Milánská La Scala včera a dnes (6)

  1. 1
  2. 2

1. 6. Budovy Teatro alla Scala

1. 6. 1. Historická budova Piermanini

Hlavní budova divadla byla postavena podle návrhů dvorního architekta Giovanni Piermariniho de Foligno. Piermarini 27. dubna 1776 předložil návrh na stavbu. Jeho záměrem bylo postavit malé divadlo na místě, kterému se říká Cannobiana (místo, kde se dnes nachází Teatro Lirico; jmenovalo se podle Paola di Cannobio, který tam založil Scuole Canobiane), a druhé velké divadlo na prostranství, kde roku 1385 dala manželka Barnabo Viscontiho Regina della Scala postavit kostel Santa Maria dalla Scala (Panny Marie na žebříku; odtud název divadla, la scala znamená žebřík, schodiště) (Panna Maria byla zobrazena s Jakubovým nebeským žebříkem v ruce). K tomuto staveništi (staveniště bylo ohraničeno tehdejší Contrada di Porta Nuova, Via S. Damiano a Contrada S. Giuseppe) náležela budova Kapitolu. (Při stavebních pracech byla objevena římská socha mima Pilada; tato socha byla přemístěna do Ambrosiánské knihovny). Za dva roky, přesně 3. srpna 1778, bylo Il Nuovo Regio Ducal Teatro alla Scala otevřeno.


Teatro alla Scala mělo monumentální, ale zároveň jednoduché průčelí. Hlediště bylo velmi prostorné a bohatě zdobené. V hledišti bylo umístěno 270 lóží. V jedné lóži mohlo sedět šest osob. Ke každé lóži náležel zvláštní pokojík s krbem a zařízením pro občerstvení a karetní hru. Od lóže byl pokojík oddělen spojovací chodbou. Lóže Teatro alla Scala byly ve všech směrech identické s lóžemi shořelého Nuovo Teatro Ducale, lišily se pouze malbami interiéru, kde byly zobrazeny erby vlastníků lóží. Také nábytek a dekorace byly pořízeny podle jejich vkusu. Lóže byly vybaveny těžkým, bohatě zdobeným závěsem, který mohl divák zatáhnout, když chtěl mít soukromí. Zóna, kde sedávalo obyčejné publikum, nebyla tak okázalá. Obdobný luxus však bylo možné nalézt v šatnách pěvců vyjma tzv. „trestnice“. Tato místnost byla umístěna v podzemí divadla za účelem rychlého potrestání umělců, kteří tropili výtržnosti.

Opona byla namalována bratry Riccardiovými a zobrazovala básnickou alegorii Giuseppa Pariniho.

V roce 1814 byla zvětšena hloubka pódia. V roce 1821 bylo původní osvětlení svíčkami nahrazeno velkým centrálním lustrem s bezpečnostními lampami. Tento lustr sloužil až do doby, kdy bylo v roce 1860 zavedeno plynové osvětlení. V roce 1883 bylo osvětlení hlediště i jeviště plně elektrifikováno.

Roku 1938 bylo provedeno výrazné rozšíření jeviště a proběhla celková modernizace jeho technického zázemí.

Roku 1943 byla budova značně poškozena bombardováním. Po rekonstrukci byla znovuotevřena dne 11. května 1946.

Na konci sezóny 2000 – 2001 prošla historická budova Teatro alla Scala rozsáhlými konzervátorskými zásahy, které zahrnovaly úplnou renovaci technického vybavení jeviště. V roce 2001 bylo Teatro alla Scala uzavřeno z důvodu rozsáhlé rekonstrukce. Práce na rekonstrukci a modernizaci budovy začaly dne 4. července 2002 a trvaly do října 2004 (nejvýznamnějším bodem modernizace se stala renovovaná budova ve tvaru elipsy a nové provaziště). První sezóna po návratu do historické budovy byla zahájena 7. prosince 2004.


V současné době exteriér Teatro alla Scala zaujímá 3670 m². Eliptické hlediště má délku 28,20 m, šířku 22,70 m a celkovou plochu 520 m². Je velmi jednoduchým a akusticky dokonalým pláštěm s 270 „otvory“ lóží o kapacitě 3.600 míst. Lóže jsou umístěny v šesti patrech (nejdražší z nich jsou vybaveny salónkem). Jejich průměrná šířka je 1,60 m, celková plocha činí 3,60 m². Parter má kapacitu 800 míst (405 m²), 409 míst je umístěno na balkonech a galeriích a více jak sto míst jek dispozici k stání na galerii. Nad jevištěm jsou umístěny hodiny a pod nimi je zavěšen savojský kříž. Lóže jsou vyčalouněny červeným damaškem. Auditorium je ve středu vysoké 18,80 m.

Jeviště zakrývá Riccardiho malovaná opona, zobrazující Parnas. Rozměry jeviště jsou obrovské (najednou pojme až na 400 účinkujících). U paty portálu je široké 14 m, pracovní plocha má šířku 26 m, hloubku 23,30 m a celková plocha činí 872 m². Jeviště je vybaveno stoly, propadly a speciálními panely, které jsou schopny vytvořit šikmu. Orchestřiště je široké 14 m a dlouhé (vzdálenost mezi forbínou a hledištěm) 21,50 m.

Teatro alla Scala patří k divadlům, jejichž výška provaziště umožňuje vyzdvižení dekorací vzhůru bez převěšování. Mezi dvěma akty nebo během výměny dekorací rozprašují zvlhčovací zařízení vodu a odstraňují prašné prostředí. Dále je zde speciální systém mlhostrojů a strojů na výrobu syntetického ledu. Je zde také speciální elektrosystém, který umožňuje provádění efektů, jako jsou déšť, vítr atd.


Jeviště Teatro alla Scala je vybaveno čtyřmi oponami. Železnou oponou, která v případě nebezpečí požáru uzavře prostor mezi jevištěm a hledištěm na dva požární úseky. Dále spouštěcí oponou, která slouží k zachycení hluku při výměně či přemísťování dekorací. Třetí oponou je žlutá sametová opona a čtvrtou červená opona, která se zatahuje po skončení aktu. Obě opony (žlutá i červená) mohou být staženy z obou stran jeviště.

Nad hledištěm je zavěšen ohromný lustr, kde je umístěno 365 žárovek – na každý den v roce jedna. Lustr se dvakrát do roka čistí.


Světelný park Teatro alla Scala tvoří několik set světel různých velikostí. Je zde šest velkých filmových projektorů a promítaček na diapozitivy, které mohou vytvořit tzv. pohyblivou vizuální dekoraci. Elektrosystém Teatro alla Scala má rozvodnu, která odebírá elektřinu ze dvou různých zdrojů. Jestliže nastane situace, že hlavní přívod elektřiny je mimo provoz, přepne se odběr automaticky na záložní zdroj. Jestliže selžou oba tyto zdroje energie, zapne se nouzový generátor. Ten by měl být schopen vyprodukovat dostatek světla, aby obecenstvo mohlo bezpečně vyjít z budovy divadla. Budova je také vybavena systémem mikrofonů a zvukovou kabinou. Bohatý kamerový systém přenáší záběry z jeviště po celé budově (jeden z okruhů zabírá pouze dirigenta). Tento systém je vyveden do šaten a kanceláří managementu divadla.
  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Milánská La Scala včera a dnes (6)

Napsat komentář