Mariusz Kwiecien: S operním zpěvem je to stejné jako se sexem

„Pěvec, jehož jméno je těžké vyslovit, ale jehož je snadné obdivovat…“ – Už jen těchto pár slov Melindy Bargreen v recenzi deníku Seattle Times na tamní inscenaci Dona Giovanniho nejspíš většině operních fanoušků postačí k tomu, aby začali tušit, o kom že je řeč. – „Pohybuje se jako panter a moduluje svůj mocný hlas do nejjemnějších odstínů… Konečně je zde pěvec, díky němuž diváci pochopí, proč má Don Giovanni tak dlouhý katalog svých krásek…“.Za pár dnů čerstvý čtyřicátník Mariusz Kwiecien patří ve světě opery k těm, které netřeba přestavovat. Kdo se s ním jednou v divadle, koncertní síni, ale třeba i jen na DVD či CD seznámil, hned tak nezapomene a touží po tom jej slyšet znovu. Velký nosný baryton temnějšího zabarvení, vyrovnaný ve všech rejstřících, s výtečnými výrazovými schopnostmi, ale i spontaneita vystupování, evidentní herecký talent a taky tvář sympaťáka z něj už delší dobu dělají v jeho oboru jednoho z nejžádanějších sólistů všech předních operních jevišť – od Vídeňské státní opery přes milánskou La Scalu či londýnskou Covent Garden až po Metropolitní operu.

Krakovský rodák a absolvent Varšavské akademie svou kariéru úspěšně buduje už dvě desetiletí. Praha jej má v paměti z jeho vystoupení před dvěma lety ve Smetanově síni Obecního domu, kdy publikum strhnul k ohromným ovacím a mnohým superlativům. Nevšední zážitek má šanci přijít znovu: hned počátkem roku se totiž Mariusz Kwiecien v naší metropoli objeví opět. A zcela jistě bude mít zase vyprodáno…

Ve kterých okamžicích se cítíte v životě nejšťastnější? Je to na jevišti? Nebo ve chvílích, které vůbec nesouvisejí s vaší kariérou? 

Šťastný je silné slovo. Na jevišti pracuji, takže když práce jde dobře, jsem šťastný jako umělec. Ale jen v reálném životě, mimo operní jeviště mohu být šťastný jako člověk. Ty životní skutečně šťastné okamžiky jsou výjimečné, velmi vzácné.

Soudě podle toho, jak si v divadle dokážete užívat role typu Malatesty, s vámi musí být i mimo jeviště docela legrace. Je to tak? Nebo snad zdání klame?

Baví mě dělat komické role, ale mám rád i romantické postavy: Čajkovského Oněgin, Rodrigo v Donu Carlovi nebo Szymanowského král Roger jsou skvělé příklady rolí, které mě baví. Zpíval jsem hodně Dona Giovanniho a belkantové role – včetně Malatesty, a v tom samozřejmě budu pokračovat. Ale teď je to pro mne také ten správný čas na vážnější role.

Jak hodně jste závislý na úspěchu, slávě? Je to pro vás droga, bez níž se neobejdete?

Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že je důležité být známým, být celebritou. Ale teď vím, že to nic neznamená. Opera není rocková hudba. Existuje určitá část publika, která velmi dobře ví, že za našimi úspěchy je velký talent a tvrdá práce. Být celebritou ale vždy neznamená uznání za vaši tvrdou práci, někdy je to spíš o něčem jiném.

Jak hodně jste v současné době vytížený? Kolik představení míváte do měsíce a kolik nabídek musíte odmítat?

Zpívám tak padesát představení ročně. To není mnoho ani málo. Pořád mám dost času na odpočinek a čas, který trávím doma s těmi, co mám rád. Mám teď ve své kariéře takové to dobré období, avšak musím říct, že přespříliš nabídek z operních divadel ve světě nemám, prostě nabídek mám přiměřeně .Výsledkem je můj obsazený kalendář. Mám podepsané smlouvy již pro sezonu 2017-18 a téměř všechny předchozí sezony už mám zcela obsazené.

Které z vašich rolí vám podle vašeho názoru sedí nejvíc? 

Až doposud to byl Don Giovanni a Evžen Oněgin. Teď jsem se přesunul na trochu řekněmě hlasově objemnější repertoár: Král Roger a Rodrigo v Donu Carlosovi je myslím pro mě teď tak akorát. Ovšem Hrabě z Figarovy svatby, Riccardo v Puritánech a Malatesta z Dona Pasquala se mnou zůstanou i při těchto objemnějších rolích ještě po dlouhou dobu. Aspoň doufám.

Máte nějaké sny, co se rolí týče, ke kterým váš hlas zatím ještě nedozrál?

Určitě. V budoucnu bych chtěl zpívat Verdiho Simona Boccanegru a Jaga. A později bych si chtěl alespoň jednou zkusit Scarpiu.

Jak vypadá váš všední den? Kolik času obyčejně věnujete samotné péči o hlas a udržování a zdokonalování pěvecké techniky? Kolik studiu nových rolí?

Snažím se zpívat i když nemusím. Pokud mám zkoušku během dne, zpívám naplno na zkoušce, ne doma. Moje kondice, technika se zlepšuje během zkoušek a představení, a to i tehdy, když se musím potýkat s problémy a nečekanými situacemi. Pokud studuju novou roli, zabere mi to obvykle jeden nebo dva měsíce, učením trávím tak dvě hodiny denně.

 Dokážete prozradit – co se vaší profese týče – vaši Achillovu patu? To, s čím zatím u sebe nejste úplně spokojený?

Operní zpěv je  stejný jako plavání, vaření, řízení auta nebo sex. Můžete to dělat každý den nebo velmi často, ale ne vždy to zvládnete bez problémů. Někdy se budete cítit skvěle a půjde vám to a někdy budete mít nehodu. Některý den se vám vaří skvěle a uděláte skvostné jídlo a další den jídlo, které uvaříte, nestojí za nic a podobně také v sexu nejste vždycky jako Don Juan. Totéž platí o zpěvu. Jsou dny – a není jich úplně málo, kdy můj zpěv není úplně takový, aby se o něm dalo říkat, že to zpívá operní hvězda, i když ostatní dny jsou prostě skvělé a všechno jde hladce.

I přesto, že jste kvůli své profesi – řečeno operním slovníkem – tak trochu Bludným Holanďanem, jste spokojený ve svém soukromí?

Můj soukromý život je je to jediné, na čem mi opravdu záleží. Jsem v něm šťastný a uspokojuje mě. Opera je jen moje práce – dobrodružná a přinášející mi potěšení.

Jaká by byla vaše tři přání, kdybyste potkal kouzelného dědečka?

Mám strašně moc přání, takže neexistuje žádný kouzelník, který by mi je všechny splnil. Nemůžu říct, které z nich je pro mě nejdůležitější, takže to je důvod, proč neřeknu žádné!

Děkuji za rozhovor, přeji hodně úspěchů, pěkných rolí a spokojených diváků a posluchačů!

www.mariuszkwiecien.com

Ptal se Vít Dvořák

Související články


Komentáře “Mariusz Kwiecien: S operním zpěvem je to stejné jako se sexem

Napsat komentář