Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    22.3.2010 01:01 Antonín Švorc

Psal se rok 1953. V Národním divadle se připravovala nová inscenace opery Kníže Igor skladatele Borodina a ke studiu byla přizvána i skupina statistů z řad posluchačů pěveckého oddělení Státní konzervatoře. Byl jsem tehdy v 1.ročníku a samozřejmě, že jsem nemohl chybět. Byla to pro nás studenty vítaná příležitost poznat atmosféru při přípravě tak velké opery. Řada sólistů, které jsme znali jen z hlediště, velký sbor a velký balet. A tehdy jsem mohl poprvé poznat z bezprostřední blízkosti i mistra Eduarda Hakena. Byl o 24 let starší, než my posluchači, významný sólista opery Národního divadla. Pochopitelně jsme k němu vzhlíželi s patřičnou úctou. Ve zmíněné inscenaci Knížete Igora zpíval Chána Končaka. Já sám jsem tehdy neměl sebemenší tušení, že za několi let budu jeho jevištní kolega.

L.van Beethoven: Fidelio (A.Švorc-Pizzaro, E.Haken-Rocco)

Po dalších dvou letech mého studia na konzervatoři jsem byl pozván k hostovacímu představení na angažma v roli Budivoje v Daliboru. Pan Haken zpíval roli Beneše, roli s krásnou arii v obraze před králem Vladislavem „Čtyřicet let již tomu bude“, která končí hlubokým velkým E. Ne u každého basisty zazní tento tón s takovou suverenitou, jak zněl v podání pana Hakena. Po hostovacích představeních jsem byl v roce 1956 angažován do ND a tak jsme stali po několi desetiletí jevištními kolegy. Byla to dlouhá řada představení, kdy jsme stáli spolu na jevišti. Zajímavé je, že nejenom po pěvecké stránce, ale i po vizuální stránce mám jeho jednotlivé role doposud přesně v paměti. Po Daliborovi to byla Fibichova Šárka, Ruslan a Ludmila. A netrvalo dlouho a příšly i inscenace oper Richarda Wagnera Bludný Holanďan a Mistři pěvci norimberští. V Holanďanovi jsme měli spolu krásnou scénu v 1. jednání po přistání obou lodí na skalnatém pobřeží. V Mistrech pěvcích to byla velká scéna mistrů v 1.jednání s velkou árií mistra Pognera, zpívanou panem Hakenem. Zpíval jsem už tehdy mému mládí ne zcela přiměřenou roli, obtížnou především svou obrovskou délkou. Věnoval jsem proto studiu velké úsilí, abych eliminoval zbytečné napětí, pramenící z eventuální nejistoty. A byl na mně ten klid a suverenita, které jsem tehdy dosáhl, asi vidět. Mistr Haken to jednou ocenil, když mě řekl: “Pane kolego, to jste tak drze suverenní, ale spíše to bude tím, že to tak dobře umíte.“

Z.Fibich: Šárka (A.Švorc-Přemysl, E.Haken-Vitoraz)

Pan Haken byla po všech stránkách nepřehlédnutelná osobnost. Vysoká štíhlá postava, zpěvák vybavený mohutným basovým materiálem, s typickou pěveckou technikou, podle které mohl být vždy neomylně poznán.
Stáli jsme spolu také tváří v tvář v 1. jednání Wagnerova Lohengrina. Teltamund a král Jindřich. Role krále Jindřicha je vysoká dramatická basová role. Vždy jsem obdivoval jistotu, se kterou pan Haken roli zpíval. V operách Richarda Wagnera jsme se setkali později i ve Zlatu Rýna a Valkýře.

Související články

• Osobnosti české opery: Eduard Haken