Matoušovy pašije v Praze a Drážďanech

Zápisník Jindřicha Bálka (49)

Ve Dvořákově síni Rudolfina zazněly v úterý 15. dubna Matoušovy pašije Johanna Sebastiana Bacha pod taktovkou Václava Lukse. A stejné provedení se zopakovalo v Drážďanech na Bílou sobotu 19. dubna. Slyšet u nás živě Matoušovy pašije je opravdu mimořádná událost. Je to největší Bachovo duchovní dílo. A také skladba, na které si velice zakládal a vložil do ní nejkrásnější chorály protestantské tradice, složil nejkrásnější árie a při zhudebnění textu evangelia stvořil fascinující hudebně dramatické momenty. Ve svém celku, který trvá vždycky nejméně tři hodiny, je to jedno z nejpůsobivějších děl vůbec. A ani profesionální muzikanti se při provádění občas neubrání jistému dojetí. A je to skutečně jedno z největších děl celé křesťanské tradice.

Zároveň toto dílo klade velké nároky na provedení: dva sbory, velký orchestr dělený na dva ansámbly, vynikajícího tenoristu pro part Evangelisty a další čtyři sólisty všech hlasových oborů. Nemám přesnou informaci, kdy se toto dílo v Rudolfinu hrálo, je to ale určitě několik desítek let. Kratší a stručnější Janovy pašije se přece jen slyší častěji. V Praze byl koncert součástí cyklu Hvězdy barokní opery, což je svým způsobem nesmysl: Matoušovy pašije jsou dílo určené pro pašijový týden, a premiéru měly na Velký pátek. V naší sekularizované zemi pořád nemáme Velikonoce v širším povědomí jako svátky duchovní a Velký pátek u nás není ani volný den… A zažít něco z německé tradice provádění tohoto díla může být i jistý šok: hlavně v tom smyslu, s jakou slavnostní vážností se k tomuto dílu přistupuje. Operní prvky by se jistě v Matoušových pašijích našly, ale je to tak svébytné dílo, že má vlastně svou vlastní tradici uvádění.Jedno hvězdné jméno v provedení, na které pořadatelé zvali, tam samozřejmě bylo. Finský tenorista Topi Lehtipuu, který mezi oběma provedeními v pátek účinkoval v Janových pašijích, které Simon Rattle uvedl s Berlínskými filharmoniky v Baden-Badenu, a spolupracuje s nejlepšími dirigenty. Zpíval ten nejdůležitější part Evangelisty velmi dobře, i když jsme zejména z nahrávek Petera Schreiera zvyklí na prožitější a rozezpívanější pojetí. A také nejširší výrazovou škálu. Lethipuu byl střídmější a místy jako by víc recitoval, než zpíval – na vypjatých místech ale přece jen na výraznosti přidal. Je to ovšem menší hlas, než to na nahrávkách vypadá.

Velmi dobře byly ale obsazeny i sólové árie: vynikající byla zejména altistka Sophie Harmsen – závažných altových árií je navíc v partituře největší počet. Velmi se dařilo basistovi Mariánu Krejčíkovi a působivého výrazu dosáhl i tenorista Krystian Adam.Part Ježíše v podání Tobiase Berndta byl možná o něco jednotvárnější, což je ale dáno partiturou. A Berndt převzal v drážďanské repríze i basové árie, kterým přece jen větší výrazová škála chyběla, podobně jako sopranistce Cécile Scheen. Nicméně provedení bylo celkově natolik působivé, že určité jednotlivosti v souhře či v pěveckých partech se daly přehlédnout. Všechny árie jsou navíc doprovázeny sólovými nástroji a Václav Luks se mohl opřít o vysoké kvality všech instrumentalistů. Velmi dobře byly vybrány i všechny malé role při ztvárnění Matoušova evangelia – Petr, Jidáš, Kaifáš, Pilár, Pilátova žena…Zajímavá pak ale je právě rozdílná atmosféra obou provedení. I ta pražská byla poměrně soustředěná, Collegium 1704 má své publikum a je to vidět. Na druhou stranu, u nás se na Matoušovy pašije jde jako na zajímavý koncert. A účinkující si pak odnesli svůj zasloužený potlesk a triumf. V Drážďanech v Annenkirche je atmosféra už půl hodiny před začátkem naprosto soustředěná, pašije se mohou hrát bez obav bez přestávky, jen s krátkým vydechnutím mezi oběma díly. Duchovní atmosféru není třeba dílem navodit, protože v sále už je. Nehledě na to, že drážďanský protestantský kostel, který je co do významu mezi drážďanskými kostely až na čtvrtém pátém místě, má leckde lepší akustiku než Rudolfinum. I když čtyřicet hráčů orchestru a necelých třicet zpěváků se už vešlo jen tak tak. Je zajímavé sledovat publikum, které na těchto pašijích rozumí každému slovu a přesně ví, jaké dílo mají před sebou. A to připomeňme, že Drážďany mají díky Kreuzchoru ještě svou vlastní velkou tradici uvádění Bachových pašijí. Je to důležitá kulturní zkušenost, která člověku trochu opravuje měřítka a nastavuje zrcadlo. Co je u nás jeden vzácný podařený koncert, je za našimi hranicemi vzácná a prožívaná součást duchovního dědictví. A to dědictví pak dovede český soubor a německé publikum nečekaně rychle spojit ve společném naladění. Každému bych takový zážitek doporučil.
Hvězdy barokní opery
Johann Sebastian Bach:
Matoušovy pašije (BWV 244)
Dirigent: Václav Luks
Topi Lehtipuu – Evangelista (tenor)
Céline Scheen (soprán)
Sophie Harmsen (alt)
Krystian Adam (tenor)
Tobias Berndt (bas)
Marian Krejčík (bas)
Collegium 1704
Collegium Vocale 1704
15.dubna 2014 Dvořákova síň, Rudolfinum Praha
19.dubna 2014 Annenkirche Drážďany

www.collegium1704.com

Foto Michal Adamovský