Murray Perahia – klavírní legenda jiným pohledem

Po vyslechnutí zejména druhé poloviny recitálu Murraye Perahii v Rudolfinu se naskýtá použití slov začínajících předponou nad-. Nadčasovost, nadpozemský, nadstavba, ale i slov nádhera, nadání, nadšení, nádech, nadýchanost. I anglických ekvivalentů začínající over, jako například overarch, overjoy, overmaster, overpowering, oversubtle, overhelming, je velmi mnoho. To vše bylo slyšet v mimořádně inteligentní a hluboce promyšleném provedení děl, kde virtuozita je naprosto ve službách hudby. A navíc. Šíře umělcova repertoáru je mimořádná a setkání již v ranném věku s velikány jako byl Szolti, Serkin, Casals, Horzsowsky, Horowitz, Britten musela být inspirativní. Stejně tak jako na koncertu pianistky Sa Chen, vrcholem večera bylo dílo Cézara Francka Prélude, choral et fugue. Tryptichon se stal monumentem plným mystické aury umocněné tóninou b moll a B dur. Sólista navíc posluchače provedl přímo ukázkově mistrovstvím Franckovy chromaticky klesající čtyřhlasé fugy. Nabídl téměř orchestrální zvuk na nástroji, který by vyžadoval větší péči a přípravu. Provedení bylo niterné, stejně tak jako Scherzo č. 1 komponované v Chopinových těžkých chvílích za pobytu ve Vídni 1830-1831. Forma scherza, dotvořená do dokonalosti Beethovenem, měla nádech humoru, radosti, veselého sentimentu i lyriky při citaci polské vánoční písně. Úžasná byly snová pianissima. Obdivuhodné je, s jakou vitalitou osmašedesátiletý umělec kouzlí virtuózní přídavky Schumanna, Chopina a Schuberta. Nadšení posluchačů bylo mimořádné.V první polovině koncertu se Murray Perahia představil s programem, který umělec a také posluchači milují. Zde však je těžké interpreta někam zařadit. Pokud je u Bacha ideálem rytmická téměř jazzová interpretace Glenna Goulda a Friedricha Guldy nebo současná clavicembalu blízká provozovací praxe, zůstává analytické myšlení sólisty někde mezi. Takto se hrálo spíše v osmdesátých letech. V provedení zarazila častá změna temp v průběhu vět i poněkud neklidné konce frází v Allemande a závěrečné Gigue. U Beethovenovy Sonáty „ Měsíční svit“ triolová nepravidelná figurace úvodního Adagia i volba tempa nenavodila, jak píše Carl Czerny, „noční  scénu, ve které zní z dálky truchlivý hlas“. Zde se však názory při označení tempa Alla breve i pedalizaci výrazně liší. Stejně tak jako při interpretaci Haydna bych upřednostnil myšlenky a rozbory Andrase Schiffa. Jeho Haydn je více divertimentem. Perahiův je více citový a hodně promyšlený. Zřejmě ovlivněný tóninou As dur úvodní věty i kontrapunktickou strukturou Des dur Adagia. Mimořádnost závěrečného díla, které zaznělo před přestávkou Variací f moll, spočívá rovněž v tóninových kontrastech f moll versus F dur a mohutné 83 taktové Codě. Provedení bylo plné rozličných barev, melancholie a slunečního a měsíčního svitu. To je svět Murraye Perahii.

Hodnocení autora glosy: 90 %

Pražské jaro 2015
Murray Perahia (klavír)
30. května 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha

program:
Johann  Sebastian Bach: Francouzská suita č. 6 E dur BWV 817
Joseph Haydn: Sonáta č. 46 As dur Hob. XVI: 46
Joseph Haydn: Variace f moll Hob. XVII: 6
Ludwig van Beethoven: Sonáta č. 14 cis moll op. 27 č. 2 „Měsíční svit“
= přestávka =
César Franck: Preludium, chorál a fuga FWV 21
Fryderyk Chopin: Scherzo č. 1 h moll op. 20

www.festival.cz

Foto Zdeněk Chrapek