Moc je nejsilnější afrodiziakum aneb Agrippina od Carsena ve Vídni

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Do Theater an der Wien se vrátili Nero, Poppea, Ottone, navíc přibyli i Agrippina a Claudius, příslušníci julsko-klaudijského rodu, který ovládal panovnický trůn v Římě od počátku císařství. Na začátku této divadelní sezony byl císař Nero a Poppea hlavními postavami Monteverdiho Korunovace Poppei, teď jsou důležitými postavami i v příběhu Agrippiny mladší, antihrdinky ze stejnojmenné opery Georga Friedricha Händela, která baví publikum ve vtipné režii Roberta Carsena.

Dramma per musica in tre atti, Hudební drama ve třech aktech Agrippina pochází z rané Händelovy tvůrčí etapy a je jedním ze dvou operních děl, která měla premiéru během tříletého pobytu v Itálii. I když podle výzkumů většina partitury vznikla zřejmě ještě před příjezdem do Benátek, kde byla opera poprvé uvedena 26. prosince 1709 v Teatro di San Giovanni Grisotomo, které patřilo do majetku rodiny kardinála Vincenza Grimaniho. Dílo vzniklo nejen na přímý popud a objednávku toto vzdělance a diplomata, ale Vincenzo Grimani je i autorem výtečného operního libreta. Vincenzo Grimani jako diplomat ve službách rakouského císaře Josefa I. vytvořil libreto, které je plné satirických ostnů a výpadů, které kritizují poměry papežského dvora i samotného papeže Klemense XI.

Vincenzo Grimani (foto Albion Prints)
Vincenzo Grimani (foto Albion Prints)

Podle historiků libreto obsahuje mnohé narážky na tehdejší situaci na španělském dvoře s četnými peripetiemi nástupnictví, do kterých tehdejší papež velmi aktivně zasahoval.  Samotná libretní látka byla operními básníky již předtím vícekrát použita, většinou se však pozornost spíše soustředila na Nerona jako krutovládce se zachycením jeho vztahu ke dvěma manželkám – Octavii, kterou zavrhl a nechal zavraždit, a pak k vášnivému vztahu s Poppeou, která těhotná zemřela po kopnutí císařským manželem zřejmě na vnitřní krvácení. Grimaniho libreto stylově i dramaturgií navazuje na libreto Monteverdiho Korunovaci Poppei, setrvává též ve výsměšném a ironickém tónu a výstavba se soustředí na systém intrik, které ruší jedna druhou. Libretisté nejen těchto dvou oper vycházeli ze dvou běžně dostupných antických literárních památek, které se hojně právě dějinami prvních císařů zabývaly, a to včetně mnoha pikantních detailů. Suetoniovy a Tacitovy historické spisy jsou nepřebernou zásobárnou příběhů z dějin císařského Říma. Sedm postav z libreta má své historické vzory, oba římští historikové letmo zmiňují i propuštěnce Pallanta a Narciseho ve službách císařovny. Jen osmá, epizodická postava sluhy (Lesbo) je připsána z básníkovy fantazie. Situace opery jsou však zcela vymyšleny, ale opírají se o tradované představy o zmiňovaných historických postavách. Základem zápletky jsou milostné vazby a zároveň s nimi kolidující boj o moc. V případě Grimaniho libreta Nero touží po trůnu, Agrippina touží dosadit na trůn svého syna z prvého manželství Nerona (a zabránit tak přirozenému nástupnictví Claudiova syna Brittanica, který ovšem v opeře nevystupuje), krásná a bohatá aristokratka Poppea touží po Ottonovi i vstupu do císařské rodiny, Ottone touží více po Poppei, ale ani trůn by nebyl k zahození. Když se císař Claudius, zachráněn Ottonem, vrací do Říma, hra intrik se rozběhne na plné obrátky.

Výchozí situace libreta je nosná a dosti často opakovaná v italské libretistice (obdobnou situaci nalezneme například v Mozartově opeře Mitridate, Re di Ponto): zpráva, že vládce zemřel, se ukáže jako falešná, ale mezitím příslušníci jeho rodiny podnikají intriky k zajištění nástupnictví na trůn. Georg Friedrich Händel, který operu zkomponoval ve svých třiadvaceti letech, se stejnou látkou zabýval již ve své druhé opeře Die durch Blut und Mord erlangte Liebe oder Nero (Krví a vraždou dosažená láska aneb Nero v seznamu skladatelových skladeb jako HWV 2), která byla provedena v únoru 1705 v Theater am Gänsemarkt v Hamburku na německé libreto Friedricha Christiana Feustkinga.

Georg Friedrich Händel (foto Balthasar Denner)
Georg Friedrich Händel (foto Balthasar Denner)

Bohužel hudba opery se nedochovala, ale je znám text díla z pera libretisty, který také napsal libreto první Händelovy opery Almira. Příběhy z císařských dějin byly velmi populární a skladatel se k nim ještě později vrátil v jedné ze svých nejúspěšnějších oper Giulio Cesare in Egitto (Julius Caesar v Egyptě), kde hlavními postavami jsou Caesar a krásná Kleopatra, která také dokáže opravdu šikovně intrikovat a svádět. Agrippina jako postava ovšem nebyla samozřejmě v dějinách světové libretistiky tak populární jako Poppea nebo Kleopatra. Z nejznámějších děl, ve kterých se objevuje, jmenujme především velkou historickou operu Nero (Hamburk 1879) Antona G. Rubinštejna, kde vystupuje také Poppea, opera Joana Manéna Acté (též Nero und Akté, Karlsruhe 1928) a jako epizodní postava v závěrečné části operní trilogie Orpheus v trilogii Giana Francesca Malipiera Die Orpheide (Orfeida, 1925).

Händelova opera uvedená na začátku sezony 1709 slavila obrovský úspěch, dosáhla sedmadvaceti představení, což bylo na svoji dobu a na skutečnost, že šlo o skladatelského nováčka na italském jevišti, převratné číslo. Skladatel měl k dispozici pro nastudování soubor vynikajících, zavedených pěvců v čele s Margheritou Durastanti, se kterou pak spolupracoval i v Londýně. V prvém uvedení byla role Nerona svěřena kastrátovi a roli Ottona interpretovala altistka.

Margherita Durastanti - karikatura (foto en.wikipedia.org)
Margherita Durastanti – karikatura (foto en.wikipedia.org)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Händel: Agrippina (Theater an der Wien)

[Total: 5    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář