Mozartovo Requiem a Pražská symfonie v Českém Krumlově

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Festivalový koncert 29. července v rámci dvacátého pátého ročníku Mezinárodního festivalu Český Krumlov 2016 byl věnován Wolfgangu Amadeu Mozartovi pod velmi lákavým titulkem Noc s Mozartem. Na večeru, situovaném do prostředí Klášterní zahrady, vystoupila Jihočeská filharmonie z blízkých Českých Budějovic, řízená hostujícím dirigentem Vojtěchem Spurným, Kühnův smíšený sbor se sbormistrem Markem Vorlíčkem a slovenští sólisté v pěveckých partech Requiem. Tím se představil další z řady pozvaných českých symfonických orchestrů, které defilují na festivalových koncertech. Navíc orchestr, který akcentuje ve svém repertoáru období klasicismu, pro něž je předurčen již svým komornějším interním obsazením (sedmatřicet hudebníků).

Noc s Mozartem - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Noc s Mozartem – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Program večera byl poctou významnému Mozartovu jubileu. Uplynulo plných 260 let od narození tohoto mimořádného zjevu světové hudby, jenž napsal za svůj krátký život 626 opusů (Requiem d moll je příznačně oním posledním). Mozartova harmonie má průzračnou čistotu a nástrojové kombinace jsou vždy zvukově vyvážené. Tím je právě Mozart pro interprety technicky velmi obtížný a jak pro orchestry, tak pro pěvecký svět je vždy prubířským kamenem v průzračné intonaci a dokonalé plynulosti frázování. Dle známého výroku, že pro diletanta vypadá Mozart jako docela snadný, ale pro profesionála je naopak příliš obtížný. Logicky dodám, že v amplifikaci ještě obtížnější, neb vše amplifikované zároveň zveličuje i drobné intonační kazy formou mikroskopu.

Korunou Mozartovy vrcholné symfonické tvorby jsou čtyři symfonie posledních let skladatelova života, kdy mezník tvoří rok 1786 – období po provedení Figarovy svatby v Praze. První z nich je právě Symfonie D dur (Pražská), vzniknuvší sice ve Vídni na sklonku roku 1786, leč poprvé provedená 19. ledna 1787 v Praze, kam byl Mozart pozván českou šlechtou. Odtud pochází její název Pražská.

Druhou část koncertu tvořila skladba tragické velikosti, jíž je smuteční mše Requiem. Vokálně instrumentální dílo, psané v předtuše smrti, ale dokončené až po smrti autora především jeho žákem Franzem Xaverem Süssmayrem, který byl o pouhých deset let mladší než Mozart. Díky Formanovu filmu Amadeus je sugestivně líčený vznik této skvělé kompozice na tajemnou, velmi dobře zaplacenou zakázku, známější širšímu okruhu diváků. Od doby uvedení Formanova filmu jako by se právě tento Mozartův životní epilog zařadil u nás mezi často uváděné, snad mohu říci až populární velké formy klasické hudby.

Obě Mozartova díla daného koncertního večera spojuje tragičnost nového výrazu Mozartovy hudby, která od roku 1787 přivádí formu symfonie k prvému vrcholu slohu hudebního klasicismu. Obě skladby večera mají tedy svoji nepřímou příbuznost, za což je třeba dramaturgy večera moc pochválit! Pražská symfonie bývá nazývána symfonií bez menuetu a má pouhé tři části. Mozart z již ustálené formy o čtyřech větách vyřadil menuet; patrně chtěl dát najevo, že v dramatickém, závažném výrazu této symfonie není pro taneční formu místa. Myšlenka scherza, nahrazujícího menuet, nebyla ještě v tento moment vykrystalizována (poprvé se objevuje až v Beethovenově Druhé symfonii D dur). U Mozartovy Pražské symfonie se ale dá uvažovat o jisté anticipaci budoucí proměny třetí věty. Konvenčně laděný menuet již nebyl pro celkově převažující tragický výraz skladby vhodný, zdál se být autorovi jistým přežitkem.

Noc s Mozartem - Vojtěch Spurný, Jihočeská filharmonie - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Noc s Mozartem – Vojtěch Spurný, Jihočeská filharmonie – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Provedení Jihočeské filharmonie s hostujícím dirigentem Vojtěchem Spurným bylo v prostoru Klášterní zahrady nazvučeno, amplifikováno. I když se toto zesilování zvuku rozhodně zlepšilo, proti přirozenému zvuku v dobré akustice koncertního sálu má samozřejmě rezervy. Zejména u tohoto typu repertoáru typicky nekomerčního rázu. Pokud se producíruje v Pivovarské zahradě světová hvězda se svými „hity“, budiž, nechť se i plete, zapomíná texty, tak jako tak je vše podřízeno u publika oné hvězdě a ozvučení bereme jako nutné zlo. Ale u koncertu ryze klasického typu je to otazníkem víc než u komerčních akcí s Flórezem či Kaufmannem. Čili zesilování si zde musíme odmyslet, abychom mohli vyřknout nějaké solidní resumé.

Mozartova Pražská symfonie se během produkce v amplifikaci zlepšovala, příliš zvukově expresivní tympány se „normalizovaly“, ale i zvuk byl postupně více kompaktní. Vojtěch Spurný nestavěl Mozarta tak říkajíc „za každou cenu“ dramaticky, ale dokázal těžit z odlehčenosti frází houslových skupin, rytmicky pregnantně synkopovaným charakterem hned prvního tématu vstupního Allegra. Zaujala zde rovněž solidní intonace dechových nástrojů. Do popředí vystoupila de facto poprvé u Mozarta v symfonii užitá kontrapunktická a polyfonická práce, s porozuměním pro styl zahraná. Pohodově klidně znělo Andante v hlavním tématu s dobře intonačně zvládnutou obtížnou chromatickou taktovou pasáží. Presto závěrečného finále vyzdvihl Vojtěch Spurný do radostného mozartovského muzicírování. Dynamika mezi piany a forte byla přes nutnou amplifikaci velmi dobře rozpoznatelná. Jako by dirigentovi byla prioritou galantní rokoková hravost, kdy je Mozartem přidělována rychlá hudební návaznost částí různým skupinám orchestru. Přívětivá intonace flétny nad staccaty fagotu vyzněla lehce a pregnantně. Měl jsem pocit, že pan Spurný preferuje více tuto stylovou polohu symfonie, než polohu dramatické údernosti velké symfonické formy nového, až protestního Mozartova výrazu.

Druhou polovinu večera naplnilo Requiem, vokálně-instrumentální dílo neobyčejné síly a sugestivního výrazu. Nastoupil Kühnův smíšený sbor, připravený pro koncert sbormistrem Markem Vorlíčkem, jenž vede sbor již deset let.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Noc s Mozartem (MHF Český Krumlov 2016)

[Total: 12    Average: 3.3/5]

Související články


Napsat komentář