(Nejen) Michaela Wenzelová v Baletním panoramatu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Ještě když žila moje maminka, chodili jsme každý rok na Štědrý den dopoledne na hřbitov zapálit svíčku. Celé roky jsem protestovala. Dneska bych šla hned. Ale s ní. Pro mě Vánoce začínají prvním adventním dnem – jakmile vyrobím adventní věnec a zapálíme první svíčku. A pak následují víc jak čtyři týdny poslouchání vánočních písniček, pečení cukroví, celá Praha svítí, všechno je nějak přívětivější, a to i přes tak typický vánoční chaos. Já mám prostě strašně ráda Vánoce. A pak – myslím, že jeden z nejspecifičtějších zvyků, který zažívají stovky tanečníků každé Vánoce, je tančit Louskáčka. Začala jsem, když mi bylo jedenáct let. Tradici jsem od té doby nepřerušila.

Michaela Wenzelová (archív Michaely Wenzelovej)

Luskáčikom ste mi skvele nahrali na ďalšiu otázku. Zatancovali ste niekoľko dôležitých postáv víl v rôznych baletoch, popritom však excelujete v postavách dramatických v dejových baletoch. V čom sa cítite lepšie?

Zbožňovala jsem Vílu Vánoc v Louskáčkovi Youriho Vàmose. Ale asi budu vždycky tíhnout k rolím, jako je zlá Carabosse, a Šípkovou Růženku s lehkým srdcem přenechám éterickým blondýnkám. Nepotřebuji tančit hlavní role – potřebuji tančit role, které se neskládají jen ze dvou typů úsměvu.

Michaela Wenzelová – Louskáček – Kalendář Baletu ND 2017 (foto The Queens)

A aké predstavenie z baletu či tanečného života v Prahe by ste čitateľom teraz odporučili?

Pro diváky, kteří milují balet se vším, co k němu patří, naši Sněhovou královnu. Pro ty, kteří chtějí vidět výpravné dějové představení, ale saténové střevíčky a spousta piruet je neoslovují, Malou mořskou vílu.

A čo by ste popriali českému baletnému životu do Nového roku?

Spoustu chytrých a v oboru vzdělaných lidí, pro které jsou divadlo a umělci, kteří ho tvoří, důležitější než vlastní prospěch.

A pre vás? Aký darček by vás najviac potešil pre celý budúci rok?

Mít štěstí.
***
Myslím, že Michaele Wenzelovej aj v mene čitateľov môžem popriať, nech ju šťastie neopúšťa, tak ako aj náročná každodenná práca na sále. Isto ste už napätí, aké video si vybrala. Môžete si ním spestriť vianočnú televíznu ponuku. Michaela odporúča: „The Kid, Charlie Chaplin, Jackie Coogin… Musíte se smát a zároveň se vám svírá hrdlo. Krásný film se skvělými herci a nádhernými scénkami.“ Tu je.

 

Čo sleduje?

Silvia Azzoni ako Eleonora Duse (foto © Kiran West)

Druhým vzácnym hosťom dielu číslo 207 je hviezda Hamburského baletu Johna Neumeiera Silvia Azzoni. Toto meno očarujúcej baleríny je už viac než dve desaťročia symbolom Neumeierovho tvorivého života. Rodáčka z Turína už v mladom veku opustila Taliansko, aby doštudovala na baletnej škole v Hamburgu, odkiaľ prirodzene prešla do angažmán. Po tom, čo jej generácia prvých sólistov postupne končí či odchádza, ako bratia Bubeníčkovci, Anna Polikarpova, Ivan Urban, Heather Jurgensen a ďalší, Silvia stále uchvacuje divákov svojou úžasnou plasticitou, hereckým ponorom do postáv, tanečnou brilantnosťou.

So súborom krížom krážom precestovala svet a bez súboru je obľúbeným hosťom najprestížnejších baletných gala na všetkých svetových kontinentoch. Výčet jej repertoáru je obrovský a ona je žijúcou a tancujúcou kronikou svojho šéfa Johna Neumeiera. Od epizódnych postáv, ktoré však v Hamburgu nikdy nie sú zanedbateľné, až po gigantické partie ako Hippolyta/Titania či Helena v Sne noci svätojánskej, Marguerite Gautier či jej snová dvojníčka Manon Lescaut v dnes už legendárnej Dáme s kaméliami, Aurora v Spiacej krásavici, Maria v Luskáčikovi, princezná Claira v Labuťom jazere (Illusionen – wie Schwanensee), Giselle, Romola Nižinská v Nižinskom, nezabudnuteľná titulná partia v Malej morskej víle (za ňu obdržala najvyššie tanečné ocenenie Benois de la Danse za rok 2008), Nina v Čajke, Sylvia v Sylvii, Blanche v Električke do stanice túžba, Eleonora Duse v balete o slávnej herečke Duse.

Silvia Azzoni – Malá morská víla (foto © Holger Badekow)

Osobne som mal šťastie vidieť skúšobný proces baleríny, keď študovala Júliu a strhujúcu trojrolu; Die Andere – Ingrid, die Grüne, Anitra v Peer Gyntovi. Samozrejme, že každý divák má svoje osobné preferencie, ale to, čo Silvia Azzoni vytvorila v týchto postavách, je pre mňa nezabudnuteľné. Aj s odstupom rokov stále vidím jej gestá, výraz, akoby som znovu bol v Hamburgu. Čas je nemilosrdný ničiteľ spomienok, ale na to, ako Silvia vyšla v Romeovi na ples, kde má strachom pred veronskou aristokraciou spadnúť, aby potom v závere v hrobke spadla znovu zlomená žiaľom, na to nezabudnem nikdy. Podobne ako v Peer Gyntovi, kde zahrala za večer tri rozdielne postavy, tri rozdielne pohybové charaktery, psychologicky odlišné štúdie. Od naivnej a nevinnej Ingrid až po filmovú hviezdu Anitru. To sú tie divadelné chvíle, kedy je interpret zajedno s postavou, ktorú stelesňuje. Samozrejme u tejto baleríny nemožno nespomenúť aj veľké postavy svetového repertoáru; Nikia v Bajadére vo verzii Makarovej, Lisa v Asthonovej Márnej opatrnosti, Aurora v Ekovej Spiacej krásavici, Lacottova Sylphida či Tatjana v Crankovom Oneginovi. Svoj osobný život spojila Silvia s kolegom Alexandrom Riabkom.

A čo si vybrala pre Baletnú panorámu? „V posledných mesiacoch som sledovala niekoľko súborov. Jeden ma mimoriadne zaujal – Netherland Dance Theater. Zakaždým, keď ich vidím, ma zaujmú a chytia ma a inšpirujú k novým pocitom o modernosti tanca a divadelného jazyka. Minulý mesiac som mala to šťastie, že som u nich študovala choreografiu s jedným z tanečníkov a pritom som mohla sledovať niekoľko skúšok predstavenia Stop Motion,“ hovorí sympatická, krehká a očarujúca primabalerína Silvia Azzoni.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Komentáře “(Nejen) Michaela Wenzelová v Baletním panoramatu

  1. Vážený pane Juráši, dlouho dobu jsem patřil k čtenářům vaší rubriky a myslím že se patří vám poděkovat za množství informací, které jste nám léta přinášel. Přiznávám, ne vše jsem četl do písmene, něco píšete příliš rozvláčně, ne se vším jsem souhlasil, ale přesto vám patří dík za vaše každotýdenní psaní.
    Jen ještě poznámku k vašemu odstavci o změně inscenace Nacha Duata v Národním divadle Praha za Chvění p. Zusky. U mně to spíše vyvolalo smích, to už se nedá smutnit, ale lépe se tomu smát.. A ani mě to už nepřekvapuje ..

Napsat komentář