Můj vzkaz? Za operou jeďte do Ostravy. Uvidíte, co jinde běžně vidět nemůžete

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6
Divadlo Antonína Dvořáka Ostrava (zdroj theatre-architecture.eu / ostrava.cz)

Co říkáte na trend současných přenosů Met?

Je to zajímavý fenomén, kterému jsem z počátku vůbec nevěřil. Opak je pravdou, přenosy se staly velmi populárními. Sám jsem byl pouze na dvou a zarazilo mne, že i v kinech nosí lidé oblek jako na operu. Cena za vstupenku je poměrně vysoká, v Praze i vyšší než v Ostravě na živou operní produkci v našem divadle. Ale obecně si myslím, že každá akce, která přivede diváka k opeře, je zajímavá. Ale lepší je chodit do divadla. Přijde mi však nefér, když na to naši recenzenti píšou kritiky a popisují, kdo má jak velký hlas, když jde také a především o precizní práci zvukařů. Ta zaslouží respekt.

To je bohužel chyba či nevědomost recenzenta. Co vnímáte vy osobně jako zásadní úspěch od přerodu vedení pana Luďka Golata, respektive co se vám dle vašeho mínění podařilo?

Pokud mohu říct, co považuji za největší zázrak, tak již zmiňovanou proměnu souboru opereta/muzikál. To byl Damoklův meč. Jsem rád, že se povedlo, aby zevnitř souboru vyrostly zásadní opory – dnes doslova jeho „hvězdy“, jako Hana Fialová nebo Martina Šnytová. Perfektní je zvuk orchestru pod vedením Jakuba Žídka a představení jsou vyprodaná. Proměnilo se také publikum, směrem ke střední a mladší generaci. Soubor má plno! Ale změnilo se toho za těch sedm let v mnoha oblastech mnoho…

Kdy jste naposledy navštívil nějaké zahraniční představení, o jaké představení šlo a s jakým pocitem jste odcházel?

Naposledy jsem byl na třech představeních v Berlíně. Všechna byla velmi zajímavá a inspirativní a jedno doslova excelentní. Hudebně úžasný byl Fidelio ve Staatsoper im Schiller Theater Berlin pod taktovkou Daniela Barenboima a v koncertantní inscenaci Harryho Kupfera. Dále jsem viděl strhující Elektru v režii Patrice Chéreaua. Do třetice jsem viděl v Komische Oper Rusalku v režii Barrie Koskyho, který je zároveň uměleckým ředitelem toho divadla. Letité značce Komische Oper nový, svěží, vysoce originální směr sluší.

Vaše režisérská osobnost numero uno?

Asi bych to vzal individuálně. Jsou věci, které se mi líbí, a někdy na nich nevidím chybu, jako ta Chéreauova Elektra v Berlíně. Spíš hodnotím konkrétní představení a snažím se vzít si to dobré. Přemýšlím a zkoumám, proč inscenace fungují, jak fungují. Ale nejraději jsem, když mě divadlo do sebe dokáže naplno vtáhnout a pohltit, že zapomenu pro sebe profesně zkoumat a analyzovat, ale jsem uvnitř!

Váš režijní sen?

Když mohu ovlivnit, co se bude hrát, tak se průběžně pouštím do věcí, které mě zajímají, a do titulů, u kterých mám pocit, že má režijní účast na nich má smysl a přínos nejen pro mě, ale v prvé řadě pro divadlo. Úžasné by bylo dělat celý Prsten Nibelungův nebo Parsifala, ale to v Ostravě nejde. Principiálně mne také zajímá česká soudobá hudba.

Vzkázal byste v závěru něco našim čtenářům, případně je pozval na nějaký vámi favorizovaný titul?

Rád bych jim vzkázal, ať chodí do Ostravy do opery, jelikož zde opravdu uvidí věci, které jinde běžně vidět nemohou. V tuto chvíli je to především Bouře. A jestli s ní přijedeme do Prahy na Festival Opera 2017, není zcela jisté (z technických důvodů), takže bych s cestou do Ostravy na Bouři příliš neotálel.

Děkuji vám za rozhovor, přeji, nechť se vám avizované plány vydaří, a budu se těšit na další setkání.

I já vám děkuji za příjemně strávený čas a povídání a někdy brzy na viděnou, třeba v Národním divadle moravskoslezském.

Jiří Nekvasil (foto Tamara Černá – SofiG)


Vizitka:

Jiří Nekvasil (1962) absolvoval v roce 1989 studium operní režie na hudební fakultě AMU u Ladislava Štrose. Na divadelní fakultě AMU se formou mimořádného studia paralelně věnoval také dramaturgii. V roce 1988 založil spolu se scénografem Danielem Dvořákem Operu Furore, experimentální operní studio. O dva roky později byli oba jako intendanti pověřeni řízením Komorní opery Praha, kterou reorganizovali na Operu Mozart. Od roku 1998 působil jako umělecký šéf, dramaturg a režisér ve Státní opeře Praha. V letech 2002–2006 zastával post šéfa Opery Národního divadla v Praze. Od 1. ledna 2010 je ředitelem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě.

Za svou dosavadní uměleckou dráhu realizoval přes osmdesát operních a činoherních inscenací, nejprve zejména pro Operu Furore (Faust, Houslema do železa, Andy Warhol, Golem – extáze expresionismu), Operu Mozart (The Best of Mozart, Figaro? Figaro!, Play Magic Flute, Don Juan Bastien). V letech 1992–1998 během letních stagion Opery Mozart v pražském Stavovském divadle realizoval mozartovský cyklus (Kouzelná flétna, Così fan tutte, La clemenza di Tito, Figarova svatba, Don Giovanni). Ve Státní opeře Praha inscenoval v letech 1999–2002 světové premiéry oper Bubu z Montparnassu (Emil František Burian), Faidra (Emil Viklický) a Circus Terra (Trygve Madsen). Dále českou premiéru opery Utahování šroubu (Benjamin Britten), Es war einmal (Alexander Zemlinsky) a operu Polský žid (Karel Weis). V Národním divadle nastudoval v roce 1997 večer soudobých oper Zpráva pro akademii (Jan Klusák) a Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem (Michael Nyman). Zprávu pro akademii v roce 2002 doplnil Bertram a Mescalinda, další Klusákova opera. K dalším režiím Jiřího Nekvasila v Národním divadle patří od roku 2003 minimalistická opera Johna Adamse Smrt Klinghoffera, Janáčkovy Výlety páně Broučkovy a Její pastorkyňa, Smetanova Prodaná nevěsta a Tajemství, Řecké pašije Bohuslava Martinů, Antigona Josefa Myslivečka, obnovená inscenace Mozartova Dona Giovanniho, scénické provedení Verdiho Requiem, Cileova Adriana Lecouvreur a Pucciniho Děvče ze Západu.

Je spoluautorem a zároveň režisérem opery-procesu Zítra se bude…, kterou napsal spolu s Alešem Březinou pro pěvkyni Soňu Červenou (2007) a která byla uvedena na scéně Divadla Kolowrat v dubnu 2008. Tato inscenace byla v anketě Divadelních novin a Cen Alfréda Radoka vyhodnocena jako Operní inscenace roku 2008. Za libreto byl oceněn Jiří Nekvasil spolu s Alešem Březinou Cenou Sazky a Divadelních novin.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Související články


Napsat komentář