Napříč žánry s Kryštofem Markem aneb Od jazzu k Laterně magice

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tentokrát bychom rádi představili pianistu, skladatele, aranžéra a také dirigenta Kryštofa Marka (1967), který v tomto širokém spektru aktivit působí od konce osmdesátých v mnoha hudebních a divadelních projektech. Kryštof Marek je jazzový muzikant i skladatel soudobé hudby, vystudoval výtvarnou školu, ale také konzervatoř Jaroslava Ježka, kde se věnoval klavírní hře pod vedením profesora Zdeňka Páleníčka. Následovaly také tři roky studia hudební výchovy na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, kdy se zároveň u profesora Jiřího Koláře učil dirigování. Ke skládání autorské hudby se dostal už jako pianista a zkušenosti zúročuje mnoha způsoby: nějaký čas strávil jako dirigent v plzeňském divadle J.K.Tyla u operet a muzikálů (uvedl mj. svou vlastní „jazzovou operetu“ Kristián II), dnes působí hlavně v Hudebním divadle v Karlíně, kde nastudoval operety i muzikály. Je autorem písní, jazzových skladeb, scénické hudby k pantomimě i hudebnímu divadlu, aranžérem pro big band i symfonický orchestr. Nejnověji se teď o Kryštofu Markovi mluví jako o autorovi scénické hudby k inscenaci Laterny magiky Legendy magické Prahy, která vychází na CD, pokřtěném před pár dny na Nové scéně Národního divadla.Kryštof Marek spolupracuje s Českým národním symfonickým orchestrem, s vlastním bigbandem „www.bend.cz“ nahrál řadu svých skladeb. Často vystupuje s jazzovými trii doma i v zahraničí, v Praze zejména v jazz clubu Reduta, kde se také zrodila jeho spolupráce nad loňskou premiérou Laterny magiky, kterou režíroval mág černého divadla Jiří Srnec.Právě od Legend, hudby k nim a také od Jiřího Srnce se naše povídání odvíjelo:

Moje spolupráce s Jiřím začala už dříve, potkali jsme se někdy v roce 1990 v divadle Imaginativ, které bylo v té době odnoží Černého divadla Jiřího Srnce. V dalších letech jsme se čas od času potkávali na různých akcích a nakonec i v divadle Reduta na Národní třídě. Jiří Srnec v Redutě už dlouhá léta vystupuje se svým Černým divadlem, já zase v klubu s jazzovým triem. Jiří chodil na naše koncerty, kde jsme se vídávali, až došlo i na nabídku spolupráce na inscenaci.

Legendy magické Prahy vycházejí ze staršího černodivadelního představení Ahasver, znal jste ho?

Ne, Ahasvera jsem viděl až na DVD, které jsem měl k dispozici pro práci na Legendách. Bylo mi řečeno, že toto představení je určitý základ, od kterého se bude odvíjet nové, s tím, že se použije většina filmu, ale všechno ostatní se změní. Jiří měl své nové vize a já jsem se pokusil mu co nejvíce pomoci tak, aby nová hudba sama o sobě maximálně držela celý nový divadelní tvar pohromadě. Hodně jsem využíval starý záznam, ale se staženým zvukem, protože jsem nepotřeboval slyšet původní hudbu. Záznam starého představení byl pro mě ale dobrým vodítkem, protože jsem viděl, co se ve scénách odehrává, a tato kostra složená z jednotlivých příběhů zůstala zachována i pro nové představení. Samozřejmě jsme práci s Jiřím konzultovali a musím říct, že tahle setkání byla pro mne to úplně nejlepší, co jsem na práci s Legendami zažil.Ovlivňoval Jiří Srnec styl hudební nahrávky?

Co se týká stylu, to nechal úplně na mně, i to, jaké nástrojové obsazení orchestru zvolím, byla má svobodná volba. Pamatuji si, že asi ke dvěma místům v partituře měl připomínky, ale nakonec jsem ho i o těchto místech přesvědčil. Skládal jsem v létě 2010, tři čtvrtě roku před premiérou, protože hudba musela být natočena hodně dlouho dopředu. Hudba v takovém projektu je vlastně půdorysem, na který se váží všechny ostatní složky, filmem počínaje, tancem a pohybem konče.

Jaký máte z Legend pocit? Viděl jste premiéru?

Nemohu mluvit za diváky, ale když jsem se teď zpětně vracel k hudbě kvůli novému mixu k CD, mám s odstupem z tohoto díla jen samé dobré pocity. Na celé představení jsem se byl podívat někdy na jaře, protože při premiéře jsem stihl jsem jen část představení, a to po přestávce. Ten večer jsem totiž dirigoval v Karlíně. Teď se těším na křest v rámci představení, protože inscenaci znovu uvidím po delší době.

Napadá mě také, jak jste byl spokojen s vyznění nahrávky v prostoru Nové scény, který je po akustické stránce hodně specifický.

Na výsledném zvuku představení jsme intenzivně spolupracovali s mistrem zvuku Národního divadla Zbyňkem Perlou, společně jsme hudbu nahrávali a také ji míchali a připravovali jak pro jeviště, tak i pro vydání CD. Zbyněk má velké zkušenosti s prostorem Nové scény. Ta spolupráce byla výborná a hudba v tomto prostoru vyznívá dobře. Trochu jsme byli v takové menší tvůrčí při s panem Ivo Špaljem, který obstarával ruchy do představení. Šlo o to, co má v kterém místě představení přednost, jestli ruch nebo hudba. Tím, že jsem vycházel z původního DVD, kde jsem viděl všechny akce, mohl jsem na ně hudebně reagovat, a tak nakonec bylo ruchů do představení potřeba mnohem méně než původně. Na nahrávce pak už nejsou žádné.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář