Mariusz Kwiecień nabízí víc než zpěv

Je mladý, má milý úsměv a krásný hlas a publikum si umí po pár taktech získat na svou stranu. Tak se představil 25. listopadu v Obecním domě polský barytonista Mariusz Kwiecień, vycházející hvězda Metropolitní opery.

Po delší odmlce se v Praze opět konal galavečer z operních árií na nejvyšší úrovni. I když vstupné nebylo levnou záležitostí, Smetanova síň se zcela zaplnila. Mariusz Kwieceń přijel poprvé do Prahy na pozvání agentury Nachtigall Artists, na jediném koncertu vystoupil s orchestrem FOK a mladým polským dirigentem Lukaszem Borowiczem.

Nejprve publikum rozehřál Rossiniho Cavatinou Figara, přednesenou s hereckým šarmem a vtipem, což mu okamžitě zajistilo velké sympatie. Pokračoval árií Hraběte z Mozartovy Figarky, opět s lehkostí a svižnou technikou. Bohužel orchestr tak lehce nepůsobil, občas mu i co do síly zbytečně konkuroval. Symfonické těleso je trochu těžkopádné pro jiskřivé Rossiniho skladby (zazněla předehra a Temporale z Lazebníka a předehra ze Signora Bruschina). Má-li se Rossiniho dynamický motor řítit zrychlujícím tempem do finále, chce to naprosto hladkou čistou souhru, a to je u velkého orchestru samozřejmě těžší.

Naplno se ukázaly kvality Kwiecieńova hlasu teprve v italských áriích Belliniho a Donizettiho (Ah, per sempre z Puritánů a Vien Leonora z Favoritky), které rozezněl velkou energií. Dobře zvládá nízké polohy, ale doslova září v těch vyšších, plných síly. Má příjemné zabarvení hlasu, nezní ostře ani dutě. Jeho bel canto je stylové, avšak bez výrazových manýr, zpívá méně dramaticky než dejme tomu Italové, spíše s přirozeným citem.

Ještě více se mi líbil po přestávce v áriích ruské opery, to byla chvíle ryzí romantiky. Doslova se našel v Oněginovi, ale i v Alekovi od Rachmaninova, árii z méně známé opery tehdy teprve dvacetiletého autora. Kwiecień tuhle hudbu (a řeč) skvěle cítí a umí ty emoce předávat dál do sálu.

Sám o sobě tvrdí, že je lyrický baryton, že by si na dramatickém oboru mohl poškodit hlas. (Faktem je, že párkrát jsem zaslechla v jeho hlase nepatrné zachraptění, snad z únavy?). Poslední dobou však svá slova popírá skutky – v Metropolitní opeře například zpívá Escamilla v Carmen a Marcella v Bohémě. Také na závěr pražského vystoupení nasadil Verdiho – Smrt Posy z Dona Carlose, jako přídavky následovaly jeho oblíbený Don Giovanni a Donizetti (Nápoj lásky a Don Pasqualle). Zatímco k zádumčivé náladě ruských klasiků orchestr přidal Svítání z Musorgského Chovanštiny, Borodina (Ve stepích střední Asie) a slavnostní Polonézu z Oněgina, „italský“ závěr vygradoval do brilance (zvláště svižné tempo Mozarta). Mariusz Kwiecień ukázal, že kromě hudebních zážitků umí rozdávat skvělou náladu v sále, s usměvavým dirigentem Borowiczem se v tom docela dobře doplňovali. Už se těším (pokud to ohlášené „namlouvání“ s Národním divadlem dopadne dobře), až přijede do Stavovského zpívat Dona Giovanniho!

 


Mariusz Kwiecień (baryton)
Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK
Dirigent Lukasz Borowicz
Smetanova síň Obecního domu, 25. listopadu 2010

program:
G. Rossini: Il barbiere di Siviglia
– Overture
– Largo al factotum
– Temporale
W.A.Mozart: Le nozze di Figaro
– Hai gia vinta la causa!- Vedro….
V.Bellini: Norma
-Overture
V.Bellini: I puritáni
– Ah, per sempre…
G.Rossini: Signor Bruschino
– Overture
G.Donizetti: La favorita
Aria Vien Leonora – Cabaletta

– přestávka –

M.P.Musorgskij: Chovanština
-Svítání na řece Moskvě
P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin
-Vy mnie pisali
A.P.Borodin: Ve stepích střední Asie
S.V.Rachmaninov: Aleko
-Cavatina
P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin
– Polonaise
G.Verdi: Don Carlo
– Son io mio Carlo-Per me junto-Io morro

přídavky:
W.A.Mozart: Don Giovanni
-Aria Giovanni
G.Donizetti: Don Pasquale
-Aria Malatesta
G.Donizetti: L´elisir d´amore
– Aria Belcore

Náš rozhovor s barytonistou Mariuszem Kwiecieńem najdete zde
Náš rozhovor s dirigentem Lukaszem Borowiczem najdete zde

Související články


Reakcí (6) “Mariusz Kwiecień nabízí víc než zpěv

  1. Leonora3:
    To je dobra zprava, ze tento svetovy baryton ma prist spievat Dona Giovanniho do Prahy. Predstavenie si nenecham ujst. Bude to urcite inspiracia a velky stimul tahajuci k vykonom aj pre solistov ND, tak ako bol viac nez pred 20 rokmi Sherill Milnes ( a z kratkeho rozhovoru s nim po vystupeni Met in the Parks v New Jersey viem, ako bol nadseny s autentickym prostredim a Leporellom Karla Bermana ).Dufam, ze sa to zaklada viac na pravde, ako i informacie, ktore som dostala z int. magazinu "www.divadlo.cz", kde uvieldi, ze Don Giovanni je jednoaktova opera a Kwiecien sa v roli Giovanniho preslavil v Met. Pokial viem, zrovna tuto rolu tam nespieval (z Mozarta spieval Guglielma v Cosi… a Almavivu a ako Grof Almaviva bol famozny!- predstavenie dirigovane Maestrom Levinom som pred par rokmi videla), taktiez spieval Enrica (detto!)a plno dalsich roli. Takze Kwiecien v Met je nie vychadzajuca , ale ziariva, uznavana a respektovana hviezda. Snad stoji za pripomenutie, ze v Met debutoval v Kati Kabanovej ako Kuligin v r. 1999.
    Myslim, ze prizvat vyznamnych hosti
    do existujucich inscenacii ( i ked Giovanni ma byt podla vyssie uvedenej informacie nove nastudovanie) by bola cesta, ako pozdvihnut operu u nas. Nechcem sa k tomu vracat, ale skusenost s Katou Kabanovou,( ktoru som pred par dnami videla v Brne a nastudovanie chladne jak lad nasho milovaneho, vrucneho Janacka ma vytocilo asi tak ako mnichovske nastudovanie Dona Giovanniho s Kwiecenom, i ked ten v tom bol uplne nevinne, tak ako solisti ND) by mohla otvorit oci tym, co rozhoduju o veciach umeleckych i financnych. Jak som si precitala v tomto blogovom prispevku, listky na koncert s Kwiecienom vobec neboli lacne a predsa koncert bol vypredany. Na Katu sme si do Brna zaistili listky v predstihu za par stoviek v obave, aby na sme na predstavenie dostali. Nakoniec som si na inom blogu precitala, ze sa predavali (alebo dopredavali?) i za 1 korunu!

  2. Milá Leonoro,
    To mne překvapuje, že se Vám Káťa tolik nelíbila a že ji srovnáváte s mnichovským Giovannim, kterého jsme viděli spolu. Můj názor na Káťu si můžete přečíst v recenzi z premiéry, je tam i dost rozsáhlá diskuse, pokud by Vás zajímala (pro její nalezení použijte vyhledávač vpravo nahoře). Jen k tomu lístku za korunu: šlo o speciální reklamní akci NDB, psal jsem o ní minulý týden v závěru své recenze na představení Věc Cage publikované pod názvem Janáček a Cowell atd.

    Kwiecienův koncert byl velmi dobrý, nejvíce se mi líbil v árii z Favoritky a jako Posa. Navíc, jak píše paní Barančicová, z něj vyzařuje nakažlivá energie a dobrá nálada. Že je dobrý herec, jsme se přesvědčili v Mnichově a já před lety i ve Vídni (také DG). FOK se v předehře k Lazebníkovi ještě plně nekoncentroval, ale ta k Bruschinovi už vyšla skvěle.

  3. Leonora3:
    Pavle,
    Wilsova rezia bola studena ako rieka Volha v zime a preto sa mi nepacila. Myslim, ze to bolo priamo proti duchu Janackovej hudby. Janackova zaluba v ruskej literature je mi blizka (taktiez som si presla v mladosti tymto obdobim) a tak na interpretacii ruskych hrdiniek (ked by ich mala menovat bol by to dlhsi zoznam) si dost potrpim. Neznamena to, ze to musi byt zrovna len ta moja predstava, ale mala by z nej citit ta "hluben citova" (ako by povedal Janacek). Ja som ju vo Wilsonovej rezii marne hladala.
    Samozrejme, rezia Dona Giovanniho -v Mnichove bol rezisersky exibicionizmus ineho razenia – ktory valcoval Mozarta inym sposobom, ale i tak by povedala, ze to u Wilsona bola len kultivovanejsia, sofistikovanejsia forma regientheater, kde autor opery je az na druhom mieste (za reziserom) a to akceptovat nechcem a nemozem. Slova Pavla Kohouta zo sobotneho Trilobitu o novej inscenacii Vec Makropulos v MFDnes: "Hezke to bylo, ale pod Wilsonovymi koly zustal Karel Capek" by pozmenila " pod Wilsonovymi koly zustal Leos Janacek".
    P.S. Vasu recenziu Janacek a Cowell
    som citala az potom, co som napisala ten kratky prispevok.

  4. Vyprodaný koncert zdaleka nebyl, v zadní části sálu bylo spousta volných míst. Zřejmě to vzniklo zmatkem pramenícím z přesunutí koncertu ze Státní opery do Obecního domu. Souhlasím s recenzí, že orchestr byl občas až příliš slyšet na úkor sólisty (alespon v zadních řadách). Byl to ale opravdu krásný koncert, který vyvrcholil nádhernými přídavky. Těším se moc i na další koncerty, které budou následovat po Novém roce (Kaufmann, Terfel, Bartolli). Jen nechápu, proč se organizátoři nemohou dohodnout a plánují např. dva skvělé barytonisty na stejný den (20.1. Bryn Terfel a Thomas Hampson, každý jinde, samozřejmě). Rozumí tomu někdo?

    Irena

  5. Já bych se tentokrát pořadatelů zastal – myslím, že byli rádi, že jim na to páni barytonisté vůbec kývli a našli místo ve svých diářích. Představte si, jak Hampsonovi říkáte: heleďte, tohle datum ne, to už máme Terfela, co třeba druhý den?
    Máte pravdu: vyprodáno nebylo ani náhodou, také jsem zaregistroval. Vlastně mne návštěvnost poměrně zklamala.

Napsat komentář