Máte rádi Brahmse?

Klavírista a dirigent Daniel Barenboim chce pětiminutovými klipy přitáhnout mladé ke klasice
(Der Spiegel – 34/2016 – Joachim Kronsbein)

Klasická hudba dělá lidem radost, ale než k ní dospějí, znamená to dost námahy. Dirigent a klavírista Daniel Barenboim začal hrát na klavír jako malý chlapec v Argentině. Měl vrozený talent, oba rodiče byli učiteli klavíru a u dveří každou chvíli zazvonil nějaký žák, takže syn – jak jednou vyprávěl – si vůbec nedovedl představit, že tam venku v Buenos Aires existují také lidé, kteří na klavír hrát neumějí.

Zdá se, že mu dodnes vadí, když se někdo o klasickou hudbu nezajímá. Daniel Barenboim diriguje všechny velké orchestry světa, ovládá velkou část klavírního repertoáru, je generálním hudebním ředitelem Státní opery v Berlíně, byl hudebním šéfem milánské Scaly, spoluzaložil soubor West-Eastern Divan Orchestra, v němž hráli mladí hudebníci ze všech částí Blízkého Východu, zasazuje se o mír mezi Izraelci a Palestinci, pořádá turné po všech kontinentech. Daniel Barenboim je Mr. Classical Music a muž velkých zásluh.

Nyní založil vlastní YouTube kanál, kde mladým lidem vždy v pěti minutových klipech chce přiblížit klasickou hudbu (poznámka redakce: Opera Plus informovala a první díl přinesla zde). V prvním pořadu (5 Minutes On…) se věnuje 1. klavírnímu koncertu Johannese Brahmse. Proč začíná právě tímto koncertem se nedozvíme. Na co se můžeme těšit příště rovněž nesdělí.

Barenboim hovoří do prázdného prostoru bez publika, působí to sterilně a studeně. Klavírista usedá ke klavíru, obrátí se do kamery, promluví několik slov a začne nečekaně hrát na klavír orchestrální úvod koncertu. Klavírní koncert bez orchestru? Nebylo by lepší začít výklad čistě klavírní skladbou?

Barenboim ukázku přeruší a přejde k tématu sólového klavíru. Mluví o tom, že je to koncert bohatý na kontrasty a jeden z nejkrásnějších z celého klasického repertoáru. To je pravda.

Představí hudební materiál všech tří vět a klip je u konce. Pak ještě maestro zpropaguje vlastní nahrávky díla.

Kdo byl Brahms, čím je tento koncert tak zvláštní, jaké je jeho postavení v hudebních dějinách, proč trvalo skladateli tak dlouho, než ho dokončil, a proč se první uvedení roku 1859 nesetkalo s úspěchem? Nic z toho Daniel Barenboim neprozradí. Působí jako někdo, kdo trochu nevrle odhrne závěs, přikrývající mistrovské dílo, ale zase ho rychle zatáhne a pak doufá, že všichni, kdo dílo zahlédli, už vědí, co s tím. Pět minut pro bitevního koně velké hudební literatury je příliš málo.

Před téměř šedesáti roky začal Leonard Bernstein, tehdejší šéf Newyorských filharmoniků, vykládat klasickou hudbu dětem v Carnegie Hall. Dělal to s právě takovou horlivostí a nadšením, jaké chtěl probudit u mladých posluchačů. Byl báječně připravený, hned napoprvé našel tón, který nebyl žoviální ani namyšlený, a dokonce dokázal svým mladým posluchačům přiblížit Mahlerovu 4. symfonii. Pořad trval většinou něco kolem hodiny. Nikdo, aspoň se to tak zdálo, nebyl do ničeho nucen. Tyto hodinky hudební výchovy byly naštěstí zaznamenány a jsou rovněž na YouTube. Ještě dnes stojí za to je vidět.

P. S. Bernstein uvedl 6. dubna 1962 v Carnegie Hall Brahmsův 1. klavírní koncert s excentrickým klavíristou Glennem Gouldem. Ten večer je legendární. Při zkouškách se Bernstein a Gould nedokázali na interpretaci díla shodnout. Před koncertem dirigent publiku vyložil, v jaké jsou situaci. Suverénně a s humorem. A pak ze sebe oba vydali to nejlepší – pro Brahmse.

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová