Martina Janková si ráda vychutnává život i mimo operu

20.4.2010 00:00 Redakce

Už prakticky jen za pár dnů se česká, avšak především v Curychu působící sopranistka Martina Janková představí jako Ilia v nové inscenaci opery Wofganga Amadea Mozarta Idomeneo v pražském Stavovském divadle. Řady obdivovatelů této sympatické a velmi vstřícné umělkyně jsou i u nás stále početnější, a to nejnověji po jejím loňském pražskojarním recitálu v Rudolfinu a po podzimním vystoupení na Svatováclavském festivalu v Händlově Vzkříšení, se souborem Collegium 1704.

Sólistkou curyšské opery je Martina Janková už od roku 1998, kde si již velmi záhy získala pověst skvělé, především mozartovské interpretky. S rolemi Zuzanky, Cherubína (Le Nozze di Figaro), Despiny (Cosi fan tutte), Zerliny (Don Giovanni), Paminy (Kouzelná flétna) i Celie (Lucio Silla) je stále častěji zvána na prestižní scény, zpívala je mimo jiné na salcburském festivalu, vídeňských Festwochen, v curyšské opeře a s clevelandským orchestrem v USA. Vedle Mozarta měla úspěch i jako Janáčkova Liška Bystrouška, Verdiho Nanetta (Falstaf), Händlova Angelika (Orlando) a Beethovenova Marzellina (Fidelio, resp. Leonore) v Curychu, Ženevě a v Paříži. Martinu Jankovou do svých produkcí obsazuje řada významných dirigentů, jako John Eliot Gardiner, Nikolaus Harnoncourt, Riccardo Chailly, Simon Rattle, Neville Marriner, Marc Minkowski či Roger Norrington. Je uznávána i jako intepretka klasicistního písňového repertoáru.

Soupis vašeho repertoáru je docela široký, ale při podrobnějším prozkoumání svědčí o tom, že jej vybíráte velmi uvážlivě. Jaká jsou přesně vaše kritéria? Čím se řídíte?

Řídím se tím, co mi můj hlas diktuje: Nejlépe se cítím v baroku a klasicismu, proto dělám spoustu Mozartů, Bachů, Haydnů a podobně.

Jak ve vašem operním, tak i koncertním repertoáru ale není snad jediný současný autor. Vyhýváte se snad současné hudbě? Pokud ano, proč? Nebo to je náhoda, že vás tato hudba zatím míjí?

Současnou hudbu skutečně vnitřně necítím, proto ji nedělám. I když je zvláštní, že třeba v architektuře právě modernu vyhledávám a velice dobře se mi v ní bydlí.

Illiu v Mozartově Idomeneovi, kterou chystáte pro Prahu, jste – pokud se nemýlíme – zatím nikdy nezpívala. Čím je pro vás zajímavá a jak obtížná se vám zdá?

Je nádherné interpretovat řeckou tragedii. Už jako malí jsme s bratrem vyrůstali na Homérově eposech a přímo jsme se kochali řeckou mytologií. Teď ji interpretuji v hudbě, která je velice hluboká a zajímavá právě spojením italských a francouzských prvků.

Jak dlouho se vůbec třeba právě takovou roli, jako je Illia, učíte? Začínáte s ní od prvních taktů nebo se ji učíte napřeskáčku, například od nejtěžších míst po ta nejlehčí? Posloucháte při studiu již existující nahrávky?

Naučím se nejdříve árie, pak ansámbly a nakonec recitativy. Vždy studuji přibližně tři rozdílné kusy najednou, a tak je to hodně na přeskáčku. Koupím si vždy několik nahrávek stejného díla a informuji se tak o různých pojetích. Vyberu si ke své interpretaci ale vždy vlastní cestu dle osobní intuice.

J.Haydn: La fedelta premiata (Filide – Curych 2009)

G.F.Händel: Orlando (Angelica – Curych 2006)

Po letech stálého angažmá a váhání, co dál, jste z celého úvazku v curyšské opeře před nedlouhou dobou odstoupila a vyjednala si jen úvazek částečný. S tím, že svůj čas chcete dělit půl na půl – mezi Curych a zpívání jinde. Jak se vám s odstupem času tento váš krok jeví? Jste zpětně spokojena s tímto svým rozhodnutím?

Jsem naprosto spokojená, mám to privilegium, že mohu trávit 4-5 měsíců v roce v curyšské opeře, kde se setkávám se stejnými dirigenty a režiséry jako na prestižních festivalech, například na tom salcburském, a přitom jsem doma u rodiny a mohu se o tyto požitky dělit. Další část roku pak mohu cestovat a nemusím mít pocit, že o něco přicházím.

Na curyšskou operu jste zatím nedala dopustit. Teď tam ale nastaly zásadní změny ve vedení – nový je šéfidirigent, Daniele Gatti, a ohlášen je také příchod nového ředitele, kterým má stát režisér Andreas Homoki, známý hlavně z berlínské Komické opery. Jak si myslíte, že se curyšská opera promění? Ať už ve směřování repertoáru, v jeho neobvyklé šíři či v doposud nezvykle vysokém počtu premiér?

Andeas Homoki se zmínil, že ze 17-ti premiér se počet sníží na 10-11, zeštíhlí také personál, což se dotkne všech profesí. Také se netají afinitou k soudobé hudbě, takže čekám velké změny. Osobně mi bylo nabídnuto setrvání v angažmá a nyní projednáváme konkrétní formu. Pracovní vztahy s dosavadním šéfem Alexandrem Pereirou nepřeruším, neboť bude opět mým šéfem, tentokráte na salcburském festivalu. Kontakt s mým bývalým hudebním šéfem rovněž neztratím, Franz Welzer –Möst je totiž od letoška šéfem vídeňské Státní opery. Plánujeme uvedení celého mozartovského Da Ponteho cyklu s clevelandským orchestrem v USA, koncerty v Evropě a čeká nás mozartovská premiéra na salcburském festivalu. Náš současný šéfdirigent, Daniele Gatti, u nás provede pouze 1-2 premiéry za rok a věnuje se výlučně Verdimu a Wagnerovi. S Andreasem Homokim pak přijde nový šéfdirigent, Fabio Luisi.

L.Janáček: Příhody lišky Bystroušky (Bystrouška – Curych 2006)

W.A.Mozart: Don Giovanni (Zerlina – Curych 2006)

Co dalšího nového, kromě pražského Idomenea, chystáte?

V příští sezóně přibude do mého mozartovského repertoáru opera Il re pastore, kde právě onoho pastýře – krále ztvárním a korunovat mě bude Alexandr Makedonský v podání Rolanda Villazóna. Kromě dalších Mozartových oper, jako Don Giovanni, Figarova svatba, hraných jak v Curychu, tak USA, budu také na koncertních pódiích zpívat bachovský repertoár a s jeho kantátami bych měla znovu hostovat i na Pražském jaru.

Pražské jaro 2009 (foto I.Malý)

Co váš rodinný život? Cestujete víc, než dřív – netrpí tím vaše rodina? Manžel, syn?

Právě kvůli rodině si uchovávám své stálé angažmá v curyšské opeře a snažím se v současnosti cestovat co nejméně. Vidím, že pevná struktura a známé prostředí je pro mé dítě to nejlepší. Už tak má tři domovy, a proto bych nerada navyšovala jejich počet.

Má váš muž, který se živí v jiném oboru, než vy, pořád tak vřelý vztah k opeře? Stále ho neomrzela? Pokud víme, svého času měl v curyšské opeře dokonce tři abonmá současně…

Můj muž je veliký hudební fanda, což se projevuje velikou podporou,kterou mi poskytuje. Velice ho těší tvůrčí proces příprav jednotlivých provedení. Jeho zájem se projevuje dlouhými každodenními telefonáty, v nichž chce být zpraven o nejnovějším tvůrčím postupu.

W.A.Mozart: Le nozze di Figaro (Zuzanka a E.Schrott jako Figaro – Curych 2007)

W.A.Mozart: Le nozze di Figaro (Cherubín, D.Röschmann jako Hraběnka a D.Damrau jako Zuzanka – Salcburk 2007)

Řada vašich kolegů se opeře věnuje takříkajíc na 110 procent, prakticky na nic jiného jim nezbývá čas. Jak to máte vy? Taky vás vaše profese zcela pohlcuje? Nebo si na jíïné aktivity, zájmy, koníčky, přece jen aspoň občas najdete čas?

Snažím se žít nezaměřena pouze na svou profesi. Ráda si vychutnávám život v širším spektru, samozřejmě preferuji čas strávený s rodinou, nejlépe v přírodě, s našimi zvířátky. Intenzívně pěstuji přátelské vztahy a zbude-li mi čas, jsem náruživý čtenář. Už se moc těším, až malý poodroste a já s ním budu moci znovu objevovat nejkrásnější poklady české literatury, počínaje pohádkami BoženyNěmcové, Hrubína, Čapka, Lady a podobně.

Milá paní Janková, jménem čtenářů Opery Plus děkujeme za rozhovor a těšíme se na setkání s vámi, třeba hned při novém pražském Idomeneovi.

foto L.Neužil

www.martinajankova.com

Komentáře: 4

Khail dne 20.4.2010 v 08:15

Stále dokola a opakovaně: Moc a velmi zajímavý rozhovor. Další výborný. Díky moc. S chutí a obdivem k paní Jankové jsem ho zhltl.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Máchová dne 22.4.2010 v 09:46

Vím, že paní Janková má retrívra, ale (pokud dokážete předat můj dotaz): Zajímalo by mě, jaká další zvířata mají v rodině (píše o nich).
Děkuji moc za zprostředkování odpovědi a paní Jankové přeji vše dobré.
Máchová

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 24.4.2010 v 13:05

Dobrý den paní Máchová,
na Váš dotaz jsme paní Jankovou upozornili, jistě odpoví.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Martina Janková dne 24.4.2010 v 19:28

Samozřejmě:
Ve Švýcarsku máme jen labradorku Eyshu. U rodičů oslíka Muka, kozičky Srnku, Růženku a Heidi, ovčačku Nessy a bernskou salašnickou Barču, kozičku Micku. A nesčetné množství králíčků, slepiček a tři úly včel – to vše již beze jmen.
Srdečně zdravím Martina Janková

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.