Můj vzkaz? Za operou jeďte do Ostravy. Uvidíte, co jinde běžně vidět nemůžete

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Vy sám jste se přistihl v situaci, kdy jste usoudil, že jste překročil pomyslnou míru?

Tak samozřejmě člověk zkouší různé věci a snaží se najít nějakou hraniční mez. Záleží také na tom, o jaký se jedná projekt. Jinak se přistupuje ke scénické realizaci soudobé opery třeba pro festival NODO (Dny nové opery Ostrava, bienále, které od roku 2012 pořádá Národní divadlo moravskoslezské a Ostravské centrum nové hudby) a jinak k repertoárové inscenaci. Já se v prvé řadě vždy snažím, aby moje inscenace měla jasnou koncepci, stavbu a kompozici. Pro její realizaci volím a hierarchizuji konkrétní scénické a herecké prostředky. V rámci toho (a v souladu s tím) někdy upozorňuji vědomě na rozpory v díle a zdůrazňuji i některé extrémy, dopovídám a přetahuji věci ke krajním hranicím ve snaze pootevřít další roviny vnímání, i když předem znám nebo tuším některé kritické ohlasy, protože působí jako nepříjemná disharmonie či zbytečný extrém. Postupujícím věkem nemusím nad spoustou elementárních věcí přemýšlet, jelikož vím, jak na jevišti fungují, ale vždy se musím zamyslet, a možná intenzivněji než dřív, nad tím, zda díky profesním zkušenostem a určité jistotě nejdu, třeba i nevědomky, přece jen po vnějšku, ale opravdu se snažím otevřít další dveře, neupadnout do rutiny. Takže každou inscenací se vlastně začíná od začátku. Ač to zní obecně, je to tak.

Jak byste poměrem vyjádřil svoji pozici ředitel/režisér, rozumějte: na co máte kolik času?

Ředitel divadla je mé hlavní zaměstnání a nemůžu se věnovat režii na jeho úkor. Ale potřebuji poctivě stihnout a dělat obojí. Podepřen svou dosavadní dlouhou zkušeností razím názor, že divadlo se nejlépe řídí, když v něm pracujete a dotýkáte se divadla a lidí, kteří v něm pracují, při tvorbě inscenace více než jen od stolu. Já mám naštěstí zkušenosti a zážitky z obou stran i z obou situací – režírovat ve svém i cizím divadle (jako host). Lépe a rychleji se můžu díky takovéto pravidelné zkušenosti rozhodovat v provozních a technologických otázkách a záměrech, protože znám spoustu složek při své práci, a ne pouze zprostředkovaně. Takže i režie ve „svém“ divadle je v podstatě kus řídící práce. Řízení takhle velkého divadla je prvotně vytváření koncepce a celkové strategie – stanovíte a průběžně dolaďujete ten nejlepší směr, kudy má ten velký koráb (jakým velké čtyřsouborové Národní divadlo moravskoslezské bezesporu je) bezpečně plout. A co má na té cestě objevit. Stále hledáte, vytváříte a dolaďujete optimální provozní model – nejlepší umělecky, technologicky, ale i ekonomicky – a hledáte nové možnosti. A při této cestě je občas nutné operativně reagovat na nenadálé situace. A důležitý je také obraz, jaký si tou cestou budujete, a zpráva, kterou svou činností dáváte o sobě – jako instituce a tvůrčí prostor okolnímu světu. Jsou to pochopitelně v prvé řadě inscenace, ale nejen ony, pracujeme v nějakém kontextu – společenském, historickém, geografickém, estetickém i etickém. A pak je taky nutné jako ředitel věnovat energii a hledat další možné zdroje finančních prostředků na rozvoj umělecké činnosti divadla. Vše souvisí se vším!

Tím, že je Národní divadlo moravskoslezské v prvé řadě dotováno ze zdrojů města, musíte městu nějak vklad vracet. Ukázat, že se jedná o živou instituci, kterou se může chlubit, která integruje svou činností různé skupiny kulturních obyvatel města a jeho okolí. Že v případě Národního divadla moravskoslezského nejde a nemůže jít pouze o zábavní podnik, ovšem zábavnou a relaxační funkci v divadle nijak nepodceňuji a k divadlu toto od počátků patří. Důležité je dělat práci pořádně a poctivě, nejlépe, jak to v danou chvíli jde. A vnímavý divák to pozná a ocení! A věřím, že i vnímavý zřizovatel!

Jiří Nekvasil (vlevo) při zkoušce Fibichovy Bouře – NDM 2016 (foto Martin Popelář)

Jste mimo jiné také vyznavačem Wagnera. Vrcholný Wagner je v Ostravě nerealizovatelný, avšak co rané tituly?

Na Wagnera je divadlo prostorem limitní, na druhou stranu se tady vždycky uváděl, ostravské publikum ho přijímalo velmi dobře. Předchozí hudební ředitel opery (poznámka autora: dirigent Robert Jindra) byl velký wagnerián, ten současný – dirigent Jakub Klecker – tolik není. Takže v nejbližší době Wagner ve výhledovém plánu není. Nicméně v příští sezoně uvedeme operu Christopha Willibalda Glucka Ifigenie v Aulidě ve verzi, kterou vytvořil Richard Wagner – takže alespoň něco. V roce 2013, v roce dvoustého výročí Richarda Wagnera, jsme uvedli jeho „nejromantičtější operu“ – Lohengrina (hudební nastudování Robert Jindra, režie Rocc), ten divadlu velmi slušel. Inscenaci jsme věnovali velkou péči a návštěvnost byla úchvatná. Nastudování této opery jsme rámovali projektem Wagner Ostrava 2013 s doprovodnými akcemi, přednáškami i velkým galakoncertem společně s Janáčkovou filharmonií a Janáčkovým májem.

Většinou se vás lidé ptají na to, co máte rád. Co, hovoříme-li o artificiální hudbě, opravdově rád nemáte?

Nevím, zda je vyloženě něco, co rád nemám… Už vím, nevyhledávám prorežimní hudbu socialistických časů.

Máte za sebou také bohatou zahraniční kariéru, ovlivňuje práce v zahraničí vaše nároky na divadlo zde v tuzemsku? Je práce tam v něčem diametrálně jiná než zde?

Když mohu srovnávat, tak diametrálně rozdílná není. V divadlech funguje mechanismus přípravy a realizace operní inscenace i plánování podobně. Díky zahraničí však mám srovnání silných a slabých stránek, z dobrých se učím a inspiruji se jimi, těch slabých se snažím vyvarovat. Když fungujete intenzivně a delší dobu v jednom divadle, hrozí nebezpečí stereotypu, není na škodu, pokud ta možnost přijde, na čas díky hostování v jiném divadle vystoupit a z tohoto odstupu pozorovat své divadlo. Odstup vám pomůže od jistého „zacyklení“. Celkově si však myslím, že v rámci provozu a organizace na tom nejsme zle, ale podstatně horší jsou stále peníze. Umělecký a umělecko-technický provoz svými nároky logicky roste, ale nedá se takto dlouhodobě finančně utáhnout.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Napsat komentář

Reklama