Měl jsem štěstí. 15 let od úmrtí velkého českého tenoristy

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Před patnácti lety, 8. dubna 2001, dotlouklo navždy srdce dobrého člověka a jednoho z nejlepších českých tenoristů druhé poloviny dvacátého století, Jiřího Zahradníčka. Škoda, že tento vzrůstem pomenší, ale svým pěveckým uměním a rozsahem svých interpretačních možností velikán, bývá zapomínán, ačkoli by si zasloužil nemenší pozornost než jeho mediálně známější kolegové.

Jiří Zahradníček (foto archiv)
Jiří Zahradníček (foto archiv)

Jiří Zahradníček se narodil ve východočeském Novém Bydžově 22. listopadu 1923. Vrozený hudební talent a chuť muzicírovat byly mladému Jiřímu vlastní od dětství. Ve svém rodném městě založil vlastní kapelu. Už tehdy se nesporně projevovaly jeho mimořádné přednosti, především jedinečná barva hlasu, jeho síla a průraznost zejména v jasně znějících výškách.

Soukromě se školil u jednoho z nejlepších pedagogů té doby, profesora Vojtěcha Bořivoje Aima, a v roce 1941 se stal členem operního sboru tehdejšího libereckého německého divadla. V roce 1945 patřil k těm, kdo v tomto městě, které se zvolna po odsunu Němců probouzelo k novému aktivnímu životu, zakládali českou profesionální divadelní scénu. Zkušený dirigent Jaromír Žid, který prošel mnohými našimi operními scénami, se stal šéfem opery a pod jeho vedením se v krátké době v Liberci konstituoval ambiciózní mladý soubor, v němž postupně vyzrála řada výborných sólistů. Úspěšný záskok v roli Vaška v Prodané nevěstě přinesl Jiřímu Zahradníčkovi sólistickou smlouvu a brzy následovaly role v širokém žánrovém rozpětí. Jmenujme za všechny alespoň Rudolfa v Pucciniho La bohème, Ernesta v v Donizettiho Donu Pasqualovi, Warnemana v Braniborech v Čechách či Manrica ve Verdiho Trubadúrovi.

B.Smetana: Dvě vdovy - Jiří Zahradníček (Toník) - Liberec 1952 (foto archiv)
B.Smetana: Dvě vdovy – Jiří Zahradníček (Toník), Arnošt Klíma (Mumlal) a Radmila Minářová (Lidka) – Liberec 1952 (foto archiv)

V roce 1953 mění Jiří Zahradníček severní Čechy za Slezsko. V Opavě je v té době analogická situace jako v Liberci. Ve Slezském divadle, jež řídil jeden z našich nejlepších divadelních ředitelů té doby, Vladislav Hamřík, vznikl pod vedením dirigentů Ivo Jiráska a Františka Preislera velmi ambiciózní operní soubor s  podnětnou a zajímavou dramaturgií, jež poskytovala hojnost příležitosti mladým adeptům operního umění. Nikoli náhodou prošla tehdy opavským divadlem řada pozdějších špičkových zpěváků, z tenoristů to vedle Zahradníčka byli například Miroslav Frydlewicz a Oldřich Spisar. Pozoruhodným opavským činem té doby byla například premiéra opery maďarského autora Ference Erkela Bánk bán.

V Opavě nalezl Jiří Zahradníček skvělé možnosti uplatnění. Buffózního Warnemana v Braniborech, s nimž se 3. března 1954 poprvé představil i publiku Národního divadla, záhy vystřídal dramatický Jíra.

B.Smetana: Braniboři v Čechách - Jiří Zahradníček (Jíra) - ND Praha 1984 (foto Oldřich Pernica)
B.Smetana: Braniboři v Čechách – Jiří Zahradníček (Jíra) – ND Praha 1984 (foto Oldřich Pernica)

Ze smetanovských rolí mu zde zpíval například Jeníka v Prodané nevěstě a Lukáše v Hubičce. V Opavě si de facto vytvořil svůj základní repertoár rolí, s nimž později exceloval na mnoha dalších scénách. Během svého opavského působení se dále věnoval svému pěveckému školení pod vedením profesora Josefa Schwarze-Vlasáka. Jeho herecký vývoj ovlivnili nepochybně dva muži, kteří se později stali špičkovými osobnostmi bratislavské Nové scény, režisér Bedřich Kramosil a choreograf Boris Slovák.

Široká škála různorodých opavských rolí byla opravdu úctyhodná, Princ v Rusalce, z německé operní tvorby Florestan v Beethovenově Fideliovi, Max ve Weberově Čarostřelci a mimořádně náročná role Pedra v d’Albertově Nížině, z tvorby francouzské titulní role v Offenbachových Hoffmannových povídkách, Gounodův Faust a Don José v Bizetově Carmen. Stálicemi v jeho repertoáru se stávají rovněž Heřman v Čajkovského Pikové dámě a Lenskij v Evženu Oněginovi. A především je nezbytné se zmínit o repertoáru, který byl jeho hlasovému naturelu velice blízký, italské opeře, kde vedle Vévody z Verdiho Rigoletta a krále Richarda z Maškarního plesu doslova zazářil v jedné z nejobtížnějších tenorových rolí světového repertoáru, v titulní roli Rossiniho opery Hrabě Ory.

V roce 1958 ředitel Vladislav Hamšík, který mezitím vyměnil opavské divadlo za Státní divadlo v Ostravě, jmenoval šéfem ostravské opery jednoho z nejvýznamnějších představitelů tehdejší velmi nadějné dirigentské generace, propagátora moderní tvorby a výtečného znalce Janáčkova díla, Bohumila Gregora. Gregor přivádí do Ostravy řadu mladých perspektivních sólistů, mezi kterými je i Jiří Zahradníček.

V.Kašlík: Krakatit - Jiří Zahradníček (Inženýr Prokop) - Ostrava 1961 (foto archiv)
V.Kašlík: Krakatit – Jiří Zahradníček (Inženýr Prokop) – Ostrava 1961 (foto archiv)

Pod Gregorovým cílevědomým a citlivým vedením umělecký vývoj Jiřího Zahradníčka kulminuje. V Ostravě se stává onou skutečně jedinečnou osobností československé operní scény. K jejímu formování přispívá i režijní práce Ilji Hylase, který jako bývalý zkušený operní sólista jednoznačně poznal Zahradníčkovy herecké možnosti a dokázal je rozvíjet. Vedle tandemu tvůrců Gregor-Hylas, kteří byli pamětníky krátké, leč mimořádné éry Velké opery 5. května, zde působila dvojce mladých perspektivních dirigentů Františka Vajnara a Jana Štycha a mladý, velmi talentovaný režisér Miloslav Nekvasil. Pod tímto vedením se ostravská opera stala jedním z našich předních operních souborů a vysoce se na tom podílel a také profitoval i Jiří Zahradníček.

Dále si rozšířil svůj již tak mimořádně rozsáhlý repertoár ztvárněných rolí. Z verdiovských postav přibyl Don Carlos a Arrigo v Sicilských nešporách, poprvé se setkal s dílem Richarda Wagnera (Lohengrin a Walter Stolzing v Mistrech pěvcích norimberských).

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Měl jsem štěstí. 15 let od úmrtí velkého českého tenoristy

  1. Jiří Zahradníček byl nejen fenomenálním tenoristou (i ve srovnání s mnohými současnými tzv. „světovými“ jmény), ale i skvělým kamarádem, společníkem, vypravěčem. Rád vzpomínal na mnohé své životní a umělecké příhody. Turandot v Bratislavě premiéroval s legendární fenomenální hvězdou Hanou Svobodovou-Janků, o níž dnes málokdo ví. V Budapešti s ním „začínala“ v téže roli slavná Eva Márton. Zahradníček zpíval v Bratislavě i Tannhäusera! a v ČRo natočil s další naší megahvězdou Ludmilou Dvořákovou vysoce náročný duet z Wagnerova Siegfrieda. Husarským kouskem bylo účinkování v jedné z velkých tenorových rolí (snad Maškarní ples?)odpoledne v Bratislavě, přejezd připraveným taxi do Brna a tam již výše zmíněné „Prase“ v Honnegerově Johance z Arcu.
    Do svých 76 let účinkoval na různých operních a operetních večerech po celé republice. Na koncertech bez jakýchkoliv problémů zpíval nejobtížnější árie z operet F. Lehára, Josého z Carmen, Prince, Kalafa, Cavaradossiho, Vévodu-Rigoletto i Rudolfa! z Bohémy.
    Pokud je mi známo, posledním jeho divadelním představením bylo pohostinské vystoupení na scéně Slezského divadla v Opavě v roli Cania (Komedianti). Zcela suverénní vyzrálý výkon, bouřlivě aplaudovaný opavským publikem, byl na den přesně důstojnou oslavou jeho
    75. narozenin!!! Mistrovi Jiřímu Zahradníčkovi mnoho vděčných vzpomínek!

Napsat komentář