Natalie Dessay (si) hraje Und

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Natalie Dessay mezi slovy hudbou a ledem
(v jedné recenzi a dvou rozhovorech) (1)

V řecké mytologii je mnoho podivuhodných bytostí, například obr Antaios. Svou sílu čerpal ze země. Dokud se jí dotýkal, byl neporazitelný. Divadelní obdobou bájného Antaia je francouzská herečka a zpěvačka Natalie Dessay. Dokud bude existovat nějaké jeviště, jehož se bude moci dotýkat, bude existovat i ona. Připouštím, tato věta obsahuje nadsázku. Ale jen malou. Posuďte sami: Natalie Dessay vystudovala herectví a pak i operní zpěv. Víc než dvacet let zářila na světových operních scénách. V roce 2013 operu opustila především proto, aby si našla mnoho nových jevišť a mnoho nových projektů – klasická píseň i šanson, muzikál, činohra i melodram. Tak co, nemám pravdu? Natalie Dessay je jako Antaios. Antaios workoholik, momentálně v období slova a hudby.

Opera Plus se této nové etapě v její kariéře už věnovala. Sledovali jsme ji na koncert šansonů s Michelem Legrandem (recenzi najdete zde) i do divadla Châtelet na muzikál Stephena Sondheima Vášeň (recenzi najdete zde). Do rubriky „Natalie Dessay postoperní“ dnes přidáme další položku.

Dovolte, abych vás pozvala na reprízu monodramatu Howarda Barkera Und do pařížského Théâtre des Abbesses, jedné ze scén Théâtre de la Ville. Monodrama… Proč o něm psát do magazínu o hudbě? Protože na Und nelze jen tak jednoduše nalepit popisek „činohra“. Toto pozoruhodné představení se svým provedením řadí na pomezí slova a hudby. Je to „opera slova“, což je výraz, který jsem si vypůjčila z programu divadla. Collete Godard jím dokonale vystihla způsob, jakým inscenátoři zacházejí se slovy i s hudbou. Vše, co je na jevišti řečeno, má výrazně hudební kvality a scénická hudba a zvuky nejsou doplňkem inscenace, nýbrž její integrální součástí.

Květen 2015, Centre Dramatique Régional de Tours. Premiéra Und je ve znamení premiér. Natalie Dessay debutuje jako činoherní herečka, hra se ve Francii uvádí poprvé. Následuje turné. Dvě série představení v Paříži, pak Valence, Orléans. Na rok 2017 je už avizováno uvedení například v Lyonu.

Howard Barker: Und - plakát (foto archiv autorky)
Howard Barker: Und – plakát (foto archiv autorky)

Zatím je ale květen 2016 a plakáty zvou do příjemného divadla na Montmartru, kde Centre Dramatique Régional de Tours s Und hostuje. Pojďte také. Kdo si dopředu něco nastuduje, neprohloupí. Howard Barker: současný anglický dramatik, který své práce označuje termínem „divadlo katastrofy“ a prozkoumává v nich násilí, sexualitu, touhu po moci a lidskou motivaci. Základní informace o Und: monolog jedné ženy, která čeká na nějakého muže. Něco ji ohrožuje. Muž nepřijde. Citát ze hry: „Je třeba dívat se do propasti. Odvrátíme-li zrak, o něco přijdeme.“

Divíte se? Těšíte se? Těžko říct. Určitě však máte spoustu otázek. Kdo je ta žena? Co se stalo? Ani po sedmdesáti minutách – tak dlouho totiž představení trvá – se nic z toho nedozvíte. Budete však hluboce zasaženi. Čím vlastně? Shrnu to jedním slovem: vším.

Opery mívají předehru. Und v pojetí režiséra Jacquesa Vinceyho má začátek před začátkem. Když vstoupíte do sálu, Natalie Dessay v roli Und (jméno postavy i název hry jsou totožné) je už na jevišti. Stojí nehybně a mlčky na malém podstavci, jež je překryt jejím kostýmem, vedle kulatého stolečku s vysokou štíhlou nožkou. Má jasně červenou róbu a podivnou rezavou paruku. Kostým, paruka i rekvizity ji zřetelně vydělují z prostoru a činí z ní cosi jako vzácný exponát. V rohu v popředí sedí autor hudby a zvuků Alexandre Meyer. Kolem sebe má vše, na co bude během představení hrát. Nad jevištěm visí led. Půl tuny ledu v dlouhých plochých plátech. Na igelit, jímž je pokryto celé jeviště, z nich kape voda. Je „naladěno“. V partituře „opery slova“ jsou dvě předznamenání: tajemství a hrozba.

Howard Barker: Und – Natalie Dessay (Und) - Centre Dramatique Régional de Tours 2016 (foto © Centre dramatique régional de Tours/Christophe Raynaud de Lage)
Howard Barker: Und – Natalie Dessay (Und) – Centre Dramatique Régional de Tours 2015 (foto © Centre dramatique régional de Tours/Christophe Raynaud de Lage)

„En retard,“ pomalu pronese Natalie Dessay a začne… Děj? Nic takového. Začne zvláštní sled výjevů, jež jsou syntézou slov, gest, zvuků, hudby a světla. Na jevišti vyrůstají dva úchvatné časoprostory. První je svět Und, časoprostor zrozený z jejích slov a gest. Říká o sobě, že je Židovka. Naznačuje, že je aristokratka. Dává pokyny nepřítomnému služebnictvu. Mluví o někom, kdo má přijít. Zmiňuje se o jakýchsi událostech.

Takto napsáno to vypadá jako běžné jevištní repliky, nic však není skutečnosti vzdálenějšího. Jde o trsy slov, polověty nebo naopak dlouhé kusy textu podobné básni v próze, jež jsou nespojité a nic neobjasňují. Divák je v situaci archeologa, který z celé neznámé civilizace našel jediný aktefakt a je odkázán pouze na to, co on sám mu o sobě řekne. A jsou to divná slova plná zvláštní a nejasné krásy. Vzpurná kadeř vlasů, kavárna se stolkem ze zeleného kovu, Ruysdalův obraz, barokní citlivost, ranní slunce svítící přes záclony, básně v jedné kapse, filozofie v druhé… Jsou to divná slova plná zvláštních a znepokojivých náznaků. Vyhlazení rodin za trojské války, okna zakrytá novinami, Hohenzollernové, podrážka boty, čepele článků z wolframové oceli… Und je v oněch slovech jakoby zapouzdřena, což je podtrženo i tím, že se po celé představení s výjimkou jediného okamžiku ze svého podstavce nehne a že její výrazná róba i neobvykle tvarovaná paruka vyvolávají dojem extravagantnosti, umělosti a uzavřenosti.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “Natalie Dessay (si) hraje Und

Napsat komentář