Můj vzkaz? Za operou jeďte do Ostravy. Uvidíte, co jinde běžně vidět nemůžete

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Ano, budeme teprve druhým divadlem na světě, které se může pyšnit tím, že ve své historii uvedlo na repertoár všechny opery Leoše Janáčka (první divadlo bylo brněnské). Tuto skutečnost bychom rádi reflektovali i nějakou shrnující obrazovou publikací.

Vraťme se k cyklu Smetanových oper. Některé opery již za sebou Ostrava má, přibližte prosím, jak bude cyklus pokračovat?

Smetanovský cyklus zde byl naposledy v roce 1984, kdy opera Národního divadla moravskoslezského (tehdy Státního divadla v Ostravě) uvedla v blízkém časovém rozptylu inscenace všech osmi dokončených Smetanových oper. Tím, že se Smetana z českých divadel vytrácí (pražské Národní divadlo uvádí dvakrát do roka Libuši a průběžně Prodanou nevěstu a to je vše), rozhodli jsme se nastřádat smetanovské inscenace, které vznikly či vzniknou od roku 2010 do roku 2024. Dvě jsou hotové – Čertova stěna a Braniboři v Čechách. Letos přibude Tajemství. Smetana patří mezi skladatele, od kterých lze hrát bez výhrad všechny tituly. Nemá oproti Antonínu Dvořákovi, ale i Leoši Janáčkovi, problematické prvotiny, které jsou spíše raritami než plnohodnotnými repertoárovými tituly. Navíc jeho opery jsou stylově a námětově i hudebním zpracováním odlišné od inspirací velké francouzské opery, slavnostního tabló, žánrové opery, salonní konverzační opery, fantastické romanticko-komické opery. Každá opera před námi otevírá jiný svět, je to navíc svět plný citu a neopakovatelné niterné lyriky. A Prodaná nevěsta je jedna z nejlepších, ne-li nejlepší komická opera na světě.

Ihned mne napadl „wagnerovsky“ laděný Dalibor, nemyslíte, že je to paradox, že česká obrozenecká opera čerpá z německé kompoziční techniky?

To nemá smysl zastírat, že má Wagner zásadní vliv na hudební myšlení devatenáctého století a všechny skladatele po něm. Vliv u Smetany je zde také patrný, avšak skladatel Dalibora naplňuje svojí melodikou a invencí, neopakovatelnou lyrikou a citem. Dalibor hovoří Smetanovým osobitým hudebním jazykem.

Máte za sebou čerstvě premiéru dalšího, až eklektického wagneriána – Zdeňka Fibicha, respektive jeho lyrické opery Bouře. Jaké jsou vaše dojmy?

I Fibich, který se k Wagnerovi přímo hlásí, umí být neskutečně invenční a svůj. Nedá se říct, že by Wagnera opisoval. Wagner je mimořádná osobnost, nepopiratelný génius – nejen skladatel, ale i velký básník svých libret, koncepční tvůrce. Vliv Wagnera na hudební okolí své doby se dá například přirovnat k vlivu Picassa na mnoho malířů a sochařů ve výtvarném umění začátku dvacátého století. Bouře má evropský rozměr tématem i svým osobitým romantickým lyrismem. Strávil jsem s ní poslední rok a prožil s ní mnoho času. Bylo to velmi silné setkání nejen pro mě, ale také pro většinu umělců zúčastněných na inscenaci. Překvapení z toho, jak a proč tato krásná hudba, vyprávějící takto Shakespearův příběh, leží ladem. Vnímám premiéru jako vydařenou a dle ohlasů soudím, že se premiérové publikum příjemně naladilo a dílo s porozuměním soustředěně vnímalo. Opakuji – je to dílo, se kterým stojí za to se potkat – i jako tvůrce a interpret, i jako divák.

Jiří Nekvasil (vpravo) po premiéře inscenace Bouře – NDM Ostrava 2016 (foto Martin Popelář)

Co romantické a bel cantové tituly v Ostravě?

I tady jdeme cestou kvalitních, u nás málo frekventovaných a přesto atraktivních titulů. Od belcanta až k verismu. Úspěšná byla belcantová trilogie královen (poznámka autora: Donizettiho Anna Bolena, Maria Stuarda a Roberto Devereux, ) či Massenetův Werther, Giordanova Fedora, v neposlední řadě například s úspěchem Thomasův Hamlet, který zde byl uveden naposledy ve čtyřicátých letech dvacátého století.

V úvodu jste naznačil trendy uvádění oper dvacátého století. Národní divadlo moravskoslezské úspěšně nastudovalo Cardillaca, Život prostopášníka a Ohnivého anděla – výsostně zajímavé a ojedinělé tituly. Chcete jít touto cestou popularizace „moderních“ oper i nadále?

Jedná se o zásadní linku naší dramaturgie. Tato velká díla dvacátého století mají pomalu sto let od svého vzniku a jsou v podstatě klasická, avšak jejich systematické uvádění má nejen v Ostravě, ale obecně v tuzemsku výrazné zpoždění. Jako přidaná hodnota této trojice je jistá přímá vazba na Ostravu – všichni tři skladatelé (Hindemith, Stravinskij, Prokofjev), jejichž díla jsme uvedli, zde v třicátých letech na pozvání Jaroslava Vogela byli fyzicky přítomni a v budově dnešního Divadla Antonína Dvořáka se představili na koncertech i jako interpreti svých skladeb. Hindemith byl v Ostravě dokonce třikrát. V této sezoně pokračujeme dál velkými jmény dvacátého století, tito tvůrci se však již do Ostravy za svého života nedostali. Aktuálně připravujeme Brittenovo Zneuctění Lukrécie a v následující sezoně Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu. V tomto systematickém uvádění světových a českých děl dvacátého století hodláme pokračovat i dále.

V sezoně 2019/2020 oslaví Národní divadlo moravskoslezské sto let od svého vzniku, co plánujete uvést k takto významnému výročí?

Stému výročí Národního divadla moravskoslezského předchází stá sezona, tedy sezona 2018/2019. Pro tuto sezonu dostali umělečtí šéfové zadání, že nové premiéry této sezony budou obsahovat výhradně díla, která se za těch předešlých devětadevadesát sezon nestačila v Národním divadle moravskoslezském dosud zahrát. Je tam z čeho vybírat! A tak opera plánuje uvést již zmiňovaný Janáčkův Osud, kompletní Pucciniho Triptych v koprodukci s bratislavským Slovenským národním divadlem (to je o rok mladší než Národní divadlo moravskoslezské), Juliettu Bohuslava Martinů a velkou francouzskou operu Robert ďábel Giacoma Meyerbeera.

No a ke stému výročí v následující sezoně 2019/2020 se naopak každý soubor ve své dramaturgii vrátí alespoň k jednomu titulu, který zazněl v této první sezoně. Stovka by měla být svým způsobem inspirací i do dalších sezon. Sto let Národního divadla moravskoslezského se téměř kryje s novodobou českou státností. Celý koncept stého výročí v této chvíli stále dopracováváme ještě v širších souvislostech. Sto let je v dějinách Ostravy, jako moderního velkoměsta, poměrně dlouhá a důležitá doba.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Napsat komentář