Nejdřív 70, nakonec 700 milionů €. Jaké to bylo při otevření Labské filharmonie?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Po desetiletém budování byla Labská filharmonie v Hamburku slavnostním aktem a zahajovacím koncertem otevřena. Mezi více než dvěma tisíci pozvanými hosty byli také spolkový prezident Joachim Gauck a spolková kancléřka Angela Merkel. Záznam zahajovacího koncertu bude 15. ledna v 17.40 vysílat stanice arte a 21. ledna ve 20.15 stanice 3sat.
Otevření Labské filharmonie 11. 1. 2017 (zdroj elbphilharmonie.de/foto © Ralph Larmann)

Z ohlasů v zahraničním tisku

Perla Hamburku. Elbphilharmonie slavnostně otevřena
(Zeit online – 12. 1. 2017 – Rabea Weihser)

Na nábřeží před četnými bezpečnostními zátarasy stojí dva důchodci, drží kartonové cedule s nápisy. Na mužově ceduli stojí: „Nejdřív 70, nakonec 700 milionů euro! Daně!“ Na ceduli ženy: „Sháním vstupenku.“ A to o zahajovacím večeru Labské filharmonie. Zdržení a odklady, absurdní vzrůst nákladů a hašteřivost během stavby se Hamburčanům dostaly pod kůži. A přesto jen stěží mohou lákavosti tohoto architektonického skvostu odolat. Když už je to lesklé, hrdé a vznosné  skleněné těleso tak krásné zvenčí, jaké teprve bude uvnitř, kde se kolem pódia zvedá hlediště jako travertinové terasy v tureckém Pamukkale? A hlavně, jak to v nejdražším koncertním sále světa zní?

O volné vstupenky na zahajovací koncert bylo 200.000 zájemců. Slavnostního zahájení se jich mohlo spolu se 1.600 hosty zúčastnit pět set.

Spolková kancléřka, spolkový prezident, bývalý spolkový prezident, spolkový ministr a předseda spolkového ústavního soudu sedí v první řadě, na pódiu se řeční, kupodivu vlažně. Starosta Olaf Scholz mluví nezúčastněně a podivně stísněně. Spolkový prezident Joachim Gauck s trochu větším nadšením, ale nabádavě. Architekt Jacques Herzog ochable děkuje. Generální intendant Christoph Lieben-Seutter je prkenný. V sále dále sedí Günter Netzer, Armin Mueller-Stahl, Hannelore a Nina Hoger, Fatih Akin, Charly Hübner, John Neumeier, Jorge González, kabelky Chanel, náušnice značky Dior, lodičky od Louboutina, pravé kožešiny, flitry, černé krajky, růžový taft a také občas bavorský kostýmní fundus.

Otevření Labské filharmonie 11. 1. 2017 (zdroj elbphilharmonie.de/foto © Michael Zapf)

A co když nic neuslyším?
Císařovy nové šaty, každý v publiku to napětí cítí. Nejdražší koncertní sál by také měl být nejlepší. Ale co když já to neuslyším? Co když se mnou ten dlouho očekávaný večer nic neudělá?

Naštěstí už první takty Beethovenova Stvoření Prométheova pochybnosti zaženou. Dirigent Thomas Hengelbrock řídí NDR Elbphilharmonie Orchester. Ihned zaznamenáme průzračně čistý zvuk podivuhodné dynamické šíře, se zřetelnými akcenty, plný a měkký v tutti souhře. Program zahajovacího koncertu prochází epochami. Moderna i barok, pozdní romantismus podává ruku současnosti. Jedenáct kratších i delších skladeb má v tomto rámci ukázat, co všechno sál umí. Má rád symfonické opojení Wagnerem i Brahmsem, stejně jako žestě a bicí Wolfganga Rihma nebo Bernda Aloise Zimmermanna. Nese tón hobojového sóla, znějícího z hlediště v osamělé Brittenově meditaci, i malý barokní ansámbl, doprovázející pětihlasý zpěv. Slyšet je všechno. Ovšem také soustředěný dech souseda nebo vytažení kapesníku někde uprostřed řady.

Velký sál Labské filharmonie skutečně přijme jakoukoli hudbu a jakékoli obsazení, bez amplifikace. Ale je velice přísný – výtečnou hru podtrhne, průměr a slabiny na sebe tím více upozorní. Už zahajovací koncert to dává tušit.

Prostor sám vytváří blízkost a transparenci současně. Dokonce i plně obsazený působí velkoryse a vzdušně, zprostředkovává však také pocit uzavřeného společenství. Hosté čekají na okamžiky kolektivního nadšení, ale možná jsou až příliš zaujati významem tohoto večera, aby se opravdu dostavilo. Je třeba plné koncentrace na hudební podstatu, aby takový moment zniternění nastal: Když zpívá kontratenor Philippe Jaroussky krátce před přestávkou árii Amarilli mia bella Giulia Cacciniho pouze za doprovodu harfy, zdá se publikum poprvé – a jedinkrát – zaujaté a okouzlené, oproštěné od napětí situace. A odmění se voláním bravo.

Program má uzavřít vykalkulované ohromení, slavný sbor z Beethovenovy Deváté se Schillerovou „Ódou na radost“, hit demokratické reprezentace – musí to opravdu být? Hymna humanistické společnosti ale přece jen nakonec pomůže z večera udělat státnickou záležitost; slavnostní projevy to postrádaly.  K čemu slova, když se dá hovořit hudbou.

Otevření Labské filharmonie 11. 1. 2017 (zdroj elbphilharmonie.de/foto © Michael Zapf)

Hamburk čekají velké věci
Při vší radosti nad „boží jiskrou“, kterou Hamburčané Elbskou filharmonií zapálili, budou muset domácí pánové ještě přesvědčit některé kritiky, že tento nádherný klenot v přístavu není žádným chrámem elity. Jeho idea vyšla před patnácti roky z obyvatelstva a až do konce ji Hamburčané také financovali. Za největšího úsilí se zrnko písku proměnilo v perlu. Dílo je dokončeno a musí být zpřístupněno všem, kteří se na něm podíleli.

Intendance Labské filharmonie si toho je plně vědoma. Snaha je vidět na plánu první sezony. Bude se zde hrát nejenom světová klasika, ale pro skromnější vkus také náročnější pop music, za zaváděcí ceny kolem 15 euro. Především však musí Labská filharmonie usilovat o ty, kteří by sami od sebe nepříšli. Její produkční oddělení je připraveno a od pondělka začínají workshopy. Desetitisíce hamburských studentů budou ve studiích uvnitř budovy poznávat hudební nástroje a navštěvovat kurzy.

Pokud se všechno podaří, čekají Hamburk velké věci. Budova není jen novým symbolem města – jen působivá krása vybudovaná na starém přístavním překladišti. Jaký lepší symbol by mohl existovat pro hanzovní měšťanstvo, jehož kulturní život spočívá na blahobytu z obchodu. Labská filharmonie také není jen magnet pro turisty. Není jen místem pobavení pro ty, kdo kromě koncertního abonomá mají jinak všechno. Je zdrojem energie, má do města přivést nové vlivy, do přehledné lokální hudební scény všech žánrů přihnat nový vítr, má být místem, které se může stát tvůrčím centrem, uznávaným a obdivovaným celým světem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Reakcí (2) “Nejdřív 70, nakonec 700 milionů €. Jaké to bylo při otevření Labské filharmonie?

  1. Připomíná mi to Titanic 21. století a podle mého názoru to bude mít podobný osud, jelikož je to produktem neukojené profesní pýchy architektů vytvářet téměř nerealizovatelná předražená monstra , které se musí především lišit od všeho co je blízké lidskému vnímání (něco podobného jako měla být Kaplického chobotnice u nás v Praze, zaplať Bůh že k realizaci nedošlo). Ty technické finesy a akustika dovedená ad absurdum budou hudbě a posluchači spíše na obtíž, protože jsou nepřirozená a opravdový znalec hudby pase po jiných kvalitách a ti dělníci z doků ty nuance neuslyší.. Možná, že ze mě mluví závist, protože u nás se koncertní sál v Praze a Brně „staví“ už mnoho let a jsem přesvědčen, že to není jen otázka peněz ale i politické vůle a kompetence našich vládních elit. Ale za 21 miliard by bylo několik nemocnic a „normálních“ koncertních sálů v Praze. Koncert a celý ceremoniál už je na německém webu Arte (délka 4 hodiny, čistá hudba asi 2.5) a program byl stejně vyšinutý jako celá stavba. Docela to těm zbohatlickejm papalášům a paní Merklové přeju, že to museli přežít, dvě třetiny byla moderna, která se u nás občas hraje na začátku jako „nutné zlo“ před hlavním programem. Omlouvám se za to jak jsem přízemní, ale Němci mají přebytek rozpočtu 6,2 miliardy, takže si to mohou dovolit.

  2. Pro upřesnění, abych nebyl jen kritický, nový koncertní sál v Brně se již údajně staví, má stát 1,3 miliardy a město na něj nemá, takže záleží na tom, kdo dotlačí zbytek, zatím jsou tam jen garáže.Brno koncertní sál potřebuje ještě více, protože Besední dům a Janáčkovo divadlo nejsou na koncerty moc vhodné.Jak jsem viděl zatím projekty Janáčkova kulturního centra, tak vypadá, že to bude spíše pravý opak Labského projektu, krabice s fasádou průsvitného zakaleného skla, používaného pro funkcionalistické stavby. V konceptu návrhu je jednoduchý bílý hranol, který se svým tvarem i materialem hlásí k tradici brněnského funkcionalismu.K celé stavbě poněkud subtilní. Funkcionalismus nepatří k mým oblíbeným stylům, ale buďme rádi, že něco vzniká a doufejme bude sloužit umění, které je u nás stále popelkou.

Napsat komentář