Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    15.9.2010 00:00 Pavel Šimáček

Mše a milostné písně – že to nejde dohromady? Zahajovací koncert cyklu Stará hudba, který pořádá Koncertní jednatelství FOK, ukázal, že to možné je a že to bylo ve středověku poměrně běžné. Večer propojil svět lásky světské a duchovní, mezi nimiž tehdy ležela hranice stejně neostrá, jako hranice mezi hudbou světskou a církevní. Na jedné straně se rytířská láska k vytoužené ženě prolínala s láskou Panně Marii, na straně druhé se do chrámového prostředí dostaly skladby světské, ať už v podobě cantu firmu nebo celých skladeb podložených novým textem

Ohnisko programu tvořila jedna ze mší Alexandra Agricoly (asi 1446 – 1506). Gentský rodák stojí dnes poněkud ve stínu svých současníků Jacoba Obrechta a především Josquina Despreze, ve své době však byl neméně slavný, působil ve službách francouzského krále, burgundského vévody i u italských dvorů. Z jeho skladatelského díla se dochovaly mše, moteta, chansony a instrumentální díla. O jejich oblibě svědčí vysoký počet zachovaných opisů i prvních tisků.

Koncert zahájilo několik variací písně In mynen zin , velmi rozšířené na přelomu 15. a 16. století. Texty navazují na tradici nenaplněné dvorské lásky (Ve svých myšlenkách vybral jsem si/pro moje potěšení, pannu mladou a krásnou… Její láska je tou příčinou, proč cítím smutek…) a na písně vzešlé z lidového prostředí („Pokud miluji svého milence/ víc než svého muže, / pak vězte, že není divu:/ neb onen je mistr/ tohoto příjemného umění, / provozovaného ve tmě.). Původně lidový nápěv tvoří cantus firmus Agricolovy mše „In myne Zyn“. Jednotlivé části mešního ordinária byly navíc proloženy instrumentálními skladbami na stejné téma.

Související články

• Festa po vlámsku