10 let v Ostravě, dalších 30 v Praze. Vzpomínka na sopranistku Miladu Musilovou

Listujeme-li dnes v programech našich operních divadel v poválečném období, jeví se nám jako zcela neuvěřitelné, kolik v nich působilo znamenitých sopranistek, jejichž doménou byla díla českých klasiků. Jednou z nich byla i dlouholetá členka Opery Národního divadla, jež v něm působila vice než čtvrt století, od roku 1948 až do poloviny sedmdesátých let. Letošního 24. ledna si připomínáme dvacáté výročí jejího úmrtí.

Milada Musilová se narodila 14. února 1912 v Blansku. Rodina se sice přestěhovala do Brna, ale ona své dětství a mládí prožila střídavě v Brně a v Blansku, kam pravidelně jezdila navštěvovat své prarodiče. Od dvanácti let hrála na piano a v Blansku také účinkovala v ochotnickém Sokolském divadle. V letech 1929–1935 studovala na brněnské konzervatoři zpěv u profesorky Fleischerové, později se rovněž školila v Praze u profesorky Pěničkové a profesora Rosnera. Už během studií účinkovala v opeře Zemského divadla v Brně v roli Papageny v Mozartově Kouzelné flétně.

V roce 1935 ji angažoval Jaroslav Vogel do operního souboru Národního divadla moravskoslezského, který pod jeho důsledným koncepčním vedením získával stále větší renomé. V první polovině třicátých let se sice divadlo muselo v důsledku krize potýkat s určitými problémy, dokonce mu hrozilo i uzavření, ale v roce 1935, když se Milada Musilová stala jeho členkou, se již situace zklidnila a Vogel, v mezích možností daných mu provozními podmínkami, mohl realizovat svůj náročný program. Jaroslav Vogel byl vysoce erudovaný hudebník a členy svého souboru pověřoval úkoly uvážlivě, aby byli dobře připraveni pro zdárný vývoj své kariéry. Vedle něho tehdy působil v divadle mladý ambiciózní dirigent Jiří Singer (1908–1980), žák Alexandra Zemlinského, který byl v roce 1939 nucen z rasových důvodů emigrovat. V Izraeli poté pod jménem George Singer zaujal významné pozice v hudebním životě, stal se dirigentem Palestinského orchestru (nynější Izraelská filharmonie), dirigoval řadu známých orchestrů a všude propagoval českou hudbu, zejména díla Antonína Dvořáka. Daniel Barenboim o něm řekl: Byl někdy nedisciplinovaný a prchlivý, ale byl to obdivuhodný muzikant.

Režisérem většiny inscenací až do svého odchodu do Íránu v roce 1939 byl zkušený Karel Kügler, jenž výborně uměl pracovat se sólisty. Začínající pěvkyně v Ostravě našla vynikající podmínky pro start své kariéry.

Její lehký, dobře znějící soprán, schopný koloraturních poloh, zvládnutá pěvecká technika, v níž se stále zdokonalovala, snaha o přirozený jevištní projev a vrozená pracovitost způsobily, že záhy byla pověřována významnými úkoly. Nejprve přejímala role ve starších inscenacích, jako byly Blaženka ve Smetanově Tajemství či Princezna Eudoxie v Halévyho Židovce, a pak už šly role jedna za druhou, k čemuž při tehdejším počtu deset i více premiér v sezoně byl dostatek příležitostí.

Již v Ostravě Milada Musilová prokázala, že česká opera je jí blízká. Vedle Blaženky v Tajemství si zazpívala a zahrála další smetanovské role. V Prodané nevěstě to byly postupně Esmeralda i Mařenka, která se později stala jednou z jejích profilových postav, v Hubičce Barče i Vendulka, v Daliborovi Jitka, ve Dvou vdovách Lidka.

Ve Dvořákově Rusalce byla První žínkou, v Jakobínu půvabnou Terinkou, v Králi a uhlířovi představitelkou role Lidušky a v opeře Šelma sedlák Bětušky. V Blodkově jednoaktovce V studni se představila v roli Lidunky, ve Foersterově Evě v roli Zuzky. V Kovařovicových Psohlavcích se v Ostravě setkala s postavou Lomikarovy manželky Kateřiny, později v Praze s rolí Kozinovy ženy Hančí a nakonec i s postavou Dorly, takže v tomto díle postupně ztvárnila všechny sopránové role.

Velký ctitel a znalec Janáčkovy tvorby Jaroslav Vogel si ji obsadil do titulní role v Příhodách lišky Bystroušky. Milada Musilová jej nezklamala a sklidila velký úspěch u kritiky i u diváků. V Kátě Kabanové ztělesnila roli Varvary, v Její pastorkyni postavu Karolky.

Napjatý provoz početně nepříliš silně vybaveného ostravského souboru si občas ovšem vyžádal účinkování mimo vlastní obor – takže například ve Vogelově inscenaci Borise Godunova byla Milada Musilová obsazena do role Fjodora, kterou obvykle zpívají mezzosopranistky, stejně jako v Bizetově Carmen, kde vystoupila v postavě Mercedes. Skvěle se však prosadila v sopránovém oboru v italských a francouzských operách včetně rolí koloraturních.

Ostravští milovníci opery měli možnost obdivovat její Lakmé v Delibesově opeře, Musettu z Pucciniho Bohémy a titulní roli v Madama Butterfly, Elvíru v Rossiniho Italce v Alžíru a Rosinu v Lazebníkovi sevillském, Gildu ve Verdiho Rigolettovi, Oskara v Maškarním plesu a titulní hrdinku v Traviatě, Lejlu v Bizetově Lovcích perel, Zerlinu v Auberově Fra Diavolovi či Neddu v Komediantech. Z dalších rolí si připomeňme Zerlinu v Mozartově Donu Giovannim a Blondu v Únosu ze serailu, Marcelinu ve Fideliovi, Aničku v Čarostřelci anebo Margianu ve zřídka uváděné opeře Petra Cornelia Lazebník bagdádský.

Jaroslav Vogel soustavně prosazoval na repertoár současná díla. Z těch původních to byly například Dorotka v tehdy velmi populárním Švandovi dudákovi Jaromíra Weimbergera, Madelon v Malířském nápadu Otakara Zicha a Tonička ve Vomáčkově Vodníkovi. V dílech zahraničních autorů se s ní mohli diváci setkat na jevišti například v postavách Markétky v opeře německého autora Hermanna Reuthera Doktor Johannes Faust, Agáty v Plameni Ottorina Respighiho a Lucetty v komické opeře Čtyři hrubiáni, kterou italsko-německý skladatel Ermanno Wolf-Ferrari vytvořil na základě komedie Carla Goldoniho.

O Miladu Musilovou se začalo zajímat Národní divadlo. Už v dubnu 1937 tam hostovala v roli Jitky v Daliborovi, později v Karolině ve Dvou vdovách a v titulní roli Madame Butterfly. V roce 1945 Milada Musilová z Ostravy skutečně odchází, ale do nově vzniklé Velké opery 5. května, kde se sešla skupina mladých, energií nabitých mladých kumštýřů, kteří se rozhodli, že se pokusí vlít novou krev do leckdy stárnoucího organismu opery. A to se jim do značné míry začalo dařit. Milada Musilová si v Praze zopakovala některé své úspěšné role ostravské, jiné si zazpívala a zahrála poprvé. Ve slavné provokativní Kašlíkově inscenaci Smetanových Braniborů v Čechách ztvárnila postavu Ludiše, znovu se setkala s Neddou v Komediantech, Musettou v Bohémě, s titulní hrdinkou Traviaty anebo s Toničkou ve Vomáčkově Vodníkovi. V Carmen slavila úspěch jako Micaëla a velkého ohlasu se dočkalo její ztvárnění titulní role v Madama Butterfly. Významnou rolí Milady Musilové je pak hlavní úloha Maruši v Hábově čtvrttónové opeře Matka, která měla svoji českou premiéru v rámci Pražského jara 1947. V opeře Jaroslava Křičky České jesličky Milada Musilová účinkovala v roli První matky, premiéra tohoto díla se ale konala už poté, co nařízením shůry její soubor v roce 1948 splynul s Operou Národního divadla.

Své největší úspěchy na scéně Národního divadla slavila Milada Musilová v českých operách. Byla skvělou Mařenkou v Prodané nevěstě. V této roli, které propůjčila svou schopnost upřímně procítěného projevu, pro smetanovské role tak potřebnou, vystoupila v premiérovém obsazení v Krombholcově a Paloušově inscenaci v květnu 1949. V roli Mařenky také účinkovala při prvním provedení Prodané nevěsty v albánské Tiraně.

Jejími velmi úspěšnými postavami byly dále Barče v Hubičce, Karolina ve Dvou vdovách, Blaženka v Tajemství, Terinka v Jakobínovi anebo Markéta v Blodkově Zvíkovském raráškovi. V Rusalce vystoupila v postavách První i Druhé žínky, ve Fibichově Šárce vystřídala hned tři role – Častavu, Mladu a Libinu, v Kovařovicově opeře Na starém bělidle byla zamilovanou Kristlou, ve Foersterově opeře Nepokoření Lidkou. Zpívala také sólo v baletu Bohuslava Martinů Špalíček.

Svůj úspěch si zopakovala rovněž v Lišce Bystroušce, do níž si ji Jaroslav Vogel obsadil v roce 1955. Na sklonku kariéry účinkovala v desítkách repríz v postavě Chocholky, v ní také 7. prosince 1975 naposledy vystoupila na scéně někdejšího Smetanova divadla. V Její pastorkyni byla po léta hlavní představitelkou Karolky, později Bareny a ve Věci Makropulos se představila v roli Komorné. Z jejích dalších rolí v českých operách dvacátého století připomeňme Ženu Ivanovu v Ostrčilově Honzově království, Číšnici v Kvapilově Pohádce máje, Sousedku ve Fischerově opeře Romeo, Julie a tma a Lojzku Hilsovou v Tkalcích Víta Nejedlého. V Suchoňově Krútňavě se setkala nejdříve s postavou Marky, později s rolí Zalčičky.

Z postav v dílech velkých světových klasiků patřily k jejím nejúspěšnějším tři mozartovské postavy, Despina v Così fan tutte, Zerlina v Donu Giovannim a především Zuzanka ve Figarově svatbě, kterou zpívala a hrála po řadu let stejně jako Marcelinu v Beethovenově Fideliovi. Velmi sympaticky působila její Marie v Lortzingově Caru a tesaři. V Charpentierově Louise byla představitelkou Zuzany. V pozdějších letech se podílela v mnoha reprízách na řadě středních a drobnějších úkolů: V inscenacích Verdiho Traviaty v roli Aniny, v postavě Anny v opeře Nabucco, Marianny ve Straussově Růžovém kavalírovi a jedné ze služek v Elektře. Mezi její poslední role patřily Teta a Sestřenka v Pucciniho opeře Madama Butterfly.

Milada Musilová se věnovala rovněž koncertnímu zpěvu, především jako interpretka kantát. Po léta rovněž působila pedagogicky. Obdržela řadu vyznamenání. Její rodné město Blansko jí v roce 1968 udělilo čestné občanství. Zemřela 24. ledna 1995 v Praze.