Mýtus o Mata Hari a Holandský národní balet

  1. 1
  2. 2

Het Nationale Ballet, známý u nás jako Dutch National Ballet – Holandský národní balet, přispěl do mezinárodní nabídky původních celovečerních baletních originálů pozoruhodným dílem. Na scéně amsterodamského divadla Nationale Opera & Balet uvádí ve dnech 6. – 26. února 2016 novou inscenaci s lakonickým titulem Mata Hari.

Plakát k premiéře baletu o Mata Hari
Plakát k premiéře baletu o Mata Hari

Fascinující mýtus o špionce, nizozemské krasavici Margarethe Geertruidě Zelle – Lady MacLeod – Mata Hari, proměnil v baletní příběh choreograf Ted Brandsen, umělecký ředitel Holandského národního baletu, podle scénáře Janine Brogt, ve spolupráci s britským hudebním skladatelem Tarikem O´Reganem a dalšími členy autorského týmu Clement & Sanôu (Eddy van der Laan a Pepijn Rozing – scéna a světelný design), François-Noël Cherpin (kostýmy) a Matthew Rowe, dirigent Het Balletorkest- Holandského baletního orchestru.

Exkurze za hranice všednodennosti
Brandsenova koncepce dokazuje hlubokou znalost reálií ze života slavné nizozemské tanečnice, která působila v době Isadory Duncanové, Ruth St. Denis a dalších reformátorek tance z počátku dvacátého století. Z množství rozporuplných informací, které v průběhu téměř sta let opředly události jejího života, baletní inscenace vyjímá ty podstatné a věrohodné.

Stylizovaným jazykem tance postihuje proměny životních období baletní hrdinky a zachycuje atmosféru doby na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Hudba Tarika O´ Regana podporuje plasticitu tanečních obrazů, svou rytmickou čitelností a úspornou melodičností umocňuje dramatický účin tanečních akcí.

Margareta Zeele (1876 -1917) se narodila v Leeuwardenu ve Frísku na severu Nizozemského království. Místní muzeum připomíná její osobnost a dobové události od dětství v rodině zámožného kloboučníka, přes postupnou ztrátu rodičů, sňatek s  důstojníkem Východoindické obchodní společnosti Rudolphem MacLeodem a cestu lodí do tehdejších Dutch East Indies (nynější Indonésie) na ostrov Jáva. Dokumentuje její popularitu modelky slavných malířů a fotografů pařížské bohémy i úspěchy tanečnice. Javanským stylem tance, který přivezla ze svého pobytu na Jávě, zaujala v roce 1905 milovníky orientálního umění ve výtvarném salonu Musée Guimet. Tančila v Madridu, Monte Carlu, obdivoval ji skladatel Jules Massenet, svým tancem Salome v opeře Richarda Strausse okouzlila malíře vídeňské secese Gustava Klimta. Fotografie připomínají i tragédii první světové války, v níž si Nizozemské království zachovalo neutralitu, kterou ona využívala při svých cestách vlakem a lodí do Berlína, Madridu, Paříže, Amsterdamu.

Tanec je báseň a pohyby jsou její slova, napsala na fotografii Mata Hari (foto Fries Museum Leeuwarden)
Tanec je báseň a pohyby jsou její slova, napsala na fotografii Mata Hari (foto Fries Museum Leeuwarden)

Exkluzivnost baletního tématu osvětlují nejen dobové dokumenty, ale samotné klima nizozemské krajiny s bouřlivým mořem, prudkým větrem, ledovým deštěm a šerosvitem životní reality, působivě zachycené výtvarnými prostředky v plátnech nizozemských malířů Zlatého věku. O odvaze a statečnosti Mata Hari vypovídá již samotný fakt, že opakovaně a většinou sama podnikala dlouhé plavby po rozbouřených mořích na lodích, které v té době nebyly příliš komfortní. Jezdila na koni a dobová fotografie ji zobrazuje i ve vojenské uniformě.

Mata Hari v Normandii za války (foto Fries Museum Leeuwarden)
Mata Hari v Normandii za války (foto Fries Museum Leeuwarden)

 

Balet jako psychoanalýza mýtu
Inscenace Teda Brandsena evokuje specifické rysy národní identity specifickými prostředky baletního divadla. Osobitým způsobem vypráví životní příběh mladé ženy, zasažené smrtí syna Normana, rozpadem manželství a odchodem dcery Non. Osvětluje její umělecké ambice a setkání s rozdílnými styly tance, na Jávě a poté v pestrém kaleidoskopu pařížské bohémy Moulin Rouge. Evokuje její úspěch v pařížském salonu Guimet, kde tančila se závojem před sochou Šivy.

Mata Hari tančí před bohem Šivou v Musée Guimet, 1905 (foto Fries Museum Leeuwarden)
Mata Hari tančí před bohem Šivou v Musée Guimet, 1905 (foto Fries Museum Leeuwarden)

Z Lady MacLeod-Zelle se stala Mata Hari, která podnikala úspěšné turné po Evropě. Její zájem o spolupráci s Les Ballets Russes Sergeje Ďagileva zůstal nenaplněn. Přijetím uměleckého angažmá v Berlíně završila svůj tragický osud.

V divadelním časopise Odeon se píše: „Nizozemská tanečnice Margaretha Zelle, uměleckým jménem Mata Hari, zemřela 15. října 1917 pod palbou francouzské popravčí čety. Byla obviněna ze špionáže.“ Ted Brandsen: „Stala se špionkou, když skončila její role mladé atraktivní ženy. Neodhadla správně změněnou situaci během první světové války. Stále se chovala jako kurtizána dnů bohémského světa, jenže to se za války necenilo. Co jí dříve pomáhalo, to jí nyní uškodilo. Den po její popravě noviny San Francisco Examiner uveřejnily článek plný nesmyslů: „Byla dcerou britského důstojníka a indické princezny. V Paříži okouzlovala obecenstvo, které ji milovalo, ona však zavinila smrt deseti tisíc francouzských vojáků.“

To byl začátek mýtů o femme fatal. Ve dvacátých letech vznikaly o Mata Hari první knihy, ve třicátých letech první filmy, nejslavnější s Gretou Garbo v hlavní roli. Mýtus stále narůstal. Stal se mýtem, jaký by Margaretha Zelle sama chtěla prožít.

Brandsenova baletní stylizace je pozoruhodná svým zakotvením v realitě, kterou umocňuje do působivých tanečních obrazů. Mezi nezapomenutelné scény patří zejména pulzující kaleidoskop válečných událostí s předáváním tajných dopisů a závěrečný výslech uvězněné Mata Hari s retrospektivou uplynulého života.

Marghareta Zeele - Mata Hari před popravou 15.října 1917
Marghareta Zeele – Mata Hari před popravou 15. října 1917
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář