Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Poslední inscenace Dona Giovanniho v režii Švýcarky Marthy Keller se v Metropolitní opeře příliš dlouho neudržela. Hrála se pouhých pět let, naposledy na jaře 2009 – bez zajímavosti přitom není, že v částečně shodném obsazení, jako nejnovější premiéra tohoto titulu v polovině letošního října; i při předloňské derniéře byla Donnou Elvírou Barbara Frittoli, Masettem Joshua Bloom a Donem Giovannim Peter Mattei (tentokrát ovšem švédský barytonista zaskakoval za zraněného Mariusze Kwiecieně). Od nového nastudování Mozartovy „opery oper“ si vedení newyorské Met evidentně slibovalo především úspěšnější jevištní podobu, když to minulé příliš nezaujalo. Bohužel, tento hlavní důvod zůstal zcela nenaplněn. Zatímco po hudební stránce ani tomuto Giovannimu nelze prakticky nic zásadnějšího vytknout, jeho režie je nenápaditá, nudná, tuctová.
Devětačtyřicetiletý britský herec a posléze uznávaný činoherní a také muzikálový režisér Michael Grandage je držitelem nejednoho ocenění. Nováčkem není ani v opeře – má za sebou Pucciniho Madamu Butterfly v Houstonu či Brittenova Billyho Budda v Glyndebourne (nedávno uvedeného francouzským televizním kanálem Mezzo), tam má příští rok nastudovat i Figarovu svatbu. V Grandageho Donu Giovannim z Met je ovšem režijní invence pramálo, příliš mu tentokrát nepomohla ani poněkud stereotypní scéna jeho kmenového spolupracovníka Christophera Oramy (taktéž autora precizně vypracovaných kostýmů). Prakticky jediné, co dokázalo v často nudně se vlekoucím bezmála čtyřhodinovém představení aspoň trochu zaujmout, bylo rozehrání rejstříkové árie Leporella ženami v okolních oknech a pak nápadité aranžmá scény pod balkónem Elvíry. Až trapně (možná díky blízkým záběrům kamer) naopak vyšly některé intimnější herecké akce (třeba hned zkraje osahávání Donny Anny Giovannim), zmnohonásobení postavy Komtura v závěru působilo trochu jako z jiného představení a samotný jistě skvěle technicky provedený pyrotechnický efekt propadnutí svůdníka do pekel už výsledný dojem zachránit pochopitelně nemohl.
Pro Mariusze Kwiecieně bylo kamerami snímané představení (po již zmíněném odřeknutí premiéry) teprve druhou reprízou této inscenace, kterou zpíval. A zpíval samozřejmě skvěle (třeba parádně vystřižená šampaňská árie!), o tom není třeba pochybovat. Ovšem (nejen operní) divadlo je občas zrádné a na jevišti prostě vše nefunguje a nevyzní tak, jak by mělo. Ona pozoruhodná chemie divadelní magie bohužel nezafungovala ani tentokrát – tomuto Giovannimu chybělo charisma, kouzlo osobnosti, neodolatelnost svůdce, propracovanost psychiky a vlastně i věrohodnost jeho erotického požitkářství. Bohužel. Kwiecien měl možná „smůlu“ i v tom, že dostal tak skvělé partnery – především Luca Pisaroni jako Leporello byl po všech stránkách přímo skvostný, stačí si jen vzpomenout třeba na jeho vokálně výrazové etudy v závěrečném scéně během večeře. Leporello (kterého zpíval i v Glyndebourne s naším Jakubem Hrůšou) je po Figarovi (ale i Hraběti) další parádní rolí tohoto sympatického Venezuelana, vyrostlého v Itálii. Také druhý basbarytonista, Australan Joshua Bloom jako Masetto nezklamal (v repertoáru má i Leporella), ve výtečné formě se předvedl Ramón Vargas jako Don Ottavio. Velmi vyrovnané bylo i dámské obsazení – a to jak lotyšská sopranistka Marina Rebeka coby technicky i výrazově výborná vnitřně rozpolcená Donna Anna (byla v ní k vidění i v Deutsche Oper, kde zanedlouho představí i svoji Traviatu), tak i stále skvělá Barbara Frittoli (jen málokdy je Donna Elvíra v sebeobelhávání sebe sama tak věrohodná), přesvědčivá v naivitě Zerliny byla mladá nadějná německá sopranistka Mojca Erdmann, spolehlivý Štefan Kocán jako Komtur.
Sentiment stranou, nový šéfdirigent Metropolitní opery Fabio Luisi byl v čele orchestru určitě rovnocennou náhradou Jamese Levina, po precizně propracovaném, spíše dramatičtějším pojetí Giovanniho (působivé kontrasty už samotné předehře, úžasně vedené ansámbly, evidentní respektování potřeb zpěváků ) se lze těšit i na jeho Siegfrieda hned příští týden. Právě zpěváky a špičkové hudební nastudování lze označit jako hlavní devízu tohoto Giovanniho i jako důvod, proč určitě stálo vydržet až do konce.
Pochvalu tentokrát (alespoň ve Village Cinemas na pražském Smíchově) zaslouží zvuková stránka přenosu (i když si nešlo nevšimnout obtížnější zvukové snímatelnosti a tudíž určité tónové nevyrovnanosti ve scénách, kdy sólisté zpívali z pater dekorace), obrazová režie se při komunikaci s kameramany neubránila několika chybám. Obdiv i po šesti desetiletí je třeba vyslovit českému překladu titulů, pořízenému někdejším tenoristou pražského ND Rudolfem Vonáskem.
Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Fabio Luisi
Režie: Michael Grandage
Scéna a kostýmy: Christopher Oram
Světla: Paule Constable
Choreografie Ben Wright
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Harpsichord Continuo: Fabio Luisi
Mandolin Solo: Joyce Rasmussen Balint
Premiéra 13.října 2011 The Metropolitan Opera New York
Met – Live in HD 29.10.2011
Don Giovanni – Mariusz Kwiecien
Donna Anna – Marina Rebeka
Don Ottavio – Ramón Vargas
Donna Elvira – Barbara Frittoli
Leporello – Luca Pisaroni
Zerlina – Mojca Erdmann
Masetto – Joshua Bloom
Commendatore – Štefan Kocán
Související články
- Glosa: (Nejen) Don Giovanni v Plzni aneb Kdo má pravdu?
- Donu Giovannimu plzeňská modernizace nesluší
- Masettem v Covent Garden aneb Londýnská abeceda Adama Plachetky
Komentáře: 31
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
24. května 1912 se narodila australská sopranistka Joan HAMMOND (+26.11.1996)
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Ačkoli jsem příznivcem tradičního inscenačního pojetí, tentokrát se mi režie rovněž zdála poněkud nenápaditá. Nicméně rozhodně nemohu tvrdit, že by se pro mne představení "vleklo", protože jeho jeho hudební stránka mne strhla. Slabší pěvecké výkony by však podobnou inscenaci mohly učinit opravdu vleklou a nudnou.
minuly rok spieval Ottavia v Met Slovak Pavol Brslik(Breslik)a tento Komtura zas Slovak Stefan Kocan!!!!myslim,ze mame byt na co pravom hrdi :))))Bravi!!!!
Divadlo je od slova dívat a včera se skoro nebylo dívat na co. Hudebně výborné, ale skutečně nesmírně nudné. E.
Kwiecien nás zklamal, moc jsme se na něj po Pasqualovi těšili, ale nebylo to ono. Mattei byl fantastický Figaro v Lazebníkovi, asi byl jako Giovanni lepší. A ta samotná inscenace byla rozvleklá, žádný nápad, nic…
Co jste čekali? Podívejte se na recenze co vyšly i v Americe, taky nic moc.
Nechápal jsem, proč MET znovu nastudovala Giovanniho a právě takto. Připadal jsem si, jako by se čas vrátil o padesát let zpátky, ostatně Kašlíkova Giovanniho z tehdejšího Tylova divadla považuji za mnohem modernější inscenaci. Patrně v MET nesledují, jak se dnes opery ve světě inscenují.
Ale aspoň všichni výborně zpívali a Fabio Luisi skvěle – s ohromným citem pro dramatiku díla – dirigoval. A to také není málo!
Přenos jsem neviděla, ale podle fotografií si inscenaci dovedu představit (skolený komtur, Ottavio a Anna, katalogová árie, ples) – to je ovšem známka tradice a kvality. Co byste vlastně od DG očekávali – kromě interpretační úrövně? Giovanního, jak si s Leporellem píchají herák, Annu, vězněnou komturem ve sklepě ve stylu Fritzl, nebo promiskuitní mrchu, která to vlastně s Giovannim ve skutečnosti táhne a z Ottavia dělá celé představení hňupa – co tedy, aby vás to "bavilo" ?? Jestli chcete nějaké "vzrůšo", pokud vám požitek neposkytne samotná hudba, pak nevyhledávajte operu.
Pak doporučuji navštěvovat raději muzikály, kde je nějaká akce, třeba kotrmelce apod., to je jistě zábavnější.
Luisi hral také na cembalo. Bravo Maestro!
Luisiho pojetí bylo sice méně subtilní ale poměrům metropolitní opery asi adekvátní, ještě by chtělo posoudit v reálu. To co bylo slyšet v kině ale byla fakt paráda!
Asi nejlepší výkon večera podala Marina Rebeka. Moooc pěkný hlas!
Dočkáme se Rebeky v ČR?
Opět se ukázalo, jak pomalu se Metropolitní mění na operní divadlo s velkým O. Tradiční režie, která si sedala na zadek víc, než je obyvklé (u Dona G. jsme schopni vydržet mnoho) vskutku tuto operní scénu neposune nikam. Rozhodně ne mezi TOP operních divadel světa. Ani tradiční argument, že inscenace v Met jsou poplatné požadavkům amerického publika zde neobstojí. A také to, že ač byly výkony pěvecké i hudební nadmíru skvělé, divadlo je komplexní umění a inscenace jim udělala medvědí službu.
Nevím, proř by Don Giovanní měl být inscenován "moderně". Partitura předepisuje jasně: Sevilla, konec 18. století.
Tak v čem je problém?
Nemusí být moderní, ale reýie musí být zajímavá. Zklamal mě docela Kocán. Na Komtura nemá moc vhodný hlas. Vargas byl skvělý. I ve Stavovském se pořád inscenace střídají a ne a ne se trefit. Docela zajímavá byla inscenace z devadesátých let. Nebyla nikterak moderní, ale měla šmrnc. Už nevím, kdo ji tenkrát dělal.
Zažila jsem mnoho Giovanniů, ale žádný se mi takto nevlekl. Bylo vidět, jak je dobrá režie potřebná. Není to o scéně, ale o režii. Ta musí ději pomáhat, objevovat skryté a nevyslovené. V tomhle případě děj spíše ubíjela. Pěvecké výkony dobré. Asi mě také nejvíc zaujala M. Rebeka
Zial na Slovensku po roku iba v Bratislave su prenosy z Met….Som sice viacmenej konzervativny, napriek tomu sa mi pacilo predstavenie DG v Deutsche Oper v Berline, mozno aj pre brilantný výkon dvojice dArcangelo-Esposito , viac nez tohtorocny DG vo Viedni, DG v Baden-Badene malo sice hviezdne obsadenie ale ako koncertne predvedenie je neporovnatelne
Nuda nuda nuda :-(((
K technické stránce přenosu ve Světozoru: jedna velká katastrofa – kvantita neznamená kvalitu. Již několikrát bylo napsáno, že s reálným zvukem orchestru nemá reprodukce v kině nic společného, což je u tak skvělé hudby velká škoda. Jsem stále překvapen, že sál je vyprodán, přitom cena 500 Kč je nehorázná. Občas se hluk, který zvukový filtr propouštěl, nedal ani vydržet. Ale magie přímého přenosu z MET stále funguje. Zajímalo by mě, jestli je zvuk ve Village Cinemas o tolik lepší? A např. ukázka ze Siegfrieda byla alespoň stereo, nebo je to všude stejný zvukový guláš? Díky.
To je zajímavé, že navzdory těm častým stížnostem na sílu zvuku s tím zřejmě nikdo nic nedělá. Organizátora to zřejmě nezajímá. Zvláštní…
My byli u Anděla a tam byl zvuk velmi dobrý, je to asi kino od kina jiné. Jediné, co už ale bylo slyšet i při Boleně, je jakýsi šum v tichých místech, který ale po okamžiku zmizí. Jako když kolem vás něklde hodně v dáli projede auto.
Vážený anonymní z 30. října 19.02. Mohl byste prosím napsat, která PARTITURA Mozartova Dona Giovanniho předepisuje „Sevilla, konec 18. Století“? Díval jsem se na faksimile původních partitur (online samozřejmě) a žádný takový údaj v nich není. Nejsou tam žádné scénické poznámky. Naopak na titulní stránce nejstarších LIBRET se dočteme: La scena si finge in una citta della Spagna. Takže žádná Sevilla, žádné 18. století. Můžete si to ověřit na odkazu http://dme.mozarteum.at/DME/nma/nma_cont.php?vsep=69&gen=kb&p1=-99&l=1
Je to dokonce pochopitelné. Don Giovanni – Don Juan (!) pro Mozartovo publikum nebyl současník, ale historická a literární postava. Tirso de Molina o něm napsal hru v první polovině 17. století a i ta se odehrává ve století 14. Pravda je, že děj se u něj odehrává v Seville.
Já jsem viděl hodně inscenací Giovanniho, včetně oné výrazné z r.1970 pod taktovkou Krombholce.v Tylově divadle. Ano, některé výkony mužských rolí jako Bermanův Leporello, Žídek i Švehla jako Ottavio i tehdy debut V.Zítka – jeví se mi srovnatelné z MET, Berman ba i lepší. Ale, jak by obstáli v tom velkém prostoru nosností hlasu, to neposoudím. Dona Anna byla už tehdy slabší, trpěl jsem při arii posledního dějství, jmenovat nebudu. Hudebně pěvecky ženské obtížné role skvělé, pěvecky brilantní Ottavio Vargase, hlavní partie výborná, ale tady jsem čekal víc..Snad i tím, že poloha Juana sedne víc basům, pro barytony lyrického typu je moc pohodlná / slavná šampaňská arie jen do es, kdo nemá jadrně znělou hlubší polohu, zdá se méně průrazný/. Prostě já viděl a slyšel C.Siepiho a při vší úctě jeho rozměr Polák prostě neměl, zvukově ani výrazově
K předešlému svému komentáři jen dodám, že mě tradiční režie nijak nevadila, ba naopak, zejména u Mozarta čekám hudebně pěveckou brilanci, včetně pěveckého výrazu, nechodím na Mozarta kvůli ději a nějakému rádoby režijnímu výkladu.. A pěvecky ani hedebně jsem zklamán nebyl, natož abych se nudil! Jen Berman jako Leporello se mně jevil celkově výraznější -.s dodatkem, že ale nevím, jak by se ryze zvukově prosadil v prostorách MET.
Možná marně pak očekávám rozměr Siepiho hlasově i výrazově, ale i herecky.
Upřímně řečeno, po recitálu ve Smetanově síni jsem neměl dojem, že Mariusz Kwiecien, ač jistě skvělý zpěvák, je ten, kterého musím vidět právě v této roli. To si radši počkám na živého Adama Plachetku za pár týdnů, ten mé představě DG odpovídá daleko lépe. A v MET by si měli pospíšit, aby měl kalendáři místo :-) mb
Ale vždyť v Donu Pasqualovi byl Kwiecien tak báječný, nerozumím tomu, proč to tentokrát skutečně nebylo ono:-(
Proč byl Kwiecien lepší Malatesta? Ano, tam byl opravdu famózní! Už jsem to naznačil v předešlém příspěvku. Giovanni má basovou či basbarytonovou polohu.Obvykle do d, občas es, nejvýš e, krom nepovinného g v okamžiku smrti/Kwiecien ono géčko volil/. Malatesta je lyrický výškový baryton, obdobně jako Rossiniho Figaro či Verdiho Renato i Rigoletto aj. Hlas se.plně rozezní v tzv.vrchní kvartě rozsahu,kde se hlas dostane.do oblasti krytých tónů, oněch krásně plných,koncentrovaných. A v Juanovi se baryton této oblasti jen trochu a občas dotkne.To činí dojem menší průbojnosti, na rozdíl od Malatesty.Kritička sice šampaňskou označila za skvostnou,nemyslím. To vrcholové es je pro Kwicsina prostě málo,jemu tam začíná ona vrchní kvarta, chce to krýt, ale ono to ještě krýt moc nejde, na rozdíl od basu. Ostatně i publikum to vycítilo, na rozdíl od Vargase, kdy po obou obtížných ariích Ottavia správně vřelo. Kwiecien ale k závěru tento polohový handicap role vyrovnával a propojení do hrudního rejstříku bylo znatelně výraznější a hlas zněl bohatěji.
Hlas je denodenně jiný. Nelze si myslet, že někdo zpívá každý den stejně. To byl asi ten důvod.
Don Giovanni není role pro M.Kwiecziena, to není typ eroticky chtivého svůdníka, spíš takového domácího mazlíčka:-) Dalo se to čekat.
Žádný hlas nemůže být každý den tak jiný, aby se tím dalo zdůvodnit, proč v jedné roli zazáří a vdruhé docela propadne. Ani nás Kwiecien jako Don Giovanni neuchvátil.
Neobhajuji Kwiciene, ale lidský hlas je opravdu citlivý nástroj. Citlivý na cokoliv i na malé podněty. Třeba klimatizaci v letadle, vlhkost vzduchu. Jeden den skvělý výkon, druhý večer to není ono. Je to lidský hlas, tedy živý orgán.
Recenze v US tisku a na internetu moc příznivě nedopadly. Tipuji životnost toho DG tak ještě pro příští sezónu. Totéž platí i Sigfriedovi. Škoda.