Můj vzkaz? Za operou jeďte do Ostravy. Uvidíte, co jinde běžně vidět nemůžete

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
Rozhovor s ředitelem Národního divadla moravskoslezského, režisérem Jiřím Nekvasilem. Tentokrát nejen o divadle a chystaných novinkách na ostravské scéně, ale také o osobním pohledu na operní režii a o vlastních režijních snech.
Jiří Nekvasil (foto Tamara Černá – SofiG)


Jak vnímáte současné postavení Národního divadla moravskoslezského v porovnání s dalšími českými scénami, respektive jak si dle vás Ostrava vede?

Myslím, že Ostrava si vede docela dobře, zejména pak hudební soubory. Opera bývá hodnocena kladně i díky koncepční dramaturgii, která je rovněž konceptuální součástí nějakého celku a pracuje v širších souvislostech. Uvádíme řadu hodnotných titulů, které v Čechách a mnohdy i v Evropě nejsou často k vidění. Systematicky řadíme do repertoáru velká, dnes už klasická díla dvacátého století a věnujeme se programově a cíleně české tvorbě. Snažíme se vždy o co nejkvalitnější obsazení sólistů v obou alternacích, na které jsme schopni v našich podmínkách dosáhnout, dále usilujeme o spolupráci s kvalitními dirigenty zejména mladší a střední generace a snažíme se vybírat zajímavé inscenační týmy (například v posledních letech zde s úspěchem v opeře debutovali zkušení činoherní režiséři střední generace – Peter Gábor, Ivan Krejčí a Radovan Lipus).

Obrovský skok udělal, po reorganizaci, kterou jsme provedli po mém nástupu do funkce v polovině roku 2010, soubor opereta/muzikál. Na cestě za soudobým – hudebně zábavným divadlem, ušel velký kus cesty a v posledních letech suverénně konkuruje pražské i brněnské muzikálové scéně, má svou osobitou tvář a navíc se těší velkému zájmu našich diváků. I balet se za poslední tři roky – pod vedením šéfky baletu Lenky Dřímalové – dostává na úroveň evropského standardu (nastudovali jsme například již druhou choreografii Jiřího Kyliána) a já doufám, že se soubor podaří rozšířit i personálně. Činohra si drží svou tradiční kvalitu a plní spolehlivě svou roli na ostravské divadelní mapě. Celkově je na čem stavět a v umění je třeba jít neustále dál. Spokojený umělec – mrtvý umělec!

Zajisté je pro vás ve výběru titulů limitující nevelký prostor jeviště Divadla Antonína Dvořáka.

Samozřejmě (hovoříme o opeře) je nutné vycházet z prostoru, který máme k dispozici. Ale hlavně s koncepční otázkou, proč a jak s tímto konkrétním titulem v omezeních našeho prostoru naložíme (týká se to nejen velikosti jeviště, ale i orchestřiště). Nicméně toto divadlo je zase mimořádně příznivé akusticky. Je rozměrem komorní a zážitek je i z kvalitního provedení velké opery jiný než na velkých scénách v Brně či Praze, které jsou k nim svým rozměrem primárně určeny. U nás jsou zato zpěváci a celé divadelní dění divákům blíže, je to opera více na dotek, divácký zážitek může být intenzivní jiným způsobem. Zároveň je nutné, počínaje dramaturgií a zejména pak pro inscenátory, trochu jinak (zejména i velkých operních titulů) přemýšlet, hledat a tvořit s vědomím velikosti prostoru i jinou divadelní, více metaforickou stylizaci jevištního obrazu. Je to zajímavá výzva i úkol. Na druhou stranu je naše rozměrem menší divadlo příznivé pro komornější tituly, jakým byla například Mirandolina Bohuslava Martinů.

Jsme operní dům po Opavě nejvíce vzdálený od Prahy, ve třetím největším městě Česka, ale rozhodně k našemu divadlu nemůžeme a nechceme přistupovat jako k ryze regionální scéně – ani dramaturgií, hudebním nastudováním, ani inscenacemi. Město Ostrava má správnou ambici a předpoklady svým rozměrem, významem a polohou být moderní dynamickou metropolí a my pro ni musíme být metropolitní operou!!! Pracujeme systematicky na tom, být dobrou, respektovanou operní adresou nejen pro nejbližší okolí.

Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava (foto Martin Popelář)

Národní divadlo moravskoslezské se honosí též poměrně častým uváděním českých, v Česku nesmyslně opomíjených titulů (rozumějme Vídeň má svého Mozarta, Drážďany Wagnera, Lipsko Bacha). Má Ostrava svého Janáčka?

Naše operní dramaturgie jde v systematických liniích. Snažíme se uvádět každoročně alespoň jednu českou operu, někdy i dvě. Nedávno jsme uvedli Dvořákovu poslední operu Armida (2014), která je tématem i hudbou světová a na našich jevištích téměř nehraná, v zahraničí zatím jednou, začátkem šedesátých let minulého století. Na repertoár přibyla v prosinci 2016 Bouře Zdeňka Fibicha. Věnujeme se systematicky operní tvorbě Bohuslava Martinů (od roku 2010 jsme zde uvedli jeho v Ostravě dosud nehrané opery – Ariadna, Mirandolina, Tři přání). Ve světové premiéře, v koprodukci s pražským Národním divadlem zde zazněla nová opera Jana Klusáka Filoktétés.

Na rok 2024, tedy rok dvoustého výročí narození a sto čtyřicátého výročí úmrtí zakladatele moderní české hudby Bedřicha Smetany, chystáme cyklus, ve kterém zahrajeme inscenace všech osmi dokončených Smetanových oper (uvedeme ho v březnu a květnu, data se odvíjí od skladatelova narození a úmrtí). A co se Leoše Janáčka týká, ten do Ostravy pochopitelně patří! Nejen proto, že nám tady zemřel (12. srpna 1928), ale též se dvaadvacet kilometrů vzdušnou čarou od Ostravy na Hukvaldech (3. července 1854) narodil. Její pastorkyňa se zde hrála již v první sezoně Národního divadla moravskoslezského v roce 1919. A ještě je dobré nezapomenout na to, že dlouholetým šéfem opery Národního divadla moravskoslezského v letech (1927–1943) byl dirigent a skladatel Jaroslav Vogel, také autor první velké a v mnohém dosud nepřekonané monografie o Leoši Janáčkovi. S Janáčkem se znal osobně a Janáčkovy tehdy nové opery v Ostravě uváděl. Od roku 2010 jsme zde uvedli nové inscenace čtyř oper Leoše Janáčka (Šárka; Věc Makropulos – poloscénické uvedení s Evou Urbanovou poprvé zde v roli Emilie Marty; Káťa Kabanová a k tomu je nutno připočíst i obnovené uvedení stávající inscenace Její pastorkyně s novým hudebním nastudováním Roberta Jindry). A v roce 2018 uvedeme v Ostravě poprvé Janáčkův Osud.

Pokud se nemýlím, tak Osudem završíte kompletní uvedení Janáčkových oper na divadelní scéně v Ostravě.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Napsat komentář