Nauč se německy! Šokovaný Ian Bostridge v Operním kukátku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Týden od 29. srpna do 4. září 2016. Operní kukátko (57). Incident na koncertu Iana Bostridge. Nové role pro známé pěvkyně: Gun-Brit Barkmin a její první Isolda v Grazu; Anna Gabler debutuje v roli Salome. Neutuchající zájem o život a dílo Richarda Wagnera. Nahrávka týdne: Vyšetření u neurologa podle Olivera Sackse s hudbou Michaela Nymana. Operní úsměv: Divák to zná lépe než skladatel.

Operní kukátko
Incident na koncertu Iana Bostridge
Velmi nepříjemná a politováníhodná událost se stala na písňovém recitálu známého anglického tenoristy Iana Bostridge (narozen 1964). Na pravidelně konané přehlídce v Bregenzerwaldu, nazvané případně Schubertiade, protože se věnuje cíleně interpretaci umělé písně, a především dílu mistra tohoto žánru – Franze Schuberta, vystupoval Ian Bostridge v pátek 26. srpna 2016 v obvyklém prostoru Angelika-Kauffmann-Saal, který slouží koncertním účelům od roku 1994.

Ian Bostridge (foto © Sim Canetty-Clarke)
Ian Bostridge (foto © Sim Canetty-Clarke)

Bostridgeův program se skládal v prvé části večera z výběru jednotlivých písní Franze Schuberta, druhá část pak obsahovala Schubertovy kratší cykly na texty básníků Franze von Schobera, Matthäuse Casimira von Collina a Johanna Mayrhofera. Za přídavky si pak vybral dva velmi známé písňové opusy: Die Forelle (Pstruh) a Abschied (Odcházení). Po odezpívání prvého přídavku se do potlesku ozval silný výkřik „Deutsch lernen!“ („Nauč se německy!“) od postaršího neznámého muže, stojícího na okraji sálu. Tenorista i jeho častý klavírní doprovazeč Julius Drake chvíli zůstali šokováni na pódiu. Zarážející byla především pasivita obecenstva (a také pořadatelů), nikdo muže rušícího koncert nevyzval, aby opustil koncertní sál. Ian Bostridge s nesmírnou koncentrací zazpíval druhý přídavek.

Ian Bostridge a Julias Drake (foto Schubertiade)
Ian Bostridge a Julius Drake (foto Schubertiade)

A pak následovala Bostridgeova reakce – během potlesku seběhl postranním východem do hlediště a muže, který se mezitím postavil do dveří sálu, přinutil jít na pódium a vysvětlit svoje jednání. Teprve po chvíli se publikum vzpamatovalo a rušícího muže vybučelo. Bohužel se ale nikdo z publika nezvedl a nezavolal, ať se rušič umělcovi omluví. Celý incident je závažný tím spíš, že se dotkl umělecké cti samotného zpěváka. Tenorista na této písňové přehlídce vystupuje již v sedmnáctém ročníku, sám překládá texty Schubertových písní a Schubertovi a jeho písňové tvorbě, především cyklu Zimní cesta, věnoval obsáhlou publikaci, která byla z anglického originálu (Schubert’s Winter Journey: Anatomy of an Obsession / Schubertova Zimní cesta: Anatomie posedlosti) také loni přeložena do němčiny. S Juliem Drakem postupně uvádí a nahrává celé Schubertovo písňové dílo a celý projekt (který je také realizován díky koncertům na Schubertiadě) se těší velké vážnosti i ohlasu odborné a laické veřejnosti, včetně cen za nejlepší nahrávky. Zatím v rámci tohoto projektu i mimo něj nahrál dvanáct desek se Schubertovými písněmi.

I Praha poznala tohoto umělce jako vynikajícího a zároveň velmi skromného interpreta, který vytváří píseň až po neuvěřitelně podrobném rozboru jak z hlediska hudebního, tak i textového.

V souvislosti se zmíněným incidentem část novinářů připomíná i jiná extempore diváků v koncertních síních v poslední době, jejichž příčinou může být i nelibost určitých jednotlivců a okruhů vůči interpretům hudby z jiných než domácích zemí, včetně zjitřeného nacionalistického cítění v řadě zemí Evropy.

O víkendu se k celé události vyjádřil sám Ian Bostridge, který zatím rozumně mlčel, a to v obsáhlém rozhovoru pro deník Die Welt s všeříkajícím titulkem Der war wahrscheinlich ein bisschen verrückt (Byl asi trochu pomatený). Zajímavý rozhovor obsahuje i cenné reflexe o zpěvákově lásce k německému písňovému repertoáru, vztahu jazyka a politiky, rasismu a především nacionalismu v klasické hudbě. Celé znění rozhovoru je dostupné zde .


První Isolda Gun-Brit Barkmin

Gun-Brit Barkmin (foto Florian Kalotay/Fotostudio Charlottenburg)
Gun-Brit Barkmin (foto Florian Kalotay/Fotostudio Charlottenburg)

Gun-Brit Barkmin již zkouší svoji první Isoldu ve Wagnerově opeře Tristan a Isolda v rakouském Grazu. Nová inscenace vzniká pod hudebním vedením dirigenta Robina Engelena, který se bude střídat za dirigentským pultem s Dirkem Kaftanem (šéfdirigentem tamní opery od roku 2013), a mladé režisérky Vereny Stoiber, která v minulosti úspěšně asistovala například Jossimu Wielerovi nebo Calixtu Bieitovi a její poslední inscenace sklidily několik oborových cen. Partnery sympatické německé sopranistky budou Zoltán Nyári (Tristan), Dshamilja Kaiser (Brangäne) a Guido Jentjens (Král Marke), vesměs osvědčení sólisté domácího souboru. Gun-Brit Barkmin vstupuje velmi odvážně na půdu wagnerovských partů, a to rovnou partem z nejtěžších – Isoldou. Zatím se převážně věnovala partům z oper Richarda Strausse (Salome, kterou známe i z pražské inscenace – naše recenze najdete zde, zde a zde; Chrysothemis, Ariadne), dalších děl dvacátého století (Britten: Peter Grimes nebo pražské inscenace Gloriany – recenze jsme přinesli zde a zde, a Janáčkovy Věci Makropulos; dále také Šostakovič: Lady Macbeth Mcenského újezdu a v současnosti její velmi žádaná Marie v Bergově Vojckovi) nebo soudobé opeře (Birtwistlův Gawain v Salcburku – naše recenze je zde). V repertoáru má Gun-Brit Barkmin i Verdiho Lady Macbeth. Z wagnerovského repertoáru interpretovala v posledních letech jen Sieglinde, a to s pozitivním ohlasem na scéně Wiener Staatsoper v sérii představení v květnu až červnu 2014. V Lipsku před delší dobou také ztvárnila Elsu. „Její“ Isolda bude mít premiéru 24. září 2016 a po ní následuje osm repríz ještě v tomto roce.


Anna Gabler debutuje v roli Salome

Anna Gabler (foto Milena Schlösser)
Anna Gabler (foto Milena Schlösser)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (10) “Nauč se německy! Šokovaný Ian Bostridge v Operním kukátku

    1. neviem, či viete, pán Milan, že v češtine je dostupná aspoň autobiografia s názvom Muj život, vydalo Národní divadlo v preklade Vlasty Reittererovej. Nie je to síce kompletný životopis, zachytáva Wagnerov život, ak sa dobre pamätám, len do premiéry Tristana, ale aj tak je to obsiahle a vzhľadom na autobiografický charakter zaujímavé čítanie.
      Inak máte pravdu, tých prekladov chýba veľa, dokonca aj do iných svetových jazykov, osobne by som uvítala, ak by tie tituly existovali aspoň v angličtine.

        1. áno, to už je pravdepodobne, v menšej či väčšej miere, príznačné pre všetky autobiografie, kto by sa nerád trochu prikrášlil v očiach sveta:) ale obecne vzaté, aj biografie písané inými osobami môžu byť skresľujúce, podľa toho, aký vzťah má daný autor k subjektu životopisu. Ak máte oboch Kučerov a všetko, čo píšete, môžem ešte spomenúť jeden životopis v slovenčine od Viery Šedivej:Richard Wagner a knižočku Richard Wagner jako filosof a básník od Jana Krejčího, ktorá síce nie je ausgerechnet životopisom, ale predovšetkým rozborom jeho opier, je to ale pozoruhodné čítanie už len tou historickou češtinou, ktorou je písaná (vlastním exemplár z edície 1913). Možno takisto máte. Ak si trúfnete na angličtinu, pomerne ľahko sa číta Raymond Furness. A odporučiť tiež môžem jednu pomerne novú publikáciu s názvom Wagner´s Parsifal: An appreciation in the light oh his theological journey – ako je zrejmé z titulu, je to hlavne rozbor Parsifala, ale vo svetle prakticky celého skladateľovho života a jeho vzťahov k rôznym ľuďom a názorom na rôznych ľudí a veci. A fakt sa to číta dobre, nie je to žiadna oxfordská angličtina…

  1. Když jsem vyrůstal a toužil se dozvědět víc o některých skladatelích, snadno jsem sáhl po monografiích, které vydával Supraphon. Po roce 1989 se situace výrazně zhoršila a nové knihy o hudebních skladatelích a hudbě vůbec vycházejí spíš výjimečně.Ale zase máme výhodu, že si můžeme z pohodlí domova objednat bez problémů knihy ze zahraničí, zejm. z Anglie a z Německa, kde knih o hudbě vychází poměrně hodně (také ten trh je daleko větší). O Wagnerovi napsal pěknou monografii Jan P. Kučera, kterou vydalo nakladatelství Paseka v r. 1995, sám mám obsáhlou monografii v němčině od Hanse-Joachima Bauera a především Richard Wagner Lexikon od téhož autora, který by rozhodně stál za překlad, protože pomocí hesel v něm najdeme o Wagnerovi téměř vše.

    1. O Wagnerovi mám snad skoro vše, co je v češtině dostupné, obě knihy Jana P. Kučery, Wagnerovy paměti a další jeho spisy, knihu Ludwiga Marcuseho, studii Bryana Mageeho, dokonce i monografii od Z. Nejedlého…, různé programy k představením oper R.W. atd. Uvítal bych ale překlad nějaké kvalitní zahraniční biografie. Bohužel v němčině nejsem schopen takové věci číst a v angličtině jen o trochu líp. Vím, je to moje chyba… Ale jak píšete, je škoda, že po roce 1989 u nás knihy o hudebních skladatelích vycházejí jen výjimečně a chápu, že je to nakladatelské riziko. Kolik asi lidí by si koupilo nějakou rozsáhlou knihu o Wagnerovi? Ten lexikon by byl úžasný…

  2. No, docela často mám u nás chuť vykřiknout taky. Docela mě štve české publikum, které potleskem oceňuje i výkony, které si to vůbec nezaslouží, o standig ovation ani nemluvě. Nevím, proč když třeba zpěvák odvede árii ostudně, by hlediště vůbec mělo tleskat. V zahraničí často není výjimkou bučení…

Napsat komentář