Mladý Mozart a hravý Martinů – mladě a hravě Na Rejdišti

  1. 1
  2. 2

Školní představení bývá nejčastěji v omezených podmínkách hudebně vzdělávací instituce nastudovaný vhodný inscenační titul, nejlépe od renomovaného autora, který provozují studenti – „zárodky“ budoucích umělců. Ti bývají naplněni nezdolným entuziasmem a energií, kterou (mnohdy i nazdařbůh) plýtvají na cestě za svými ideály. Konfrontace s realitou světa „hotové profesionální umělecké činnosti“ jim přináší často těžce nabyté zkušenosti nebo rozčarování a činí tyto aspiranty umění obecně velmi zranitelnými. Z toho bychom mohli usoudit, že když už recenzovat, tak shovívavě za účelem zbytečně nezraňovat. Lze však k otázce přistoupit i způsobem „hodit štěně do vody“. Doba studia bývá rovněž časem nových inspirací, kodifikováním životních vzorů a navazováním osudových kontaktů, což je celá řada více či méně objektivních podnětů ovlivňujících další vývoj. Mezi ty objektivnější podněty by měly patřit kvalitní recenze, neovlivněné umělou potřebou shovívavého přístupu, jejichž hodnotícím kritériem je prostě divadlo – recenze, spoléhající na to, že byť i někdy nepříjemná pravda je přeci jen největší hodnotou, která může ochránit před budoucím větším zklamáním, umocněným pak i pocitem promarněného času. Takového neshovívavého přístupu, zároveň však zájmu o produkce studentů zdá se být jako šafránu – co zklamaných ideálů vnímáme mezi řadou těch povolaných, ale nevyvolených hudebníků a sboristů. Naznačený princip má obecnou platnost, ale v uměleckém světě jsou tyto hořkosti jakoby ještě umocňovány emotivní povahou předmětu samotného.

Budiž konstatováno, že motivem k předložení tohoto textu není potřeba se stavět do role tvůrce kvalitních recenzí, nebo samozvaného hlasatele fatálních soudů o mladých pěvcích, ale podělit se v tomto případě prostě o radost z pěkného hudebního divadla a hlouběji se nad ním zamyslet, což je zároveň příjemnou kratochvílí a snad může i motivovat k většímu zájmu recenzentů o českou uměleckou „líheň“.

Ve čtvrtek 4. února se v Divadle Na Rejdišti konala první premiéra absolventského představení třídy klasického zpěvu Pražské konzervatoře. Mozartův singspiel Bastien a Bastienka a Veselohra na mostě od Martinů a Klicpery jsou díla vzájemně kontrastní svým rozdílným dobovým původem a také odlišnými interpretačními požadavky, což lze přičíst k dobru dramaturgii, i když případný mírný risk v inscenování jiných vhodných, méně hraných a známých titulů by byl příjemným osvěžením.

Divadlo Na Rejdišti Praha (zdroj theatre-architecture.eu)
Divadlo Na Rejdišti Praha (zdroj theatre-architecture.eu)

Obě výše uvedená dílka skýtají zároveň vedle zjevných uměleckých kvalit i didaktickou hodnotu. V případě Mozartova druhého jevištního kusu, kdy nás místy překvapí (až zaskočí) přítomnost již dospělého mozartovského stylu, jde především o požadavek technické preciznosti se schopností akceptovat specifické drobné nuance. (Zde v plné míře platí, co ve stejné době prohlásil Gluck o své árii: „Stačí malé zaváhání a stane se z toho písnička pro loutkové divadlo.“). Tím není myšleno, že by si druhý titul představení, původně rozhlasová jednoaktovka Bohuslava Martinů, také nežádal dobrou pěveckou techniku, ale parlandový styl díla a uvolněný divadelní sloh zde nabízí možnost postavu více „uhrát“ někdy zpěvu na úkor. V dovednosti tyto dvě složky vyvážit naopak spočívá didaktická hodnota tohoto druhého kusu večera.

Pochválit je zapotřebí režii a scénickou realizaci Gustava Skály, který nikterak neexperimentoval, zároveň nás nenutil přivírat oči nad školními možnostmi. Zpěváky vedl precizně do hloubky logiky obou kusů, řada klasických operetních špílců nebyla samoúčelná a nepůsobila na diváky jako nějaký sice vtipný, ale násilný „zcizovák“ (jak tomu často bývá). Jevištní vedení studentů u Skály přirozeně reagovalo na zdravý trend přibližování hereckého projevu standardům činohry. Scéna pak byla dle očekávání trochu „co dům dal“, ale skvěle splnila svou funkci a nepostrádala nápad, vtip ani vkus.

Pěvecké výkony ani v jednom případě nepřevyšovaly jistý solidní standard konzervatoře, zároveň však u většiny protagonistů prozradily obecnou muzikálnost (což se může zdát jako banální konstatování, ale opravdu to nebývá zcela samozřejmé ani u konzervatoří) a nevylučují jejich další, možná i překvapivý vývoj. Hodnocení pěveckých kvalit je do značné míry závislé na tom, jak zpěváci zvládají své hlasy v celém rozsahu svých oborů. V tomto směru nebyly role extrémně vypjaté (alespoň to tak recenzentovi přišlo) a není zde možné zásadně hodnotit, jak si studenti dovedou poradit například s vysokými polohami.

Magdalena Vaňková se dobře vypořádala s úlohou Bastienky, její projev nepostrádal výrazovou plastičnost a dává časem tušit solidní naplnění klasické formy subrety. V roli Bastiena se představila Kristýna Háblová. V divadelně vděčné roli se dobře zhostila možnosti uplatnit jednoduchou, leč efektní parodii chlapáckého chování. Pěvecky se pak nalézá, dalo by se říci, ve slibném mezičase (viz v textu níže). Výkon Marka Pavlíčka v roli koláčníka Colase je z jedné strany ovlivněn poměrně suverénní muzikalitou a velmi kultivovanou dikcí, z druhé strany lahodnou barvou hlasu. To vše podtrženo pohybovým nadáním a jevištní zkušeností jakoby kontrastovalo s určitým pěvecky zemitým projevem, který je výsledkem přeci jen hlasově technických limitů. Nicméně je tato jeho výbava nadějí kvalitního lyrického basbarytonu a může pěvce vést k interpretaci zvláště klasického českého repertoáru.

Wolfgang Amadeus Mozart: Bastien a Bastienka/Bohuslav Martinů: Veselohra na mostě - Divadlo Na Rejdišti Praha 2016 (foto FB Divadla Na Rejdišti)
Wolfgang Amadeus Mozart: Bastien a Bastienka/Bohuslav Martinů: Veselohra na mostě – Divadlo Na Rejdišti Praha 2016 (foto FB Divadla Na Rejdišti)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Bastien a Bastienka (Divadlo Na Rejdišti Praha)

[Total: 17    Average: 2.8/5]

Vaše hodnocení - Martinů: Veselohra na mostě (Divadlo Na Rejdišti Praha)

[Total: 15    Average: 3.8/5]

Související články


Komentáře “Mladý Mozart a hravý Martinů – mladě a hravě Na Rejdišti

  1. Návštěvu tohoto studentského představení mohu vřele doporučit. Mladí zpěváci předvádí zajímavé výkony a to včetně velmi slušného herectví. Především druhá půlka večera vůbec nepostrádá vtip a divák je při tom i doslova vtažen do děje (viz nápad s použitím plastových míčků coby „dělových koulí“). Jediným nedostatkem je zvláště u té Martinů opery pouhý klavírní doprovod, při němž tolik nevyzní barevnost skladatelovy hudby. Tady plně souhlasím s autorem recenze, že je škoda, že se nepodařilo dát dohromady alespoň malý orchestr.

Napsat komentář