Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    9.6.2010 00:00 Redakce

Není to tak dlouho – vlastně jen pár týdnů – co pražské publikum doslova oslnila jako Olympia v novém nastudování Hoffmannových povídek. Offenbachovu hrdinku zvládla suverénně nejen po pěvecké a výrazové stránce, ale i pohybově. Prostě vše v dokonalém souladu. A právě v těchto dnech jsou ve finále její přípravy na další, o poznání ještě náročnější úlohu. Příští pátek mají v historické budově bratislavského Slovenského národního divadla premiéru Belliniho Puritáni, do nichž byla obsazena jako Elvíra.

 

Profesní životopis mladé slovenské sopranistky Martiny Masarykové je poměrně stručný. Zpěv studovala na Konzervatoři v Žilině, na Církevní konzervatoři v Bratislavě a pak – v letech 1999 až 2004 – na bratislavské VŠMU, ve třídě Dagmar Bezačinské. Uspěla při nejedné mezinárodní pěvecké soutěži, mimo jiné v soutěži Mikuláše Schneidera-Trnavského a také Antonína Dvořáka v Karlových Varech (druhá místa), v roce 2001 získala cenu za nejlepší interpretaci koloraturních árií na 9. ročníku mezinárodní pěvecké soutěžě Ady Sari – Festivalu vokálního umění v polském městě Nowy Sacz. Z jejího repertoáru uveďme především Mozartovu Královnu noci, kterou s úspěchem představila nejen v Bratislavě, ale i v Brně a Praze, dále Donizettiho Lindu di Chamounix v banskobystrické opeře a také Straussovu Zerbinettu v SND.

Teď, se zhruba tříměsíčním odstupem, jak vidíte přípravu a výsledek Hoffmannových povídek v Praze? Byla to vaše první Olympie?

Ešte počas štúdia na Vysokej škole múzických umení v Bratislave som spievala áriu Olympie, no ponuku nastudovať celú postavu som dostala až vo vašom pražskom Národnom divadle. Na skúšobný proces veľmi rada spomínam, aj vďaka pohodovej atmosfére aj vďaka celému pracovnému tímu a dobrým kolegom. Myslím, že aj keď ide o nezoškrtanú štvorhodinovú verziu opery, Hoffmannove poviedky sa vydarili, čoho dôkazom je aj bohatá návštevnosť. Pražské publikum ma prekvapilo neobyčajnou srdečnosťou.

J.Offenbach: Hoffmannovy povídky (Olympia – ND Praha – foto H.Smejkalová)

Hodně diváků v Praze jste zaujala nejen pěveckým výkonem, ale i pohybovým ztvárněním Olympie. Bylo to pro vás těžké tyto dvě věci skloubit dohromady? A jak se vám vůbec Olympie zpívá? Je to podle vás těžká role?

Najťažšie z pohybového hľadiska hodnotím státie na špičkách. Spolu s choreografkou p.Hanušovou sme sa o to pokúšali takmer dva mesiace. Na začátku, keď sme si aj s mojou alternantkou Jankou Bernátovou po prvýkrát obuli baletné špičky, bolo nám jasné, že to nebude také jednoduché. Asi najdôležitejšie bolo, že sme nápad hneď nezavrhli, ale povedali sme si, že to vyskúšame a keď to nepôjde tak to jednoducho zrušíme. Cvičky sme si nosili domov a každý deň sme si ich obuli aspoň na desať minút. Ako prvej sa to podarilo Jane a ja už som sa nechcela nechať zahanbiť, a tak som usilovne trénovala.
Pokiaľ som Olympiu spievala len koncertne (bez pridaných koloratur v druhej slohe), nemala som pocit, že je extrémne náročná. Čo sa týka obtiažnosti, myslím, že Kráľovná noci je náročnejšia. No keď som mala skoordinovať pohyb so spevom a k tomu ťažký kostým (sukňu tvorí železná konštrukcia a aj na hlave je ťažký klobúk, z ktorého na záver vystrelia struny), pociťovala som zo začiatku ťažkosti, aj keď športujem a snažím sa udržiavať v kondícii, bola som veľmi udýchaná. Ked´ som bola spokojná so spevom, nevydarili sa mi kroky, ked´ sa podarili kroky, nepáčil sa mi spev… až sa to napokon jeden deň zlomilo a dnes môžem povedať, že sme sa s Olympiou spriatelili…

Co vůbec vy sama považujete za svůj největší dosavadní úspěch? Kterou roli nebo vystoupení? Je to snad Zerbinetta v Ariadně na Naxu v SND?

Ako ste uhádli…? Skutočne za svoj najväčší doterajší úspech považujem Straussovu Zerbinettu. Keď sme hovorili o Olympii alebo Kráľovnej noci, tieto postavy sú vokálne náročné, no speváčka nie je na javisku od začiatku do konca, ale Zerbinetta je niečo ako „beh na dlhé trate…“ Režisér pri predstavení v Bratislave zrušil pauzu, takže opera šla bez prestávky. Žiadnu inú operu som neštudovala tak dlho: Dva roky som sa učila len melódiu , dovtedy sa mi ešte nestalo, aby som sa jeden deň niečo naučila a na druhý deň som si už nič nepamätala…

V současné době připravujete ve Slovenském národním divadle Eviru z Belliniho Puriátů, jejíž premiéra je vlastně už za pár dnů. Je to hodně obtížná role – jak dlouho jste ji připravovala? Máte nějaký vzor pro tuto roli?

Podobne ako pri Olympii, obe Elvírine árie som spievala počas vysokoškolského štúdia, čo dnes pociťujem ako veľký prínos. S korepetíciami som začala koncom marca (hneď ako som sa vrátila z Prahy), a na postave stále pracujem. S pomocou svojho hlasového pedagóga a dirigenta sa snažím stále zdokonaľovať. Ako povedal dirigent Heiko Mathias Förster na jednej zo skúšok: „ belcanto je disciplína a nie improvizácia“. Učím sa, aby koloratúry neboli samoúčelné, ale aby vyjadrovali radosť, smútok, bolesť. V belcatovej oblasti som zatiaľ nováčikom, doteraz som spievala len jednu Donizzettiho operu Linda di Chamounix na festivale Zámocké hry zvolenské. (režírovala Barbara Klimo, dcéra Edity Gruberovej). Stretnutie s pani Gruberovou bolo pre mňa veľmi silným zážitkom, pretože práve ona je pre mňa stelesnením dokonalej speváckej techniky. Naposledy som ju počula spievať minulý rok v Slovenskej filharmónii a jej hlas aj dnes znie neuveriteľne mlado a sviežo.

W.A.Mozart: Kouzelná flétna (Královna noci – SND Bratislava)

Jak budou vypadat vaše následující sezony? Máte dohodnuty nějaké nové role? Nějaká významnější zahraniční vystoupení?

V sučasnosti sa pripravujem na festival v St. Margarethen, kde budem spievať dvanásť predstavení Čarovnej flauty, opäť Kráľovnú noci. (To už bude moja šiesta alebo siedma produkcia) a ponuku na Kráľovnú som dostala aj v divadlách v Rakúsku. Zatiaľ ich mám len prisľúbené, no ešte nie je podpísaná zmluva, takže nebudem konkrétna…

Máte nějaký svůj profesní sen? Vysněnou roli, kterou byste si jednou chtěla zazpívat? Nebo divadlo, kde byste chtěla zpívat?

Môj hlas nie je predurčený na široký repertoár, ale v budúcnosti by som si veľmi rada zaspievala Luciu di Lammermoor alebo Gildu z Rigoletta, tiež Konstanzu z Únosu zo serailu. Zároveň si uvedomujem, že možno mám na tieto postavy ešte trošku času.

Ve vašem profesním životopise máte napsáno, že jste také zpívala pro španělskou i anglickou královskou rodinu. Kdy to bylo a jak k tomu vůbec došlo? Jaké dojmy jste si z toho odnesla?

Oslovila ma kancelária prezidenta po jednom koncerte v Nitre, či by som nechcela účinkovať aj s profesorom Lapšanským na koncerte v Madride v októbri 2007 pre španielsku kráľovskú rodinu. Samozrejme, že som sa veľmi potešila. O rok neskôr pri príležitosti návštevy anglickej kráľovnej na Slovensku sa situácia zopakovala.
Španielsky kráľovský pár je veľmi srdečný, možno aj vďaka južanskému temperamentu, aj napriek prísnemu protokolu si našli čas na neformálne stretnutie po krátkom koncerte. Anglická diplomacia je strohejšia, možno aj preto, že boli hosťami a nie hostiteľmi.

Co prozradíte o svém soukromí? O svých zájmech mimo zpěv? O svojí rodině? Kde vůbec trvale žijete?

Pochádzam z Považskej Bystrice, kde žijú moji rodičia a starší brat s rodinkou. Som rada, ked´ sa mi podarí ich navštíviť aspoň raz za mesiac, hoci len na jeden deň. Ja už pár rokov žijem v Bratislave aj so svojím priateľom.
Okrem spevu som vyštudovala aj taliansky jazyk na UK v Bratislave, taliančinu som vyučovala aj na VŠMU v Bratislave. No spevácke aktivity ma natoľko zamestnali, že v budúcnosti sa budem musieť s taliančinou rozlúčiť. Vo voľnom čase si rada prečítam dobrú taliansku knihu, rada plávam bicyklujem a cvičím jogu.

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať se vám daří.