10 let v Ostravě, dalších 30 v Praze. Vzpomínka na sopranistku Miladu Musilovou

  1. 1
  2. 2

Listujeme-li dnes v programech našich operních divadel v poválečném období, jeví se nám jako zcela neuvěřitelné, kolik v nich působilo znamenitých sopranistek, jejichž doménou byla díla českých klasiků. Jednou z nich byla i dlouholetá členka Opery Národního divadla, jež v něm působila vice než čtvrt století, od roku 1948 až do poloviny sedmdesátých let. Letošního 24. ledna si připomínáme dvacáté výročí jejího úmrtí.

Milada Musilová(foto archiv ND Praha)
Milada Musilová (foto archiv ND Praha)

Milada Musilová se narodila 14. února 1912 v Blansku. Rodina se sice přestěhovala do Brna, ale ona své dětství a mládí prožila střídavě v Brně a v Blansku, kam pravidelně jezdila navštěvovat své prarodiče. Od dvanácti let hrála na piano a v Blansku také účinkovala v ochotnickém Sokolském divadle. V letech 1929–1935 studovala na brněnské konzervatoři zpěv u profesorky Fleischerové, později se rovněž školila v Praze u profesorky Pěničkové a profesora Rosnera. Už během studií účinkovala v opeře Zemského divadla v Brně v roli Papageny v Mozartově Kouzelné flétně.

V roce 1935 ji angažoval Jaroslav Vogel do operního souboru Národního divadla moravskoslezského, který pod jeho důsledným koncepčním vedením získával stále větší renomé. V první polovině třicátých let se sice divadlo muselo v důsledku krize potýkat s určitými problémy, dokonce mu hrozilo i uzavření, ale v roce 1935, když se Milada Musilová stala jeho členkou, se již situace zklidnila a Vogel, v mezích možností daných mu provozními podmínkami, mohl realizovat svůj náročný program. Jaroslav Vogel byl vysoce erudovaný hudebník a členy svého souboru pověřoval úkoly uvážlivě, aby byli dobře připraveni pro zdárný vývoj své kariéry. Vedle něho tehdy působil v divadle mladý ambiciózní dirigent Jiří Singer (1908–1980), žák Alexandra Zemlinského, který byl v roce 1939 nucen z rasových důvodů emigrovat. V Izraeli poté pod jménem George Singer zaujal významné pozice v hudebním životě, stal se dirigentem Palestinského orchestru (nynější Izraelská filharmonie), dirigoval řadu známých orchestrů a všude propagoval českou hudbu, zejména díla Antonína Dvořáka. Daniel Barenboim o něm řekl: Byl někdy nedisciplinovaný a prchlivý, ale byl to obdivuhodný muzikant.

Režisérem většiny inscenací až do svého odchodu do Íránu v roce 1939 byl zkušený Karel Kügler, jenž výborně uměl pracovat se sólisty. Začínající pěvkyně v Ostravě našla vynikající podmínky pro start své kariéry.

Její lehký, dobře znějící soprán, schopný koloraturních poloh, zvládnutá pěvecká technika, v níž se stále zdokonalovala, snaha o přirozený jevištní projev a vrozená pracovitost způsobily, že záhy byla pověřována významnými úkoly. Nejprve přejímala role ve starších inscenacích, jako byly Blaženka ve Smetanově Tajemství či Princezna Eudoxie v Halévyho Židovce, a pak už šly role jedna za druhou, k čemuž při tehdejším počtu deset i více premiér v sezoně byl dostatek příležitostí.

Již v Ostravě Milada Musilová prokázala, že česká opera je jí blízká. Vedle Blaženky v Tajemství si zazpívala a zahrála další smetanovské role. V Prodané nevěstě to byly postupně Esmeralda i Mařenka, která se později stala jednou z jejích profilových postav, v Hubičce Barče i Vendulka, v Daliborovi Jitka, ve Dvou vdovách Lidka.

Bedřich Smetana: Hubička - Jaroslav Veverka (Otec Paloucký), Milada Musilová (Barče) - ND Praha 20.10.1950 (foto archiv ND Praha/Karel Drbohlav)
Bedřich Smetana: Hubička – Jaroslav Veverka (Otec Paloucký), Milada Musilová (Barče) – ND Praha 20.10. 1950 (foto archiv ND Praha/Karel Drbohlav)

Ve Dvořákově Rusalce byla První žínkou, v Jakobínu půvabnou Terinkou, v Králi a uhlířovi představitelkou role Lidušky a v opeře Šelma sedlák Bětušky. V Blodkově jednoaktovce V studni se představila v roli Lidunky, ve Foersterově Evě v roli Zuzky. V Kovařovicových Psohlavcích se v Ostravě setkala s postavou Lomikarovy manželky Kateřiny, později v Praze s rolí Kozinovy ženy Hančí a nakonec i s postavou Dorly, takže v tomto díle postupně ztvárnila všechny sopránové role.

Velký ctitel a znalec Janáčkovy tvorby Jaroslav Vogel si ji obsadil do titulní role v Příhodách lišky Bystroušky. Milada Musilová jej nezklamala a sklidila velký úspěch u kritiky i u diváků. V Kátě Kabanové ztělesnila roli Varvary, v Její pastorkyni postavu Karolky.

Napjatý provoz početně nepříliš silně vybaveného ostravského souboru si občas ovšem vyžádal účinkování mimo vlastní obor – takže například ve Vogelově inscenaci Borise Godunova byla Milada Musilová obsazena do role Fjodora, kterou obvykle zpívají mezzosopranistky, stejně jako v Bizetově Carmen, kde vystoupila v postavě Mercedes. Skvěle se však prosadila v sopránovém oboru v italských a francouzských operách včetně rolí koloraturních.

Ostravští milovníci opery měli možnost obdivovat její Lakmé v Delibesově opeře, Musettu z Pucciniho Bohémy a titulní roli v Madama Butterfly, Elvíru v Rossiniho Italce v Alžíru a Rosinu v Lazebníkovi sevillském, Gildu ve Verdiho Rigolettovi, Oskara v Maškarním plesu a titulní hrdinku v Traviatě, Lejlu v Bizetově Lovcích perel, Zerlinu v Auberově Fra Diavolovi či Neddu v Komediantech. Z dalších rolí si připomeňme Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim a Blondu v Únosu ze serailu, Marcelinu ve Fideliovi, Aničku v Čarostřelci anebo Margianu ve zřídka uváděné opeře Petra Cornelia Lazebník bagdádský.

Jaroslav Vogel soustavně prosazoval na repertoár současná díla. Z těch původních to byly například Dorotka v tehdy velmi populárním Švandovi dudákovi Jaromíra Weimbergera, Madelon v Malířském nápadu Otakara Zicha a Tonička ve Vomáčkově Vodníkovi. V dílech zahraničních autorů se s ní mohli diváci setkat na jevišti například v postavách Markétky v opeře německého autora Hermanna Reuthera Doktor Johannes Faust, Agáty v Plameni Ottorina Respighiho a Lucetty v komické opeře Čtyři hrubiáni, kterou italsko-německý skladatel Ermanno Wolf-Ferrari vytvořil na základě komedie Carla Goldoniho.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář