Michael Corder: Sněhová královna přináší zábavný svět plný barev a kouzel

  1. 1
  2. 2

V Baletu Národního divadla právě vrcholí přípravy nového představení s názvem Sněhová královna. Inscenace britského choreografa Michaela Cordera bude mít českou premiéru ve čtvrtek 3. března 2016 ve Státní opeře. S jejím autorem jsme se setkali a hovořili během oddychové přestávky uprostřed maratonu intenzivních zkoušek.

Michael Corder (foto archiv)
Michael Corder (foto archiv)

 

Představte nám, prosím, alespoň v kostce Sněhovou královnu. Je to celovečerní balet? Čím jste se při jeho tvorbě inspiroval?

Ano, Sněhová královna je celovečerní dějová pohádková inscenace, kterou jsem vytvořil v roce 2007 pro English National Ballet. Výchozím bodem při tvorbě všech mých choreografií, ať už dějových či nedějových, je hudba, která mě inspiruje. Stejně tomu bylo i na počátku příprav tohoto baletu. Už od mládí miluji hudbu k třetímu Prokofjevovu baletu Kamenný kvítek, který skladatel vytvořil na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. Na západě není tato brilantní partitura příliš známá, navíc se nejedná o nadčasový a univerzální příběh jako je Prokofjevův Romeo a Julie či jeho Popelka. Další inspirací pro mě byla kouzelná kniha dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Jeho pohádka Sněhová královna si zasloužila zpracovat do baletní podoby, díky její povaze i postavám, které v ní vystupují. V jeden moment se mi všechno krásně propojilo v hlavě a já si uvědomil, že mohu použít Prokofjevovu hudbu pro tento konkrétní příběh. Takhle to celé před lety začalo.

A jak prvotní přípravy pokračovaly?

Byl jsem si dobře vědom toho, že je třeba zformovat Andersenův příběh do nosného scénáře, dát mu nějakou strukturu, která by unesla celovečerní balet. Rozhodl jsem se knihu výrazně zkrátit a celý děj rozdělit do tří jednání. Některá místa jsem musel vystřihnout, jiné elementy jsem naopak posílil, aby byl divákům jasný jejich význam. Kdybych býval ponechal příběh tak, jak byl, trval by příliš dlouho a navíc by byl na můj vkus moc epizodický.

Měnil jste nějak i hlavní postavy, třeba Gerdu a Káje, jak je z Andersenovy pohádky známe?

Gerda a Káj v mém pojetí jsou na rozdíl od původního příběhu starší. Oba dva jsou téměř dospělými teenagery, a proto se mezi nimi také může rozvinout láska. Sněhová královna v Andersenově pohádce není pouze zosobněním zimy, je to také krásná a zkušená žena. Myslím si, že v tom lze najít i určitý sexuální podtext. Často se setkáváme s příběhy, v nichž hrají hlavní role mocní muži a zranitelné ženy, tentokrát je to opačně. Kontrolu přebírá svůdná a přitažlivá zralá žena, která svádí mladého nevinného muže. Ledovým střípkem v oku mění Kájovo srdce a charakter a poté, co ho políbí a změní jeho krev v led, ho začne ovládat. Je to velmi zajímavý, až symbolický moment. Hrál jsem si s ním a s dalšími podobnými nuancemi, které scénický balet dokáže skvěle vyjádřit. Fascinoval mě i element zimy, krásné, ale smrtící. Sníh je sám o sobě nádherný, ale stejně tak je v něm přítomno cosi hrozivého. Lidé, kteří žijí ve vzdálených severních krajinách, ve Finsku, Laponsku či Rusku, musí každoročně prožít šest měsíců ve strachu o holý život. Sněhová královna ztělesňuje zimu a moc přírody. Je to tedy také příběh o přírodě, ale s kouzelným nádechem. Na to všechno jsem myslel. Jak jsem ale už říkal, nejdůležitějším výchozím bodem pro mě byla hudební struktura.

Vaše Sněhová královna je baletem pro dospělé i děti?

Ano, je to balet pro všechny generace. Produkce s mnoha různými postavami, tanci a elementy přináší zábavný svět plný barev a kouzel, v němž se prolíná reálný život Káje a Gerdy s královstvím Sněhové královny s bílými liškami, vlky a mnoha dalšími pohádkovými stvořeními. Děti tedy inscenace bezpochyby okouzlí. Zároveň je v ní obsažena zajímavá psychologická linka, která osloví a zaujme i starší publikum.

Jak vlastně vznikla vaše spolupráce s Národním divadlem?

První iniciativa a kontakt vzešly z mé strany. Napsal jsem šéfovi baletu Petru Zuskovi, kterého jsem osobně neznal. Vyměňovali jsme si asi dva roky e-maily, poslal jsem mu DVD s nahrávkami mých choreografií. Naše případná spolupráce postupně dostávala stále jasnější obrysy, až jsme si nakonec plácli a domluvili se na uvedení Sněhové královny. Od počátku jsem z toho byl nadšený. V Praze jsem do té doby nikdy nebyl, ačkoliv mě město, které má pověst jednoho z nejkrásnějších míst v Evropě, odjakživa lákalo. Zajímám se totiž celoživotně o evropskou historii. Neznal jsem ani soubor Baletu Národního divadla a byl jsem na české tanečníky velmi zvědavý…

…v Anglii jste pracoval s naší nejznámější českou tanečnicí Dariou Klimentovou, že?

Ano, přesně tak. Právě pro tuhle českou primabalerínu jsem roli Sněhové královny původně vytvořil. Pracovali jsme spolu mnoho let v English National Ballet, tančila i v mé Popelce nebo v inscenaci Melody on the Move. Vždy jsem Dariinu práci obdivoval a bylo mi pokaždé velkým potěšením s ní spolupracovat. Disponuje skvělou technikou, fyzikalitou, pohybuje se s lehkostí… Sněhová královna je pro balerínu velmi náročná role, je to velká výzva.

Jak se s technickou náročností vaší choreografie vypořádávají členové Baletu Národního divadla?

Extrémně dobře. Práce s nimi je krásná. Já i můj tvůrčí tým si říkáme, jak je soubor, s nímž Petr Zuska udělal mnoho práce, velmi dobře integrovaný. Tanečníci jsou opravdu nadšení do práce a to v podobných tělesech nevidíte zdaleka všude. Sněhová královna je velký a náročný balet, v Praze máme celá tři obsazení. Všechny role vyžadují entuziasmus, koncentraci a velkou dávku energie. Se vším se velmi dobře popasoval i sbor. Zkrátka jde to skvěle a já jsem za to moc rád. Výborná je Alina Nanu coby Sněhová královna v prvním obsazení i její alternace Nikola Márová a Miho Ogimoto. Všechny tři jsou znamenité tanečnice, každá z nich je úplně jiná fyzicky i duševně a přináší do role něco unikátního.

Jak dlouho v Praze už zkoušíte?

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Prokofjev: Sněhová královna (ND Praha)

[Total: 40    Average: 4/5]

Související články


Napsat komentář