Mezi vlastní přišel, ale vlastní ho nepřijali. Řecké pašije ve Štýrském Hradci

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Opernímu dílu Bohuslava Martinů v čele s JuliettouŘeckými pašijemi se v posledních letech či desetiletích na zahraničních operních scénách daří, a to oprávněně. Květnové berlínské nastudování Julietty aneb Snáře s Magdalenou Koženou a Rolandem Villazónem pod taktovkou Daniela Barenboima je ve Státní opeře v Schillerově divadle očekáváno jako prvořadá událost německé operní sezony. Ve srovnání s frekvencí uvádění Martinů velkých operních kompozic na českých scénách se v relativně krátkém čase vrátili k Řeckým pašijím rakouští inscenátoři. Tentokrát ovšem nikoliv v mimořádných souvislostech festivalových, jako tomu bylo v roce 1999 v Bregenz, ale v rámci běžné operní sezony ve Štýrském Hradci, jehož operní soubor v čele s hudebním ředitelem Dirkem Kaftanem nedá na českou operní tvorbu zjevně dopustit (Janáčkova Její pastorkyňa s Alešem Brisceinem byla zveřejněna i jako komerční CD). Idea nastudovat uprostřed předvelikonočního postu Martinů Řecké pašije ovšem neuzrála v Kaftanově mysli: „Řecké pašije mi strčila pod nos Nora Schmid a okamžitě jsem byl uchvácen dílem, námětem i hudbou.“

B.Martinů: Die Griechische Passion - Markus Butter (Fotis), Wilfried Zelinka (Grigoris), Chor der Oper Graz - Oper 2016 (foto © Werner Kmetitsch)
B. Martinů: Die Griechische Passion – Markus Butter (Fotis), Wilfried Zelinka (Grigoris), Chor der Oper Graz – Oper 2016 (foto © Werner Kmetitsch)

Zahraniční inscenátoři včetně těch štýrskohradeckých netrpí vůči českému opernímu kánonu skrupulemi, a tak se rozhodli nikoliv pro častěji uváděnou a zfilmovanou druhou verzi (1957–1959), ale pro verzi první (1954/1956–1957), londýnskou, zamítnutou Královskou operou Covent Garden, rekonstruovanou Alešem Březinou a v roce 1999 uvedenou za řízení Ulfa Schirmera na festivalu v Bregenz. Vedle archaického blízkovýchodního melosu rituální hudby a vášnivých výbuchů individuálních a kolektivních emocí to byla právě původní kaleidoskopická podoba díla, která inscenátory tak lákala. A ačkoliv se zapřísahali, že aktuální dění na jihorakouské hranici a ve vnitrozemí našich jižních sousedů nemělo na inscenační tvar díla žádný vliv, švýcarský režisér Lorenzo Fioroni je nikoliv rozklenul, ale doslova jako ostrou ocelovou strunu napjal mezi třemi póly: tradičními pašijovými hrami jižních, německy mluvících zemí, konzervativním světem rakouské společnosti mimo Vídeň a utečeneckou vlnou. S tou má Štýrský Hradec a jeho okolí vlastní zkušenosti nejpozději od dob války v bývalé Jugoslávii, o žhavé současnosti nemluvě (žebraví muzikanti a Cikáni si ve Štýrském Hradci v opeře zahráli v krátkém čase již podruhé – naposledy jsem je viděl v politicky nekorektním nastudování Offenbachovy komické opery Rytíř Modrovous festivalem Styriarte s Nikolausem Harnoncourtem za dirigentským pultem). Že si inscenátoři odvoláváním se na obecná lidská témata a zapíráním současných inspirací poněkud protiřečili, doložila přidaná postava vypravěče, který pro jistotu děj komentoval v angličtině s blízkovýchodním akcentem. Během večera jsem kolikrát pomyslel na publikum, které do posledního místa zaplnilo hlediště během třetí reprízy (17. března 2016, premiéra 5. března 2016) a jemuž by při volbě mladší autorovy verze byla poskytnuta alespoň občasná útěcha v lyrických pasážích pozdního Martinů. Inscenátoři se ovšem rozhodli předložit publiku – velmi mladému publiku! – dílo, které nemohlo být v geografických a chronologických souřadnicích aktuálnější. Pálilo na hrudi, řezalo v srdci a bodalo do očí, jak bylo obnaženo na kost a štípalo ostrým světlem neonů nad scénou.

B.Martinů: Die Griechische Passion - Wilfried Zelinka (Grigoris), Tino Sekay (Ladas), Rolf Romei (Manolios) - Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)
B. Martinů: Die Griechische Passion – Wilfried Zelinka (Grigoris), Tino Sekay (Ladas), Rolf Romei (Manolios) – Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)

V hledišti se ještě ani nesetmělo a již se na scénu trousili dvojníci počestných obyvatel Štýrského Hradce. Hltavě se cpali fastfoodovými laskominami, uctivě se zdravili a bezbřeze žvanili, než se s úderem zvonů na prázdné scéně s pohyblivou konstrukcí lešení a předimenzovaným balvanem v pozadí, který nahrazoval skalnaté pahorky Sarakiny nad Kazantzakisovým a Martinů Likovrisi, objevili hlavní aktéři Velikonoc, vytržených z jakýchkoliv náznaků dovolenkové atmosféry ostrovního Řecka a přenesených do odkouzlené reality rakouské současnosti. Chorál je spíše skandován a rozdělování úloh v pašijových hrách napřesrok je kombinací karbanické scény a nejapných českých losovaček. Už jen pohled na úřednicky úlisného římskokatolického, nikoliv ortodoxního kněze Grigorise se zálibou v haute couture (Wilfried Zelinka) dává tušit, že mu nejde o Boha a víru, ale o dominanci v místní komunitě. Někteří pašijoví aktéři o své role stojí, jiní – jako plavovlasý Manolios s vlasy do culíku švýcarského tenoristy Rolfa Romei (další skvělý švýcarský tenorista vedle Maura Petera a Bernarda Richtera) – jsou jejich přidělením zaskočeni.

B.Martinů: Die Griechische Passion - Rolf Romei (Manolios), Dshamilja Kaiser (Kateřina) - Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)
B. Martinů: Die Griechische Passion – Rolf Romei (Manolios), Dshamilja Kaiser (Kateřina) – Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)

Vše stvrzují úřednické podpisy závazku vystoupit v příštích pašijových hrách, do nichž je obsazena i místní prostitutka Kateřina. Mnou navštíveného večera ji neztvárnila Dshamilja Kaiser, ale za indisponovanou titulní hrdinku na poslední z posledních chvil zaskočila nepochybným hereckým talentem a půvabem oplývající plavovlasá dramaturgyně opery Marlene Hahn, zatímco z portálu roli zpívala Judith Howarth. V rámci daných možností zvládly nelehkou situaci skvěle, publikum záskok vřele kvitovalo. Jedinou nepříjemností se staly přítomné mikrofony – ano, Martinů Řecké pašije se dočkají již druhé živé nahrávky rakouské provenience v posledních dvaceti letech.

B.Martinů: Die Griechische Passion - Markus Butter (Fotis), Manuel von Senden (Yannakos) - Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)
B. Martinů: Die Griechische Passion – Markus Butter (Fotis), Manuel von Senden (Yannakos) – Oper Graz 2016 (foto © Werner Kmetitsch)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Martinů: Die Griechische Passion (Oper Graz)

[Total: 4    Average: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář