Na úpatí Kraví hory s Ensemble Opera Diversa

  1. 1
  2. 2

V plném proudu. Marně jsem hledal lepší slova pro nově započatou sezonu souboru Ensemble Opera Diversa, ale pokaždé mě přemýšlení donutilo vrátit se k tomuto označení. Již samotný brněnský koncert, jímž byl písňový recitál fenomenálního Richarda Nováka v doprovodu klavíristky Alice Rajnohové, po prázdninové pauze opět osobitě připomněl a potvrdil výborné dramaturgické smíšení tohoto ansámblu. Tato slova stejně platí i pro večer krátkých oper Ondřeje Kyase a Pavla Drábka v režii Tomáše Studeného nazvaný Minioperní miny. Tento večer, jež rovněž uvedl dva nové mladé sólisty Pavlu Radostovou a Michala Marholda, se odehrával ve foyer Reduty, jež se, pod názvem Occupy Reduta, stala konečně tak potřebným kamenným zázemím souboru.

Včerejší večer nás ovšem vyvezl z centra města až na úpatí Kraví hory, kde stojí funkcionalistický kostel svatého Augustýna postavený podle projektu Vladimíra Fischera. Krása je samozřejmě velmi subjektivní pojem, ovšem v případě tohoto prostoru, jež bývá často spojován s provozováním soudobé vážné hudby, se nemohu ubránit pocitu výborně fungujícího genia loci. Úctyhodná prostost tohoto místa nechává mysl nerušeně soustředit se na slyšené. Tato slova volím v reakci na úvodní slova pořadatelů, jež o dramaturgii hovoří jako o „inspirované krásou staré liturgie a její strukturou.“ A právě srozumitelnost, čitelnost, prostota a úcta jsou nejvlastnějšími jejími rysy.Dramaturgie samotná opět kladla velký důraz na české autory a s jistou dávkou samozřejmosti, i na skladatele brněnské či alespoň nitkou spojenými s Brnem. Právě Londýňana Davida Matthewse tyto nitky vedou do osmdesátých let, kdy zde přednášel v rámci zdejší podzemní univerzity. Jeho Introit pro dvě trubky a smyčce z roku 1981, první skladba večera (snad zde nevinně použitý pleonasmus), začala jako široce táhnoucí se plocha s hutnou oporou v krásně nesoucích se basových ostinatech. Sám autor hovoří o tonální inspiraci Velkým Petrem – zvonem Windsorské kaple, jež je laděn v c. Tento tón je zde přítomen právě v oné basové prodlevě, nad nímž zní křehká skleněná plocha ostatních smyčců. Ta vzápětí ukázala i svou druhou tvář, kdy se ve své květnatosti roztříštila do úplného ticha, aby andělským hlasem nabádána, ještě naposledy povstala. Právě tento okamžik byl jakousi první vlaštovkou, která předesílala vysokou barevnost zvukové stránky právě díky různým pozičním přesunům a rozestavěním sólistů i orchestru. Právě nástup trubek (andělů), jež hřmotně spustily z kůru oproti orchestru (a v samotném závěru i proti sobě), tento závdavek splnil dokonale.Tento záměr byl splněn i pouhým pohledem oka do programu, kde například zařazení Concerta Grossa Roberta Hejnara přímo odkazovalo k takovému uvažování. Tato skladba ovšem, nikoliv pozičně, ale kompozičně rozdělila soubor na dvě části, které na mne působily jako dva světové časy propojené jedním společným motivem. Ve vynikajícím sóle zde zazářil violoncellista Lukáš Svoboda.Rovněž další skladba – velmi krátká kompozice Os justi meditabitur Františka Emmerta, opět zvukovou plochu posunula jinam. Dva soprány tvořící první sbor stojící proti sobě při bočních stranách, před presbytářem nastoupený sbor druhý. Krátké moteto napsané pro Ensemble Versus jako velmi působivý reprezentant vokální polyfonie tvořil jakýsi zvukový předěl, který nastolil velmi citlivé rozpoložení pro následující skladbu Petera Grahama.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Současná duchovní hudba -EOD (Brno 7.10.2014)

[Total: 3    Average: 5/5]

Související články


Napsat komentář