Nahlédnutí do nitra Ramóna Vargase

Jubilejní dvacátý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov byl včera zahájen operním galakoncertem Ramóna Vargase, letos jednapadesátiletého mexického tenoristy žijícího ve Vídni. Na programu byla díla italských a francouzských mistrů. Symfonický orchestr Českého rozhlasu řídil Ondrej Lenárd.

Prvním bodem programu byla předehra k Rossiniho Lazebníku sevillskému. Pomalá, mechanicky zahraná, nudná. Vargas se publiku představil scénou a romancí Marcella z opery Vévoda z Alby Gaetana Donizettiho, která mu poskytla dostatek prostoru na to, aby svůj sametově znějící hlas předvedl v plné šíři. Po hromotlucky podaném intermezzu z Pucciniho Manon Lescaut následovala cavatina Romea z Gounodovy opery Romeo a Julie. Stejně jako v předchozím čísle zde Vargas upozornil na svůj cit pro hloubku zpívaného slova a přirozeně působící líčení vnitřního světa postav, kam své publikum nechává na okamžik nahlédnout. Zdá se, že se tenorista cítí mnohem jistěji v horním rejstříku a především v pasážích, kdy se jeho hlas může rozvinout v plné síle. Možná právě proto program zahrnoval mimo jiné také árii Cavaradossiho ze třetího dějství Pucciniho opery Tosca, kterou zvládl zcela suverénně, aniž by svůj hlas nutil k něčemu, co by jeho povaze neodpovídalo. Stejným dojmem působila také árie Macduffa z Verdiho opery Macbeth, která zazněla po Farandole z Bizetovy Arlézanky. Ta mne spolu s ostatními orchestrálními čísly vede k zamyšlení nad dramaturgií večera, neboť mezi zpívanými a doprovodnými čísly byl vždy opravdu velký stylový kontrast. Lamento Federica z Cilèovy Arlézanky v sobě mělo jak lyrickou naléhavost, tak i dramatický náboj a pro mne právě ono bylo společně s árií Werthera vrcholem večera. Mezi těmito áriemi byla uvedena ještě předehra k Rossiniho Vilému Tellovi, která se ze všech orchestrálních skladeb vydařila nejlépe. Ve dramatické árii Rodolfa z Verdiho Luisy Miller Vargas opět zdařile upozornil na tendenci k přechodu směrem k dramatičtějším partům. Po uspěchané předehře k Verdiho Síle osudu následovala Rossiniho La Danza, kterou Vargas podal se stejným šarmem jako na Wiener Opernball v roce 2009. Přídavky byly dva. Nejprve árie Amor ti Vieta z Girdanovy Fedory a neapolská píseň Core n´grato od Salvatora Cardilla, ve které interpret připomněl, že do jeho repertoáru patří také písně.

Závěrem si dovolím dvě výtky k technickému zajištění koncertu. Tou menší byl asynchronní zvuk, čehož si při sledování obrazovky se záběry z pódia nešlo nevšimnout. Ozvučení se týká druhá a velká výtka, protože účinkující i obecenstvo by si zajisté zasloužili lepší aparaturu, která by byla schopna zvukové reprodukce bez silného šumu a bzučení. Tyto problémy naštěstí diváky nepřipravily o zcela jedinečné setkání se sympatickou hvězdou současného operního nebe, jakou Ramón Vargas nepochybně je.

Ramón Vargas
Slavnostní zahajovací koncert 20.ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov
Ramón Vargas (tenor)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Ondrej Lenárd
15.července 2011 Pivovarská zahrada Český Krumlov