý druh hudby mě jako umělce může obohatit. A tak i přesto, že barokní hudba je tak bohatá a vzrušující, nemůže nikdy uspokojit všechny moje hudební chutě!

G.F.Händel: Rinaldo (Praha 2009 – M.Rewerski-Rinaldo)

Co říkáte reakcím českého publika při představeních Rinalda? Jsou čeští diváci jiní, než zahraniční publikum při podobných produkcích?

Neuvěřitelný úspěch tohoto titulu je nezbytně výsledkem mnoha faktorů, počínaje hudbou až po to, že Rinaldova hudba je inspirovaná příběhem, jedním z nejvýznamnějších děl barokní literatury, Tassovým Osvobozeným Jeruzalémem. Tasso dával inspiraci hudebníkům po celé jedno století. Jeho dílo je studií o hledání sebe sama, smyslu lidského bytí, citech a pohledu na vlastní budoucnost. Osvobozený Jeruzalém je skvostným historickým spisem, jehož obsah se týká i nás, protože i v dnešní době jde o jednu z nejkrásnějších studií lidských emocí. Měli jsme tu možnost prožít vše prostřednictvím tak citlivých umělců, jakými jsou dirigent Václav Luks a režisérka Louise Moaty a jejich týmy, kteří mají blízko k Händlovi a Tassovi pro jejich hloubku a poetiku. Světla svíček, snové kostýmy a scéna, to všechno pro potěchu oka, divotvorný zvuk vycházející z orchestřiště, barokní gestikulace a také zpěváci, kteří jsou nedílnou součástí projektu, jejich zanícenost, profesionalita, špičkové výkony. Myslím si, že Rinaldo byl úspěšný také proto, že dnešní svět ztratil poetiku a kouzlo a pro mnoho lidí se stal místem, kde je neustále třeba bojovat o přežití. Je to také představení, určené pro citlivé publikum. Jeho záměrem není jen oslnit, ale vzbudit emoce, představivost a naplnit jejich srdce.

G.F.Händel: Rinaldo (Praha 2009 – K.Kněžíková-Almirena, M.Rewerski-Rinaldo)

Se souborem Collegium 1704 a dirigentem Václavem Luksem jste kromě Rinalda spolupracovala i na řadě koncertů. Proč jste si vybrala zrovna je? Nejsou snad v zahraničí podobné orchestry, za kterými byste to měla blíž?

Pokud jde o vzdálenosti, letadla, autobusy, vlaky a zavazadla jsou nedílnou součástí života každého profesionálního hudebníka. Pro mne se staly součástí života velmi brzy, když jsem byla ještě malá holka. Můj první cestovní kufr jsem si balila ještě za pomoci maminky a vyrážela na turné s dětským sborem, ve kterém jsem zpívala… Vy jste řekli to krásné slovo – spolupráce. Ano, je to o spolupráci. Hudba je o spolupráci a v tomto ohledu nemáte na výběr. Collegium 1704 jsem si více než já sama je vybralo mne. Byla to pro mě obrovsky příjemná práce. Václav Luks hledá původní kořeny hudby, kterou hraje, a ty já hledám také. A to nejen ve smyslu historickém, což samozřejmě také. Myslím, když se sama sebe zeptám: Jak se tahle hudba rodí, rodí se z lásky, z pochybností, z radosti, ze smutku, ze strachu, z nenávisti? Co je ten cit, který ji pomáhá na svět? A proč bychom ji měli hrát i nyní? Na tyhle otázky lze odpovědět opět otázkou: Co je smyslem našeho žití na tomto světě a proč tu jsme? To je otázka, na kterou lze odpovědět, stejně tak ale může zůstat tajemstvím. A to je právě to, co dává našemu životu a umění, které tvoříme smysl.

Uslyší vás kromě zatím posledního představení Rinalda těsně před koncem letošního roku české publikum v nejbližší době v něčem dalším?

Od konce roku 2008 jsem byla v Praze stejný počet dnů jako v Paříži, kde bydlím. Praha se stala místem, kde se cítím doma. Těším se z pouta, které jsem si vytvořila k tomuto krásnému městu a jeho lidem. Právě jsem dokončila dlouhou šňůru koncertů v Česku, neboť jsem zpívala nejen v Rinaldovi, ale i na prestižním Pražském jaru, v projektu Hudební most Praha-Drážďany, v Opavě a v Ostravě na Svatováclavském hudebním festivalu. Za chvíli se můj roční pobyt bude chýlit ke konci. Na konci prosince odjedu. Ale těším se, že co nevidět zase přijedu s novou hudbou!

Jaké nové projekty připravujete?

Možná nejzajímavější projekt je role Marthy v opeře Un retour od Oscara Strasnoye, pro festival Aix-en-Provence ve Francii. Tohle je již moje druhá spolupráce se současným a žijícím skladatelem. Být součástí procesu vzniku díla žijícího skladatele je jednou z nejúžasnějších zkušeností, kterou jako hudebník můžete mít. Dá vám to zcela jiný pohled na chápání a interpretaci hudby z minulosti, když víte, že každý hudební skladatel mohl skládat pro zpěváky své doby a psal pro jejich hlas a jejich hudební cítění. To mě fascinuje, protože se tak cítím nedílnou součástí hudební historie i v době, kdy žiji – v současnosti.

Pocházíte z Argentiny. Proč jste odešla do Evropy? Nestýská se vám po vaší rodině?

Po rodině se mi stýská strašně moc. Naštěstí jsou naše vztahy takové, že nám umožňují žít od sebe daleko, aniž bychom tím trpěli přespříliš. Moje rodina se řídí heslem „Co se má stát, se stane“. Vždycky u svých rodičů nacházím podporu a teplo domova, což mi dává sílu pokračovat ve své cestě, i když to znamená dlouhou odloučenost. Navštěvujeme se vzájemně tak často, jak jen mi to moje práce umožňuje. Díky dnešní technice ale můžeme být v kontaktu téměř denně. Rozhodla jsem se vrátit do Evropy po mnoha letech strávených v Argentině. Vždycky jsem chtěla rozšiřovat své možnosti, růst a pracovat na sobě jako člověk a hudebník, poznat nové muzikanty a učitele, studovat novou hudbu. Tak jsem se přihlásila do Operního studia v Curychu, přijela tam až z Buenos Aires zazpívat a vyhrála jsem konkurz. Když jsem se dozvěděla, že mě přijali, vrátila jsem se domů do Buenos Aires a sbalila svůj byt do jednoho velkého zavazadla a evropské dobrodružství začalo. Po té co rok v Curychu – kde jsem měla obrovskou šanci se potkat a zazpívat si s neuvěřitelnými umělci, od kterých jsem se mnoho naučila – skončil, rozhodla jsem se, že zůstanu v Evropě a většinu svého života strávím na této části planety. Občas přijíždím do Argentiny navštívit svou rodinu a samozřejmě také zpívat pro lidi, kteří mě znají od samého počátku mé hudební kariéry.

Děkujeme paní Rewerski za rozhovor a těšíme se zase brzy naviděnou!